Spirály naušnic.

Zveš-li mě básníkem
svěř se mým dlaním
odhrnu vatu z tvého stonku
a popíši tě básněmi
v modrém stínu kapek
chladí v mých rukou horečku
z nože co uřízl růži.
Ted opadává ve váze
do zavěšených ztracených slz
nahost růže vysvlečené na klavíru
zvedá záclony dechu úst
a zahazuje dýku spánku.
Mé verše tě věnčí
kroužky malých polibků
obléknu růži bálové šaty
snad nešlápnu na střevíc
i svítání se klaní
vám němým růžím
modrými stíny padlých rukavic
jimiž jsme kradli slunci révu
spadané lístky nejsou na nich slova
rozbíjí oříšky pro lásku
která právě žaluje na slunce
proč hladí tě po skořicových zádech.
Dej mi svůj jeden lístek
kdybych se někde ztratil
zavede mě do spirál náušnic
boků chodeb kudy kráčíš.

---