Antidívka

Libreto prvního dějství stejnojmenné opery

Na fakultu naši slavnou antiděvče velmi krásné, vedle něhož hvězdy tmavnou, ba i Slunce úctou hasne, denně chodí moudro sbírat, oči na něj musí zírat. Příběh právě začíná, lustr zvolna zhasíná. Antikrása jako krása srdce v jeho hloubi drásá: s naším světlem antisvětlo velmi lehce by se spletlo, jelikož jsou totožné, poznat ho je nemožné. Pouhý dotyk s antihmotou velký výbuch přinese, že i Husajn s celou rotou strachem hned se otřese. Možná to je pravý důvod, že z pout, jež jsou mezi námi, zbude navždy jenom úvod, z důvěrností pouhé fámy.

---