Návraty.

Otevřená světla vestibulů čekáren
pátrají po branách gotických chrámů
oslepených leskem tajných plesů
mincí těch drobných almužen
skrývají se ve sparách dlažeb
zanechaných od žebráka co umřel na rakovinu
s pár kapkami krve zbytečných úklon
přicházející smrti do návratu
na ten samý začátek zrodu.
Ty poutníku(ač mrtev)co víš
o rukách píšících kroniky
o slávě velkých chrámů
zřícenin věčného poznání
těch pravých hlubin lásky?
Co povíš na věčnost krve
na její vykročenou cestu
v pulsujících hrdlech mostů
žáru rozpukaných sopek pochodní
růže a láska jsou milenci věčnosti.
Květ pramenů z ozvěn zralosti
kořenů tužeb snoubí dokonalost
věčné rovnice života a smrti
verše básníka otvírají bránu krásy
i tím nepatrným dílem proměn
dosahuje láska nesmrtelnosti odpuštěním
dokáže vyčistit staré rány
ukrytých strážců srdce zavátých
v plamenech věčné minulosti
spalující plevel nesmírné bolesti
trpící pravdy.

---