Přítelkyně touha

Je v každém z nás...

Přítelkyně touha

 

Spí v hloubkách živých těl,

někde tam v srdci, možná dál.

Zamčená jiskra, jenž vznítí plamen lásky

a bez nadsázky umí milovat.

 

Spí a nechává si zdát sny

 nakreslené štětcem z nebes.

Sní a čeká na zvuk slunečního klíče.

Spí, sní, čeká…

 

Často jeví se, jak by o život přišla.

Nemluví, nepláče, nenaříká.

V mnohých dnech, nevím jestli je živa.

Možná umírá a já s ní!

 

Dny běží a city prchají jak éter z láhve.

Až jednou,  žhnoucí oči vykreslili pohled,

který přetaví  řetězy černé místnosti.

Plameny hoří a duše je v ohni radosti.

 

Přítelkyně touha volá do zbraně.

Vášeň, oddanost a svůdnost

 mě vydává na nejsladší milost.

Chci vidět hořet svíce

a stíny mihotat v milostném objetí.

 

---