nádraží na východě

 Ty si to možná nevěděla..

ale já si to uvědomoval..

ten starý,korály zaprášený vrak

miloval život ze dna oceánů..

Pro jeden polibek..

sbíral jsem o půlnoci hvězdy..

tam na stanici opuštěných mužů..

kde svítání huláká do otevřených srdcí..

a přeci žádné nezahřeje..

kde mastné hlavy rostou ze špinavých kůlů

a tváře celé pomačkané

a vousem zabořené

do omšelých roláků

se přestávají tvářit.. 

S prázdnými kelímky..

Motají se po vestibulu

vykřikují vzpomínky..

a ztrácejí se sami v sobě..

No vidíš..

vlastně jsme stejní jako oni..

nezačneme-li umírat..

nezjistíme že žijeme..

Jeden z těch nádražních rebelů...

v bufetu u piva,krásnou věc řekl mi..

těžké je udržet si věci..

ty krásné věci..

které milujeme..

víš?

Pro jeden polibek

a za pár slov

sbíral jsem jejich popadané hvězdy..

a teplý párek s houskou..

koupil si u stánku..

Ten teplý párek s houskou..

ač by si tomu třeba nevěřila..

zahřál mě víc než vzpomínka na domov..

měla si cítit co jsem cítil já..

Nádraží na východě vítalo nás mlhou..

začal jsem umírat