Cizince Sonatině, s úctou

Cizinka Sonatina Je plísní zvyku zkažená Navyklá na okamžité zhodnocení času Má páry hbitých včel a jistotu svých faktů Snadno ti rozmázne dva, tři po tváři S grácií vyhne se tvým vypouleným citům směšná je ruka Nabídne zápěstí pouta a šanci A je to agresivní výzva když obcuje s hravostí a ticho je náhle jen mluvená tíseň a dohra Stačí jen půlkrok než zlavinovatíš...

Cizinka (Sonatina) Sám popis cizinky ukazuje na děvče, které bychom neměli posuzovat podle nánosů zvyku, protože to je jen parazitující plíseň – nikoli ona (cizinka) sama. Dále upozorňuje na její schopnost (velmi dobře osvojenou – návyk) žít „tady a teď a naplno“ – bez ohledu (zřejmě) na onu „zkaženost zvyklostmi“ (tedy je ochotna v zájmu zhodnocení své plísně odstranit?). A že je dost pracovitá (efektivně – včely jsou hbité) a sebejistá na to, aby se ubránila „jakýmkoli“ nařčením z „čehokoli“. Okatě nabídnutý cit elegantně mine – získávejte (usmiřujte) si ji obratněji, nápaditěji. S touto dívkou se tedy setkal ten, komu je báseň určena. Autorka zachycuje ten moment, kdy cizinka nabízí místo své ruky (byla o ni požádána? :-) ) svá zápěstí – a současně i pouta, ke spoutání. Zdánlivě pokorný postoj je však agresivní výzvou. Mezi oběma aktéry se právě rozprostírá ticho (cosi visí ve vzduchu a hutní to) a v něm sílí tísnivé tušení budoucí dohry, jen co se (On) odhodlá k rozhodujícímu kroku (stačí půl!) – ať už „výzvu“ přijme nebo odmítne. Jako by autorka chtěla někoho varovat – „ona ti nenabízí to, co si myslíš, je jiná, než si myslíš, to není nabídka – „stanu se tvým vězněm (tvou ženou)“ – to je výzva (a nebezpečně ostrá) „spoutáš mě těmito pouty?“ Dívám se ještě jednou na tu báseň a myslím, že to sama autorka je onou cizinkou. Ovšem – ne ve smyslu neznámé ženy. Ne. Myslím, že ten, komu je báseň určena, autorku osobně zná. On si dokonce myslí, že ji zná velice dobře a že jakousi situaci velice „správně“ pochopil. Ona ho upozorňuje, že se mýlí (?) . Tolik subjektivní výklad, byla-li to báseň osobní :-) Tak a protože se asi pletu, zkusím ještě jedno malé shrnutí – pro každého čtenáře, který se prostým čtením dostává do pozice oslovovaného a střetávajícího onu dívku. Řekla bych, vzhledem k uvedeným „shrnujícím“ údajům v prvních verších o cizince, které – jako by ji strkaly do jakési škatulky (nejčastěji totiž škatulkujeme po prvním dojmu – tedy „cizinky“), že báseň by mohla být například varováním – neškatulkujte (nás, cizinky) do krabiček (od sirek) – hrajete si s ohněm (byť se tváří zkroceně, je agresivní !) :-)

---