Loutka

Loutka

Loutky na rozměrné scéně života,
hrajeme svá představení,
dokud nepřijde ta,
jež naše příběhy naráz změní. 

Jak se cítíš, jak se máš,
otevírám velký snář,
a náhlé faux paux zapomnění,
opustí mě, nic nezmění.

  Koho vlastně zajímá,
zda hraješ, jak hrát se má
malomocnot dojímá,
však síla slabost ukrývá.

  A slabost sílu naopak,
nediv se,vždyť je to tak,
dobře naučil ses roli,
jen netušils jak hrát ji bolí.

  Herec bez talentu,
který odkryl plentu
své minulosti, přítomnosti
a zítra snad i budoucnosti. 

Žádné „zítra“ nečeká,
jen marnost tvůj šat obléká
a těší se z tvé bezradnosti,
když opona padá na tvé holé kosti.   
                                           

---