Matička struna

Poznámka: tato nekonečná série básní, které získáte dosazením přirozených čísel za N, si klade za cíl uvést čtenáře do problematiky teorie maticových strun L.Motla, dále rozpracované Dijkgraafem, Verlindem a Verlindem. Veškerá podobnost s jevy fyzikálního světa je jen důsledkem matematických izomorfismů, které nemají přímou experimentální interpretaci.

U matice struna stála, frekvencí svou zazněla. Matice se rozesmála a strunu sbaštit zachtěla. Obvykle si struna létá jako ptáček v nebesích. Základní mód na ní vzkvétá jak sněženka v pralesích. Potká-li však matici velkou jako krabici, ožije v ní příroda a pryč je rázem pohoda. Matice je N krát N, nazvali ji Kateřinou, uslyšíme z dálky sten, jejž vyloudí pod peřinou. Ze struny se stane šroub, který by chtěl stále hloub'. Otáčí se dokola, než na ni Bůh zavolá, že N otáček stačilo. A struně se to páčilo. Uplynulo přes dvě stě dní v naší disciplíně vědní. Co se stalo s naší Kačkou? Byla struna jenom hračkou? Porodila Kateřina plno čísel vlastních. Jelikož jim byla zima, hrála pár her jarních. Kterou měla nejraději, hned vám řeknu, nebojte se. Hrou, při níž se nasmějí, jsou Škatulata, hejbejte se! Pokaždé, když oběhnou kolem sigma kružnice, na otce si vzpomenou a vymění si pozice. Podobnostní transformaci v každém kole uskuteční. Vlastní čísla permutací otci život dají věčný. A tak struna žije dál ve svých dítkách zlobících, Žije a je celistvá, přemýšlí o maticích.

---