Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTroska Natálie
17. 07. 2000
0
0
606
Autor
Motl
Muž vstoupil do mého života,
zdálo se, že něhou svou mně srdce zamotá.
Ukázal mně, nač je pláč.
Tím mužem ze snu sotva jsi,
nač srdce máš, když se v něm cit tak snadno zadusí?
Nikdo už mě nespasí.
Nebylo nic, o čem lhal,
tok konverzace vysychal.
Osud mě ztrestal, jsem troskou opodál.
V nic již nevěřím,
v srdci chlad cítím,
ležím bez šatů
na linoleu.
Z iluzí nevzešlo
nic reálného.
(Vi)dím, že nade mnou obloha už je stržená.
Vyprchal již čas, ať mě vezme ďas.
Věštkyně to, zdá se, uhodla,
klamu svatého světla jsem tehdy propadla.
Však plazil ses mně pod žilou.
Teď nevnímám, smůlu mám, příliš se mně nestýská,
jen je moc věcí
za mou hranicí.
V nic již nevěřím,
v srdci chlad cítím,
ležím bez šatů
na linoleu.
Z iluzí nevzešlo
nic reálného.
(Vi)dím, že nade mnou obloha už je stržená.
Vyprchal již čas, ať mě vezme ďas.
Ďas.
Nebylo nic, o čem lhal,
tok inspirace vysychal.
Osud mě ztrestal, jsem troskou opodál.
V nic již nevěřím,
v srdci chlad cítím.
Ležím bez šatů
na linoleu.
Z iluzí nevzešlo
nic reálného.
Vídím, že nade mnou obloha už je stržená.
V nic již nevěřím,
v srdci chlad cítím,
studem zlomená,
s linem svázána.
Vyprchal již čas, ať mě vezme ďas.