Přání

Protkaný den z pavučin,

jak nebe plné hvězd,

ted´ předvedu ti lásky čin

a to vše bez brzd,

láska je náš motýlek,

co na květy sedá,

padnem do svých postýlek,

to touha spát nám nedá,

pak tělem našim mluvíme,

ted´ rozumí si stěží,

snad poznají se po víně,

ty něhy, co v nich leží,

kráčíme dál v myšlenkách,

dál ponořeni v naše sny,

kam dojdem,jen ne v krach,

at´ naše jsou bodoucí dny.