Horor - kapitola 3

      MC vstoupil do mého skrovného příbytku a obhlédl můj okolní bordel. Vypadal poněkud ustaraně, zkroušeně. Moc věcí ho nikdy netrápí, takže takovéto chvíle jsou u něj spíše výjimkou. 

      „Pěknej pokoj, proč si tady nevyvětráš?“ začal otázkou.

      „Máš pravdu, co potřebuješ?“, pomalu přecházím k oknu a otvírám ho.

      „Hmmm. Goethe. Taky sem to četl. Dobrá kniha. Hlavně ten moment, kdy...“

      „MC?“, přerušuji ho.

      „Jo, jasně. Chtěl bych si promluvit.“

      „Jasně, posaď se, ne? Chceš něco na pití? Předpokládám, že vodu …“

      „Kdyžtak mi dej pivko…“, odmítne mou nabídku. Jeho metabolismus snad vydrží všechno. Vytahuje ze své soukromé ledničky jednu Plzeň a podávám mu ji. Zručně si láhev zuby otevře.

      „O čem si chtěl mluvit, MC?“

      „No, víš ten pentagram… Co si o tom myslíš?“

      „Řeknu to takhle: Všichni si myslej, že si to udělal ty, protože se s tebou Peggyna nevyspala.“

      „Tomu asi nevěříš, ne?“

      „Ne, to máš pravdu. Tak zoufalej nejseš.“

      „Přesně. Proč myslíš, že to udělala?“

      „Asi ješitnost, ne? Ví, že tebe by nedostala, nechce vypadat blbě, tak si to vymyslela... Nevypadá jako by prohrála, ale spíš, jakoby vyhrála.“

      „A myslíš, že i ten pentagram si nakreslila?“

      „No, koukal jsem na něj a byl trošku vejš, než kam by došáhla a tak si myslím, že ji někdo pomohl.“

      „Tak to sis určitě všiml i tam toho, co?“

      „Jo. Co si o tom myslíš?“

      „Myslím, že to je jen další gesto, které nic neznamená.“

      „Já taky. Takže o tom budeme mlčet a dělat, že nás to nezajímá?“

      „Přesně tak. Ale víš co mě štve? Tohle pro mě byly strašně důležitý prázdniny. Po prázdninách už se neuvidíme. A mně na vás strašně záleží, ste moji fakt dobrý kámoši. Proto sem zařídil tenhle hotel, abychom tyhle prázdniny strávili společně, aby to byly naše nejlepší prázdniny v životě a tohle je dokáže zatraceně nabourat. A ani mě tak neštve, že mě, ale že ostatním.“

      „Já vím“, odpovídám. Vidím, že je pěkně rozrušen. Přistupuji k ledničce, vyndávám citrón a tequilu. Snad to přežiju, ale vidím, že to MC potřebuje. Pomalu krájím citrón a dva plátky společně s dvěma panákama a slánku beru ke křeslu, kde sedí Vulva.

      „Na prázdniny,“ zavelím a hodím to do sebe, stejně tak MC. Ten citrón byl docela drsnej, jinak jsem to přežil nad očekávání dobře. Ihned se mi v těle rozlil pocit dobré nálady. Rozveselen MCmu povídám:

„Hele, tak udělej něco, co nečeká. Peggyně se omluv a uvidíš, že na to všichni hned zapomenou.“

„Máš pravdu, Kéťo. Asi to tak bude nejlepší. Neměli bysme jít dolů?“

„Jo, radši půjdem, ať tam na nás nečekají“, uklízím tequilu a panáky zpátky na svá místa. V živé debatě o Goethovi s Vulvou scházíme ze schodů. Na chodbě potkáváme Radku, táhnoucí se se svým batohem k sobě do pokoje. Samozřejmě se ode mne MC odpojuje a s galantností sobě vlastní Radce kufr odnáší. Scházím tedy dolů sám. V sále je již slyšet hluk, asi tam většina už bude. Dave se rozhodl, že nám udělá oběd. Proto zde je pouze Čoudy, Pája a Peggy. Přisedám k nim a beru si nabízenou cigaretu z ruky Čoudyho. Za chvíli přibíhá Dave. Rychle shlédne osazenstvo našeho stolu a vystřelí otázku:

„Kde je MC? Už bude oběd!“

„Asi před deseti minutama nesl Radce do pokoje kufr,“ odpovídám mu. Chvíli na mě kouká a pak se slovy, že je oba přivede, odbíhá.

„Tak hodně nahlas zaťukej a zakřič, že bude oběd,“ jedovatě na něj zakřičí Peggy. Za chvíli je Dave zpátky, ale ani se u nás nezastaví a odbíhá zase do kuchyně. Asi pět minut po něm přichází MC a Radka. Usedají ke stolu. Během chvilky Dave přinesl všechno jídlo na stůl, a tak můžeme začít jíst. Najednou Vulva párkrát klepne vidličkou do sklenky, aby si sjednal pořádek, a povstane.

„Peggy a také všichni ostatní zde sedící, je mi strašně líto to, co se stalo dnes ráno. Nevím jak bych se vám mohl omluvit, prosím vás promiňte mi, myslel jsem, že to bude vtipný a asi jsem trochu nechal unést svým vztekem a.... Je mi to opravdu moc líto,“ pronese a usedne. Chvíli je ticho a potom naráz, jako nějáká vlna, snese se na osobu MCho chvála za pěkná slova snad od všech dívek zde sedících. Jen Peggy sedí jak zařezaná. A ještě někdo.

Při obědě jsem letmo prohodil pár slov s Vulvou a dozvěděl jsem se, že ve sklepě by měl být archív kvalitních vín a tak jsem MCmu slíbil, že tam s ním skočím a obhlídneme to.

 

Peggy: 5.7. – On dělá jako by to byla pravda! No, aspoň si zvednu prestiž, protože nevěřím, že by někdo jinej MCho odmítl. A vypadá to, že tomu všichni věří.

 

Dave: 5.7. – Je tady fakt sranda. Peggyna mě poprosila, jestli bych s ní večer nešel na procházku, že by se sama bála, aby ji třeba MC nepřepadl. Celý to s Vulvou mi přijde jako nějaká kravina...

 

      Po obědě se trošku procházím po hotelu. U bazénu natrefím na Peggy. Leží tam u bazénu na lehátku a evidentně na sobě nemá plavky. Rozhodnu se rychle a potichu vypařit, ale přeruší mě hlas Peggy: „Kéťo, natřel by si mi prosím tě záda?“

      Jako v mátohách k ní přistoupím a pokouším se na ni dívat co nejméně. Opatrně roztírám olej a dívám se na nádherný tobogán. Každá jeho zatáčka je tak oblá a ten nádherný tvar a barva...

      „Kéťo, nechtěl by sis se mnou zaplavat?“ přeruší mě v mém přemítání nad poslední zatáčkou tobogánu Peggy.

      „Tak třeba ano,“ polknu.

      „Tak se prosím tě otoč, já si obléknu plavky, jo?“

      Otočím se, a když se na povel Peggyny otočím zase zpět, přivítá mě v krásných černých plavkách. Asi bych zvolil trošku jiný typ, ale aspoň jsou vyzývavé. Rychle skáču do vody. Jsem tak vyveden z míry, že jsem si nesundal ponožky, ale snad si toho nevšimne. Peggy skáče do vody a potom pomalu plave ke mě a je pořád blíž a blíž, až cítím její ňadra na své hrudi a...

„Nerad vás ruším, ale myslím, že jsi mi něco slíbil, Kéťo,“ vidím přicházet MCho s hlavou omotanou ručníkem. Svá slova podtrhává krkolomným pádem do bazénu. Se smíchem se Peggy odráží od břehu a klidným tempem plave na druhou stranu bazénu.

„Co tady prosím tě vyvádíš?“ vytahuju MCho z vody a sundávám mu ručník z hlavy.

„No, jdem obhlídnout ty pavouky do toho sklepa, ne?“

„Tak na to jsem úplně zapomněl...“

„To se ti ani nedivím,“ sjede MCho pohled na Peggynu, nyní se opalující poblíž velkého tobogánu, který se zde tyčí, jako nějaký velký monument uprostřed jednotvárné nudné krajiny.

„Tak dobře, jdeme,“ zavelím. MC odběhne s tím, že si pro něco musí dojít. Za chvíli je zpátky s batohem, baterkou, loučí, čepicí a rukavicemi. Podává mi baterku. S loučí se prej pavouk dá eliminovat dříve než by došlo ke kontaktu. K tomu také slouží čepice a rukavice. Zakryjí co největší část těla.

„A do toho batohu si budeš dávat zabité pavouky? Taková tarantulka nad krbem...,“ začnu výsměšně.

„Blbče,“ rázně odkráčí MC. Do sklepa odvážně sestupuje jako první. Hned u vchodu svou loučí pálí všechny pavučiny a pavouky. V celém sklepě nenacházíme ani živáčka a po našem odchodu zde nebude ani ta pavoučí kolonie, která neunikla zkáze MCho louče, jenž rozsévala smrt stejně jako Stalin , ochotná zabít i vlastní řady, jen aby byl klid. Tím narážím na to, že jsem byl málem upálen, naštěstí si MC včas všiml, že nemám osm nohou.

„Tak na co máš ten batoh?“ vyzvídám.

„Přece na to víno, ne?“ Vulva pevným krokem odchází k jedné zastrčené polici s víny. Následuju ho a už z dálky poznávám ty staré známé flašky. Savignon, s jeho božskou chutí kopřiv, Chardonney … Po bližším prozkoumání zjišťujeme, že jsou to samé vynikající ročníky. MCho tušení bylo správné. Vybíráme nejlepší vína a ukládáme je do batohu.

„Lov byl dobrý, oslavíme to u večeře. Za chvilku je hra v bazénu, tak si vem plavky a přijď,“ informuje mě Vulva.

 

Pája: 5.7. – Dneska ráno mě probudil křik z pokoje Peggyny. Nakonec jsem zjistila, že byla šílená z kresbičky na stěně. Obvinila MCho, že to udělal, protože se s ním nechtěla vyspat...

 

Radka: 5.7. – Nevím, ale myslím si, že MC zase tak zoufalej není. Ale omluvil se, takže to asi byla pravda. Dneska večer ...

 

K bazénu přicházím poslední. MC lehce vysvětluje pravidla, stejně ho skoro nikdo neposlouchá. Musíme vytvořit nalosované dvojice chlapec-dívka. Dívka bude sedět chlapci na ramenou a která dvojice zůstane stát jako poslední vyhrává. Může se vše, kromě zásahu do extrémně citlivých partií. Takže si kluci rozdají čísla. Holky si poté budou losovat. Dostal jsem dvojku.

Holky se domlouvají, která začne. Peťa. Tak jo. Co to bude, Peťo? Váhá a zkoumavým pohledem se dívá na Vulvu. Ten ovšem stojí klidně s kamenným výrazem a nedává na sobě znát ani tak nepatrnou věc, jako že by snad nějaké číslo vůbec mohl mít.

„Tři!“ řekne s jistotou Peťa. Chvíle ticha. Nic se neděje. Peťa začíná být nervozní a i ostatní se tázavě dívají na silnější, inteligentnější, hezčí a v každém případě skromnější polovičku populace, která zde ovšem stojí stejně bezradně jako nyní dívky.

„MC, nejseš to náhodou ty?“ zeptá se opatrně Dave.

„Já myslel, že mám šestku ...“ s nejistotou v hlase odpovídá MC.

„Jsme čtyři,“ spočítá Čoudy.

Po Petině záchvatu radosti losují ostatní. Nakonec je s Davem Peggy, s Čoudym Pája a se mnou Radka. Tak se na mně ta mrcha štěstí taky usmála. Konečně. Radka je rozhodně favoritka. Stejně tak MC.

„MC, a co bude za první místo?“ zvědavě se ptá Pája. MC se usměje a po chvilce hloubavého ticha prozrazuje: „Pro pány jsme dnes společně s Kéťou našli řádku vynikajících vín, takže po vlastní rozumné úvaze jsem se rozhodl, že vítěz dostane láhev vína Chateau Pétrus 1961, dnes patrně nejdražšího vína. A pak, pro dámy, tady mám takovou malou masáž z rukou pana Vulvy, a to v čase,“ následuje malá dramatická pauza, „ dnes večer,“ dokončí svou řeč MC. To víno je lákavá výhra, ale všichni víme, že výherce by ho nevypil sám a rozdělil by se. Ale výhra pro dívky, je … Poněkud jiná. Pomalu se začínám bát. Bude to hodně drsná hra. Ale to už MC zahajuje hru a začíná boj.

Jako kůň jsem hru přežil bez větších ztrát. Ale nevyhrál jsem. Oproti očekávání vyhrál Čouda a Pája. Vlastně vyhrála Pája, Čouda se ani tak snažit nemusel. Pája do toho dala vše a divím se do teď, že jsme to přežili. Po hře dívky zdrhly do svých pokojů upravit se, obvázat škrábance na zádech a jiných částech těla, popřípadě přilepit vyrvané vlasy. A tak mi čtyři muži rozhodli jsme se posléze usednout venku a při zapadajícím slunci a touto dobou již skoro uklidněném počasí, popít trochu božského moku, tedy Čoudyho výhry. MC doběhl pro své doutníky, které rozdal. Tuto nabídku nelze odmítnout. Také nikdo neodmítá.

„Nádherný počasí, ne?“ začíná MC.

„Taky dobře, vod doby, co jsme přijeli pořád jen chcalo a byla bouřka jakou sem ještě neviděl. Sem se úplně bál, že mi navlhnou cigára. Jenže, když se dívám tam na ty mraky, tak to nevypadá zas tak růžově,“ navázal Čoudy. Chvíle mlčení. Nikdo žádný mraky nevidí.

„Co večer, jak se cejtíte? Nějakou velkou akci, nebo individuální zábavu?“ zamyšleně se ptá MC.

„Se ničim netrap. Dneska už nikdo nemá náladu nic organizovat a chlastat se nám nechce. Já sem se už domlouval s Peťou a Radkou, že jdeme večer do sauny, takže kdo chce může jít taky,“ zve nás Dave. No, nevím, asi se půjdu vyspat. Nebo bych mohl jít do knihovny. Čoudy se nadšeně hlásí, že by do tý sauny šel. Prej jestli se tam chodí nahoře bez. MC pravděpodobně bude muset splnit svůj slib, takže večer stráví s Pájou. Přicházejí holky omotaný ručníkama a Dave s Čoudym se odcházejí připravit na saunu. MC vstává a omlouvá se, že mě tady nechá, ale že něco má. Odchází. Slunce už je nízko nad horizontem a jeho nádherné oranžové paprsky dodávají krajině kolem zvláštního rázu. Vychutnávám si doutník a příjemnou chuť vína. V mysli se mi honí strašně moc věcí. Pentagram, Peggyna, ... Ten pentagram vlastně mohl nakreslit kdokoliv z nás. Vždyť jsme byli tak sťatý, že si nikdo nepamatuje, co dělal. Ale stejně si myslím, že to bylo dobře promyšlený a že... Z mých myšlenek mě vyruší přicházivší Peggyna. Usedá do židle vedle mě.

„Kéťo, ten dnešek nic neznamená... Mě je to strašně líto, jestli sis něco... Já vůbec nevěděla, co dělám... Nevím, jak ti to vysvětlit, bylo to všechno takový divný. Mě je strašně trapně, já sem ráda, že jsi můj kámoš a chci aby to tak zůstalo, jo?“

„Hmmm,“ to je tak vše na co jsem se zmohl.

„Promiň,“ když vidí, že ze sebe už asi nic nedostanu, vstává a odchází. Asi půjdu spát. Ve svém pokoji si dám ještě panáka a ulehám na postel. Nevím proč, ale to co řekla Peggy, mě ani moc nepřekvapilo.

 

Pája: 5.7. – Vyhrála jsem! Já to vyhrála!Takže dneska večer přijde MC a ...

 

Peggy: 5.7 – Milý deníčku! Dneska jsem vysvětlila Kéťovi, že by to mezi náma nemělo smysl. Jsme každej úplně jinej. Myslím, že JÁ mám na někoho lepšího, ale to mu říkat nebudu, ještě by z toho byl smutnej ...

 

---