Stražisko

Není kam spěchat

koukám se do stropu

pískám si písničku

od zdí jde chlad

však od ohně žár

Spálí dřív tebe či mě???

K obědu dám ti půl svého srdce

pak škrtnu sirkou

a za svitu lampy

půjdeme na půdu

vzpomenout na ženu

co zamkla rýži do Werichovy truhly

(snad to byl on, či někdo jiný

komu to ublíží..)

houpací křeslo svědkem je nám

že ráno dospat jsem nemohla

tělo mé bouřilose samotě

a mysl jako přetržená tětiva

unavená přílišným zápalem

co jsi dělal

když jsem prsty sbírala pavučiny

měřil svět sekerou