Prozření ze sna v hodině smrti ....
Dlouhé stíny,
temná rána,
mlžný jas a rosa chladná ,
podivné to probuzení,
noci té už mnoho není,
dutá rána v hlavě zní snad už brzo odezní ...
jak tepe v spánku
mihotavý světla klam,
stíny těžko rozezná,
jak šmouhy barvy sou,
letíce za duhou třepotají křídly,
ničeho není vše se tu mění,
jen dýchá ztěžka .....
Co bylo není tu ni tam,
vůkol jen barevný klam,
tisíce zvonů znících,
vidina polední v půlnočním tichu,
zmateně pohlíží do jamek bez očí,
svět se náhle otočí protíná mlhu,
k údivu odhalí nebezké ohňostroje hvězd,
spěchajících do lůna matky země v zrození času....
Náhle už nejsi jen tiše plyneš větrem,
neslyšný klam zůstal kdes za tebou,
ty zrozen v předvečer rána,
z popela povstav jak fénix sám
v okamžiku své smrti procitnuv do života....
Písmák