Taková jedna noc

...

Stooké nebe se šeplavě tře o kočičí hřbety, voní ke karafiátům a máchá flegmatický měsíc v požární nádrži uprostřed horské dědiny. V našem pokoji cinkají karabiny, od stropu visí lana ještě vlhká od mokrých skal, v kamnech praskají poslední polena, myslím na tvé rozzářené oči v červeném lese a Zdenda mne drží za ruku a tiše říká Mám tě rád. A zatím venku po sněhu běhají bělounké vločky a netají - víš, to jen na mých tvářích se rozpouští jejich třpyt ve slanou vodu, kdepak slzy - ty ani neznám, kde by se u mne vzaly. Šeptám ti po hvězdách :"Mám tě ráda. Všecky své divoké tygry kladu ti k nohám, má lásko."... A - němá - usínám...

---