Vlk a intelektuál

Vlk a intelektuál

 

Zachtělo se intelektuálovi po schůzce

a tak vlka si zavolal;

vlk proti pravidlům jednal

takže intelektuálně napraven bude.

 

Přiběhl tedy vlk na schůzku tu,

ocasem vrtěl, hleděl,

kde by co bylo k uloupení.

 

Intelektuál své zápisky nese si

pečlivě řeč v hlavě rovná.

To dá rozum, vlku nezbedný,

potřeba je tvou hlavu napravit.

 

A tak setkali se ti dva v krčmě,

intelektuálovi lechtivé,

vlkovi příliš špinavé místo,

jal se tedy intelektuál

rozpravu svou povídati.

 

Vlk očima koulí, až mu hlava přechází,

vždyť zde k snědku nic není,

nevídal toto ani za svého mládí,

že si z něj kdosi žerty tropí.

 

Intelektuál pochvaluje si,

vždyť vlk tlamu odvírá

to důkaz je jeho viny,

černé duše temnota !

 

Nakonec svého proslovu

spokojeně intelektuál

pravici nabídne ke stvrzení.

 

Vlkovi v hlavě duní, vždyť

lup nebyl a k snědku vůbec nic.

Ještě se mu hlava točí

ze smrště slov toho lumpa povídala,

 

celý v chvatu, zmatku

tlapu svou přistrčí.

Intelektuál vítězně odchází,

vždyť vlka nezbedného napravil,

celou věc intelektuálně vyřešil,

vlka rozzlobeného v zmatku zanechává.

 

A tak rozešli se ti dva.

Vlk rozladěn k lesu míří,

intelektuál krokem veselým,

v mysli kochá se,

jak míru a klidu řádně pomohl.

 

Připraven je vždy a ochoten,

věci k míru napravit.

 

Vlk už ví.

Intelektuál je k ničemu.

---