Petrovi...

Byla to jen chvilka,

a přece tak věčná.

Už nevrátím ji,

rána je to sečná.

Byl to jenom okamžik,

ten moment, chvíle ticha.

Nebyl to jen mžik?

U srdce mě píchá.

U  srdce mě pálí,

něčím to tak ucpat.

Asi mi to schází,

už můžu jen plakat.

Křičet zlostí, křičet vztekem,

nad bolestí, neštěstím,

rvát si vlasy, mlátit deklem,

nic dobrého nevěstí...

Jen zlost se skrývá ve mně.

Zlost a prázdno bez citů.

Nevrátíš se ke mně?

To jdi radši do shitu...

Chci tě, však nechci tě vidět,

 můžu za to já,

budu za to sedět.

Sedět někde osamělá...

Jak se to jen stalo?

Teď  jsem černá dáma,

stačilo tak málo,

nebyla bych sama.

Stačilo snad říct,

promiň, mám tě ráda...

Teď už nechci nic,

snad jen kamaráda.