Ráj

RÁJ

Ať armáda nebeská
sestoupí na zem,
ať brána Pekel se zavírá
právě v tento den.
Vždyť vládal Pekel končí,
byl to pouhý sen.

Padlí andělé vyjíždějí naposled,
jejich temné stíny
k večeru upalují do říše temnot zpět.
Jak moc dobrá sílí,
brána Pekel uzavírá se, mění se svět v pouhý nádherný květ.

Nechť moc dobrá nesmírná
ukončí Chaosu vládu.
Nechť bojovný hlas archandělů zpívá,
když pochojí k moci Zla hradu.
Vždyť vládal Pekel končí,
Lucifer se dočkal svého konečného pádu.

Světla Dobra pokryly svět svou září,
nikdy již nenastane temnota, noc,
ať se Zlu třeba krev v žilách vaří,
navždy ztratilo nad lidmi moc.

Ráj vrátil se zpět k nám,
lidé stvořili ho na svém planetě,
nyní již jablika od haů nepřijímají,
v Nové Rajské zahradě, kde všechno kvete.
Oni totiž všechno zlo života již znají.

Dobytí světů, dobytí hvězd,
to všechno již se stalo,
lidskou touhou nechali se všichni vést,
nyní jen stvořit Utopii zbývalo.

Budoucnost,
ta skrývá mnoho cest,
nevědomost,
ta nesmí nikdy k zítřkům vést.
Jinak Rajská zahrada
nemohla by nikdy kvést.

Nečeká je vítězství,
nečeká je sláva,
jen blíží se život věčný
jak září vzdálená vesmírná daláva.

Vesmír nejlepším místem je pro život,
zažehnut byl zde lidstva plamen,
tam začal lidí zrod,
tam prvně započal lidský den.

Když Slunce vyslalo své paprsky,
letěly miliardy let,
tak začaly první denní rozbřesky,
to světlo letělo, proniklo až na mnohý svět.

Zpráva o Ráji,
jenž byl právě stvořen,
roznášela se potají
vesmírem i mořem.

Boj o přežití, boj o Ráj nastal,
vesmír válkou jako tisíc rudých růží rozkvetl,
bájný Fénix z popele povstal,
lidský rod Ráj znovu z bytí smetl,
válkou zářila i hvězda poslední.

Nebylo třeba jablka,
nebylo třeba hada do Ráje vnést,
milion lidských životů v sekundě umlká,
jejich pouť končí, nechali se špatnou cestou vést.

Přirozené lidské bytí, to Ráj nikdy nebyl,
jen hrozna stálá člověka pohání,
novou bombu postavit, aby zjistil, zda vůbec kdy žil.
Umrlčí zvonek hlasitě vyzvání,
v plamenech války zaniká pozemský Ráj.

---