Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLoutka
09. 11. 2003
1
0
1200
Autor
Zenra
Loutka
Loutky na rozměrné scéně života,
hrajeme svá představení,
dokud nepřijde ta,
jež naše příběhy naráz změní.
Jak se cítíš, jak se máš,
otevírám velký snář,
a náhlé faux paux zapomnění,
opustí mě, nic nezmění.
Koho vlastně zajímá,
zda hraješ, jak hrát se má
malomocnot dojímá,
však síla slabost ukrývá.
A slabost sílu naopak,
nediv se,vždyť je to tak,
dobře naučil ses roli,
jen netušils jak hrát ji bolí.
Herec bez talentu,
který odkryl plentu
své minulosti, přítomnosti
a zítra snad i budoucnosti.
Žádné „zítra“ nečeká,
jen marnost tvůj šat obléká
a těší se z tvé bezradnosti,
když opona padá na tvé holé kosti.
Hm, je to hodne podobny, kupodivu i ta pointa vyjde na stejno, nemyslim, ze ta ma je lepsi, ta tva mi pripada vzata z trochu jinyho uhlu pohledu, takze se to vlastne ani moc srovnavat neda...dik za tip
Tak to mi dost silně připomnělo mé Jeviště života. Zajímavý, jak lidi napadaj stejný témata. Ale řekla bych, že tvoje verze je povedenější než ta má. Ten konec je super a za to ti dávám první Tip!