Písmák Jářku zima jak má být
Na co sníh, když máme slunce.
A vdlaních každý po meruňce.
Vedle nás ženy, súsměvem na rtu.
Takovým co potěší celou partu.
po whisky a pár cigaretách
„Tohle už ani nemůže být pravda. “
To jsou ta slova, která se mi honí hlavou. Ležím ve své posteli, dívám se nahoru a rekapituluji onen sled událostí, který je natolik nepříjemný, že by mnou mohla začít lomcovat sebelítost.
To ale nejde.
ona - neuvěřitelná
stála tam ve svitu měsíce.
lampy zulice na ní vytvářeli nádherné stíny.
vítr jí zvedal vlasy.
jako by si byl vědom její krásy.
Pět dnů
Tak to by bylo.
Otázky jsou zodpovězeny – do poslední.
Plynulo to všechno pomalu - jako hlemýžď.
Mělo to tak plynout.
Muž jménem Chleba
Jo, je to o mně. Jmenuji se Tomáš Chleba. Vtipné, že ano.
Nebo také ne.
jízda
nechte to plynout, řekl vousatý chlap.
že prý děkuje kamarádům motorkářům.
všechny holky putujou do jeho spisu fantazie.
jo, chlape, říká.
Tvář
To je zase noc. Po tom, co jsem celý den proseděl vpráci, se mi ještě porouchalo auto. Neumím si to vysvětlit. Prostě nejede.
a tak jsem pravil - seru na to!
Ptáčci štěbetali na střeše a já si rukou hrábl ve slipech.
Jo, je to tak – zase jsem to nevytřel všechno. Nevadí, o tom nikdo neví a já se dále můžu usmívat. Vmém těle proběhne proces, který mně nutí vyhledat nejbližší stánek skebabem.
pes
osamělý pes
jdoucí po rozpáleném letním
chodníku
vypadá jako by měl moc