Galaxia

Čtěte

Ztichlým vesmírem pomalu pluje těleso. Vypadá jako zbytek planetoidu. Jeho zbrázděný povrch je pokryt obrovskými kusy meteorů. Několik metrů pod povrchem se však ukrývá kdysi vznešená obří vesmírná loď jménem Galaxia. Je to mrtvá loď. obří sály pro několik tisíc pozemšťanů však zejí prázdnotou. Jen tu a tam svítí nouzové světlo, což je dokladem toho, že vrak má dosud energii. Prostorami "Galaxie" se kdysi proháněly zdviže rychlostí rychlovlaků. Cesta z přídě na záď trvala i tím nejkratším spojením několik minut. Mohutné časosběrné motory umožnily v krátké době vyvinout rychlost mnohokrát převyšující rychlost světla. Loď byla první svého druhu. Byla postavena v kosmickém prostoru a do jisté míry stále ještě probíhal zkušební let. Proto také na palubě bylo jen několik desítek mužů a žen, specialistů, kteří se vydali k hvězdě Proxima. Jak se však stalo, že nyní loď letí neznámým vesmírem, milióny parseků vzdálena od původní trasy? Jedinou odpovědí může byt jen její stav. Jak k havárii došlo? Způsobil ji výbuch, selhání protimeteoritické ochrany, nebo řetěz malých havárií? Nevíme. Faktem ale zůstává, že se Galaxia stala vrakem a hrobkou všech kosmonautů. Osudným se jim stal jeden z hibernačních sálů, kterému důvěrně říkali ložnice a kam se před mnoha lety uložili k hibernačnímu spánku. Bylo to nutné, neboť pozemští vědci zastávali názor, že bez hibernační ochrany nemůže lidský organismus přežít průchod nadřazeným prostorem. Pro celou posádku znamenala havárie okamžitou smrt. Ve svých kójích spali hibernačním spánkem, smrt je zasáhla okamžitě. Při výpadku energie byly zastaveny veškeré život udržující mechanismy. Nešťastná náhoda chtěla, aby výbuchem došlo nejen k zastavení motorů, ale také ke zkratu a současně k výpadku 20 % veškerých systémů na lodi. Škoda, že posádka neobývala tyto zapojené bloky. Měli by dosud naději. Tato loď však již brzy ukončí svůj dlouhý let. Míří totiž k planetárnímu systému. Ke střetnutí nedojde za několik minut nebo hodin. Systém je tak daleko, že by jej mrtvé obrazovky nezaznamenaly ani v době nejvyšší aktivity. Nicméně obě tělesa se přibližují... Cesta Galaxie spěje k tragickému konci. Dojde k osudnému střetnutí s krajní planetou malého slunečního systému. Útroby lodi skrývají dostatečnou zásobu obranných prostředků. Druhou možností je zapnout motory a překážce se vyhnout. Na palubě kosmického plavidla však není nikdo, kdo by zaměřil protimeteorická děla, nikdo a nic, co by dokázalo zažehnout motory. Prázdná oka obrazovek hledí jako oční důlky dávno mrtvého člověka. Planeta je již značně blízko. Není sama. V cestě se nachází široký pás meteorů. Spolu s drobnými úlomky tvoří miliony kilometrů dlouhý roj. První úlomky jsou již bezprostředně před lodí. Přichází předvoj smrti. První úlomky bubnují na částečně obnažený, a obrovským výbuchem rozervaný bok lodi. První větší proráží stěnu a obnažuje vnitřní prostory lodi. Odhrnuje šedý kov zbrázděný nárazy kosmického prachu. V odhalených chodbách tu a tam svítí světlo, tato místa jsou tedy napájena. Mnohé úlomky míří do vzniklé trhliny a odrážejí se v chodbách. Jeden z větších proráží zbytek stěny nějaké místnosti a drobné kameny ho následují. Naráží do jakéhosi krytu, který se jeho rychlostí roztříští a jeho zbytky se přidají k ostatním meteorům. Lodí však proletí již dlouho nezažitý vzruch. Meteor narazil na tlačítko nouzového ovládání obrany lodi. Kdesi daleko se probouzí již věky nepoužívaný bezpečnostní systém. Část lodi ožívá. Hlavní mozek lodi však není v provozu. Nouzový systém tedy spouští jeden z mnoha podpůrných mozků. Tento patří do Modrého sektoru výzkumných laboratoří. Loď prolétla mohutným rojem a míří přímo na planetu. Její gravitace již začíná mírně ovlivňovat směr lodi. Loď každým metrem spěje k zániku. Robot po spuštění aktivoval čidla a okamžitě registroval nebezpečí. Mohutné fotonové motory se po dlouhém spánku zažehly. Loď několik málo tisíc kilometrů nad povrchem změnila směr. Místo nárazu zrychlila téměř na rychlost světla, ............ to be continued (pokračování příště) (PS: Napište mi WErvolf@centrum.cz?

---