Horor - kapitola 4

Kapitola 4

 

Ráno mě probudilo zběsilé klepání na dveře.

„Kurva, co se zase stalo? Kdo je to?“ kterej blbec mě to může budit?

„To jsem já, MC, otevři, Kéťo.“ Pomalu jsem vstal z postele, opláchl se studenou vodou, aby mě to trochu probralo a otevřel jsem netrpělivému MCmu. Energicky vběhl dovnitř, vytáhl dvě skleničky a nalil dvě trojitý tequily.

„Na co si ťukáme?“ ptám se MCho, když mi podává skleničku.

„Na lásku!“ hází do sebe MC svoji tequilu. Ihned vytahuje z kapsy dva doutníky a jeden mi podává. Svůj ihned zkušeně zapaluje. Poznávám, že jsou z jeho tajných zásob. Přímo z Kuby.

„Kéťo, já ti to musím prostě říct. Musím to někomu říct.“

„No tak mluv,“ usedám do křesla. MC si taky sedá.

„Já sem včera byl u Páji, měla slíbenou tu masáž, to víš ne? No tak jsem tam přišel. A tak jsem tam byl celej večer, povídali jsme si, ... Bylo to skvělý, já jsem poznal prostě holku se kterou se cejtím strašně skvěle. Ona je úplně senzační, já nevím, proč jsem to nepoznal dřív. Je to žena, se kterou bych chtěl bejt pořád,“ tak šťastnýho jsem ho fakt ještě neviděl. Tak že by se nám MC zamiloval? No, tak tomu bych ještě před týdnem nevěřil, ale vzhledem k jeho povaze a tónu, jakým to říkal, mu prostě musím věřit.

„No... To je super. Na to, že jsi celou noc nespal vypadáš docela dost energicky,“ okomentuju to, že nalejvá další panáky. Připíjíme si.

„No já ti to chtěl říct, protože... Sakra, já sem fakt celou noc nespal,“ uvědomí si s údivem a s nepřítomným výrazem odchází. Přestože mě alkohol docela probudil, znovu uléhám do své vyhřáté postýlky.

 

Pája: 6.7. – Celou noc u mě byl MC a povídali jsme si a bylo to nádherný. Tak úžasnýho člověka jsem ještě nepotkala. Vždy, když na něj pomyslím, se mi rozleje úsměv po tváři.

 

Čouda: 6.7. – Včera to v tý sauně bylo fakt cool, ale z toho vedra se mi udělalo nějak šoufl, takže jsem se tam poblil. Byla to fakt prdel, akorát všichni zdrhli a řekli, že to mám uklidit ...

 

Dave: 6.7. – Po tom, co se ten debil poblil v sauně, jsem šel s Peggynou na procházku. Došli jsme až tam k těm lavičkám za zatáčkou. Tam jsme si sedli a povídali si. Najednou jsem ucítil její ruku na ...

 

Peggy: 6.7. – Milý deníčku! Včera jsem byla s Davidem na procházce a tak jsem se tam s ním vyspala. Ani nevím, proč jsem to udělala a tak když jsem si to uvědomila, napadlo mě, že mu řeknu, že jsem byla opilá a nevěděla jsem co dělám. Takže teď už je to v pohodě. Já za to nemůžu, on pořád byl tak dotěrnej a já se tomu nemohla vůbec bránit.

 

 Ani nevím, za jak dlouho mě vzbudilo další klepání na dveře. Alkohol už se mi pomalu dostal z krve. Tentokrát dojdu ke dveřím a otvírám je. Za dveřmi stojí Radka a s úsměvem na rtech se mě táže, jestli teda jdu plavat. Málem jsem na to zapomněl. Rychle se převlíkám a spěchám k bazénu. Na chodbě potkávám zářící Páju. Buď se před spaním nažrala uranu, nebo se mi to, co říkal MC, nezdálo.

„Neviděl jsi Vulvu? Nemůžu ho najít,“ zeptá se ihned, jak mě zaregistruje.

„Viděl. Ráno se za mnou zastavil a pak šel asi spát, nebo tak alespoň vypadal...“

„Dobrý ráno,“ přeruší mě právě přicházející Dave.

„Neviděl jsi Vulvu?“ opakuje Pája otázku, tentokrát však určenou Daveovi.

„Jo, ten idiot se za mnou stavil někdy brzo ráno a vzbudil mě. Pak tam kecal nějáký blbosti, asi si myslel, že je to vtipný. Tak jsem mu řekl, že má jít do knihovny, že v knihách najde všechno.“

„Sakra, kde tady je knihovna?“ zajímá Páju.

„Já tě tam dovedu,“ obětuju se. Opouštíme Davea a mlčky kráčíme ke knihovně. Uprostřed knihovny leží v hromadě knih MC a čte dvě knihy najednou. Magor. Rychle jsem vycouval ze dveří a nechal tady s ním Páju samotnou. Spěchám k bazénu, kde na mě jistě čeká Radka. A jak vidím není sama. Na břehu šíleně přechází Dave. V bazénu se válí Peťa a Peggy. Radka leží na lehátku. A zrovna přichází i Čoudy. Že by nějaká akce?

„Čau hovada, dobře, že už jdete,“ začíná Dave. Vidím na něm, že něco není v pořádku. Hned pokračuje: „Stala se opravdu nádherná věc. Na mém krásném a milovaném autíčku asi cestou sem praskla guma, nebo co, já nevím, prostě jedno kolo je úplně prázdný a nejde nafouknout.“

„Tak tam hoď rezervu a neotravuj,“ přichází dobře mířená rada od Čoudyho.

„Musím tě upozornit, že ještě doma jsme rezervu vyndali, aby se nám do auta vešly MCho plyšáci a tvoje kartony cigaret,“ reaguje naštvaně Dave.

„To je problém, ale víš co? Máme ještě jedno auto a tak by snad nebyl problém …“ snažím se to vyřešit. Dave se uklidňuje a vysvětluje, že neumí kolo až zase tak moc vyměnit. Všichni se smějí. Čekali kdovíco a ulevilo se jim, že to byla takováhle blbost. Čoudy se uvoluje, že Daveovi pomůže s tím kolem a já si snad konečně s tou Radkou zaplavu. Holky navrhují, ať si zahrajeme na babu. No, není to blbá hra, ale ve vodě … Chvíli hrajem, ale brzy nás to přestane bavit. Mě pro to, že mám furt babu já a holky proto, že mě furt musejí vytahovat z hlubin. A tak se rozhoduju raději odejít, stejně jsem si něco chtěl zařídit. Snad už MC nebude v knihovně. Obezřetně tam vstupuji, ale naštěstí tam už není. Asi se přemístil do nějakého pokoje. Vyhledávám pár knih v počítači, kontroluji email a začítám se do historie hotelu.

Je to opravdu zajímavé. V sedmnáctém století se zde prý udála série vražd, které nikdy nebyly vysvětleny a místní obyvatelstvo věří, že zde straší. Bohužel, interiér budovy se v podstatě do dnešní doby nedochoval, na počátku devatenáctého století byl hotel kompletně zrekonstruován. Původní je jen sklep. Ve sklepě se žádná vražda nekonala. Takže je to podle mě dost bezpečný místo. V tom případě nevidím důvod proč se tam neuchýlit.

Ve sklepě jsme už jednou byli. S Vulvou. Ale teď mám konečně čas si to tu pořádně prohlédnout. Líbí se mi stylové osvětlení v podobě loučí. Ještě hezčí je pohled na vinný rošt plný vynikajících vín. V rohu je ještě jedna skříň plná destilátů a likérů. Vedle ní je skříň se zásobami, voda v lahvích, brambory, ... Uprostřed místnosti je malý stůl, kolem něj pár židlí. Na stole jsou nějaké úřední listiny. Prohledávám všechny skříně. Konečně nacházím skleničku. Beru první láhev kvalitního vína, kterou nacházím a skromně si do svého půllitru nalévám. Rozhlížím se kolem. Je to tu fakt krásné, ale co je to támhle? Rychle běžím ke skříni s destiláty. Odtahuji ji. Ano, jsou tady nějaké dveře. Přes tu skříň z nich byl vidět jen tenký proužek. Copak by za nima asi tak mohlo bejt? Rychle je otvírám. Jde to trochu ztuha, ale podařilo se. Dveře se otvírají, v místnosti za nimi svítí i světlo. Na velkém stole zde leží spousta papírů. Vypadá to jako různý dopisy, účty, daňový doklady, ... Prohlížím si to zblízka a ... Vypadá to, že je tady všechno od založení hotelu až do dnešní doby. Možná si to někdy prohlídnu. Třeba přijdu na něco ohledně těch vražd. A aspoň budu mít co dělat.

---