Kocour Mour

Pohádka pro zlobivé děti.

Kocour Mour

V průzračném domě se zcela novými střešními okny posedával na gauči prastarý černý kocour. Veliký, zavalitý kocour Mour. Babička s ním snídala, děti na něm večeřely a vždy večer, když sešel se nejužší kruh rodinný u televize, kocour Mour jim dřepěl v nohách jako starověká Sfinga a tiše předl. Topení hřálo, do ulice problikávala jemná, laskavá modř obrazovky a i ten zuřivý svět, co se v televizi míhal, byl takový plochý a bezmocný. A tatínek jim k tomu všemu rumrajchu hrával na rádio, aby to bylo takové veselejší.
Jednoho prostého dne postihla babičku před samoobsluhou výjezdová skupina televizních reportérů a položila jí pár otázek o pracích prášcích ( v těchto ukrutně pokročilých časech nutno představit si je co by drobné, veselé, barevné pilulky, které pouhým pohozením na pytel prádla vybělí i tu poslední modrou košili, i ty poslední růžové brýle ). Babička stála, mrkala a navzdory nejmodernější technologii byla celá plochá a bezmocná. Sedávala pak více v koutku a rvala si na nohy elektrickou dečku.
Průzračný, křišťálový dům trochu zestárl, rodina si polepšila, dědečka zakopali a tatínek vyhrál v televizní soutěži 10000. Moudře a modře se zubil ze sálající obrazovky a mával dětem a mával mamince a mával…Navzdory superprostorové technologii byl poněkud plochý. Maminka byla bezmocná. Děti již povyrostly a tudíž řvaly jak krávy, kdesi v dáli tatínek, ten megaprostorový barevný dříč, na stole Rohypnol a v hlavě pusto. I zoufala si maminka a nafoukla děti v umělohmotných šatičkách jako balónky. Fúúú.
Tak se stalo, že prastarý kocour Mour zvedl se z vytepleného gauče, protáhl oudy a proskočil obrovskou, něžně modrou obrazovkou. A byl ten tam.

---