Bez názvu

Nikdo nechce umřít vbetonu - všichni chtějí chcípnout vlese.
Vítr vhnijících vlasech, stéblo trávy pod jazykem, mravenci pod nehty.
Kámen, co se promění ve zbraň;
tak syrový a tvrdý, jako svět, který lze žít.

18. 09. 2013
0
0
689
Volné verše

Ze života v kanceláři

"Tlak, játra, krev - všechno v nejlepším pořádku," kvitoval výsledky prohlídky závodní lékař. "Jenom jeden ukazatel nemáte úplně ideální, Karle. Maličko tloustnete. Neberte to ale jako nějakou závažnou výtku.

19. 06. 2013
4
4
662
Povídky

Tam tě to táhne, tam tě to bere.

Po cestě bez kamenů s asfaltem a bílou nebo žlutou přerušovanou čárou uprostřed - Amerikou, královnou silnic a západů slunce, s krvavým podtónem člověka, co běží polonahý a hází kamení dopředu, rozbitou tváří vítá zvířata a lidi s pláčem pásovce a padá na hubu, šíleně běží pouští za sluncem, co je rudé a žluté - jen tou silnicí s vakem přes rameno a uvadá, jako zrnko prachu, zapadlé do spáry cesty, které pamatuje věčnost vesmíru, jehož jsme součástí.

24. 01. 2013
0
0
621
Volné verše

Meliso neplač

„Ty jsi tak krásnej Alvaro. Krásnej a chytrej kluk, vážně. Určitě to jednou někam dotáhneš, “ zajela mi prsty do vlasů a pomalu je probírala.
„Já jsem tak trochu ztracenej případ, ale ty jsi jinej.

05. 05. 2012
3
4
956
Miniatury prozaické

Kapitán

Tak mi to začalo.
Den všedivém povlaku navlečený v obnošeném nenošeném,
ploužím se po betonu, jak kapitán lodi
po písku pustého ostrova.

24. 02. 2012
4
5
786
Volné verše

Jeník

Přišel Jeník na zahradu, zasadil tam stromeček
Za domečkem vkrásném sadu vykopal si hrobeček.
Zlahve víno popil schutí, na sluníčko zamrkal,
Potom pistol přiložil si, kulku vmozek zavrtal.

15. 08. 2011
8
7
915
Vázané verše

Oidipus

Do toho dne jsme se doma měli celkem dobře. Sestra byla ještě malá, máma i táta chodili do práce a já do školy. Bylo mi skoro třináct a samozřejmě, že si ten den pamatuju, i když už je to dávno. Ne proto, že bych nějak moc brečel nebo ztoho byl špatný, ale proto, že se najednou úplně všechno změnilo.

20. 05. 2011
2
1
730
Povídky

Vzpomínka

Jani se potom, co dosáhne orgasmu, vždycky schoulí do klubíčka a zhluboka oddychuje. Chce, abych ji přitom zezadu objal a drželco nejpevněji vnáručí. Mám ten moment rád, protože si připadám jako opravdový chlap, jako frajer, který to své holce umí skvěle udělat. Zabořím obličej do jejích blonďatých vlasů a nemyslím na nic.

15. 02. 2011
10
8
1067
Miniatury prozaické

Do kopce prší, pod kopcem je chalupa a nad ní les

Na té stráni nejde jenom tak stát a dívat se do hlubokého lesa nad chalupou. Po určitém čase totiž zjistíte, že se kolem vás zrychluje čas a vy stárnete, aniž byste vlastně cokoliv udělali. Je proto důležité se donutit kchůzi nebo k jiné činnosti, která vás pěkně na pevno ukotví vpřítomnosti. Jednoduchým receptem je jít; jít nahoru směrem ke vstupu do toho černého lesa a neohlížet se.

01. 02. 2011
0
2
1008
Miniatury prozaické

Moucha

Vstal zmatrace a popošel ke stěně pokoje. Zašedlá zeď neurčité barvy byla pokrytá mapami plísně a vlhkosti. Dotknul se té zdi a prsty po ní sjel odshora dolů. Vmístnosti nebylo nic.

26. 12. 2010
6
6
1065
Miniatury prozaické

Měsíční sonáta

Seděl na vysoké židli uprostřed nočního baru sknihou a lačně četl. Hltal řádky, zkterých proudil příběh podněcující představivost khorečné činnosti. Okolo něj šuměla slova; prázdná slova hospodských povalečů a cinkaly sklenky jako zvony na Loretě. Zamyšleně si zapálil cigaretu a brýle posadil hlouběji ke kořenu nosu.

23. 12. 2010
5
18
2477
Povídky

Milý (zlatý) šéfe

Ano ano, šéfe, máte pravdu. Velká chyba, moje chyba. Bude to teď špatné, budou padat hlavy – moje hlava, vaše hlava. Já jsem srozuměn stím, že se mnou nejste spokojen.

14. 12. 2010
8
6
827
Miniatury prozaické

On

Cinká to a hlučí. Ten bar nikdy nespí. Je to sběrna duší, sběrna nočních můr. Dřevěné obklady nasáklé kouřem, žlutá, hnědá, červená.

07. 12. 2010
3
2
1108
Miniatury prozaické

Tereza

„To si dělá srandu hajzl jeden. Tohle přeci nemůže myslet vážně. “ pomyslela si Tereza a začala točit první pivo.
Plný půllitr položila na bar.

02. 11. 2010
4
4
1066
Miniatury prozaické

Na plovárně

Strejda je trochu shrbenej a má soustředěnej výraz. Venku už je dávno tma a sněží. Stojíme na zastávce, která je podivně tichá a schovaná pod jemným nánosem sněhu.
„Brýle máš.

19. 10. 2010
3
3
907
Miniatury prozaické

Na baru

Takhle jsem se to tenkrát snažil vysvětlit mojí mladší sestře Lence, jenže ona mě nějak nebyla schopná pobírat. Možná to bylo tím, že byla ožralá namol. Nevím. Byl to každopádně divnej pocit, když se uprostřed našeho vcelku sofistikovanýho hovoru najednou zvedla a začla tancovat na židli.

13. 08. 2010
1
3
1090
Povídky

Jan Balabán: Zeptej se táty

Čtení knihy Jana Balabána Zeptej se táty ve mně evokuje množství emocí. Autor velmi sugestivním způsobem popisuje smrt člověka a bezprostřední reakce jeho okolí na ni. Sterilní, depresivní prostředí nemocnic, studených ulic a bytů, v kterých se napůl zlomení lidé sklíčeně noří sami do sebe, aby se tváří v tvář nevyhnutelné konečnosti utkali sami se sebou. Obraz lidského nitra útrpně čekajícího a reflektujícího - přitom děsivě bezmocného.

18. 07. 2010
2
5
1101
Úvahy

Tuc tuc tuc

Cítím ten rytmus. Cítím ho teď tak silně, že mi vytlačuje myšlenky a pocity a zanechává pouze sám sebe opakujíce se v nekonečné smyčce. Nad obzorem pomalu svítá, ale mně světlo nevadí. Pavel odešel před hodinou pro pití a ještě se nevrátil, Iva se rytmicky pohupuje v oblaku kouře přede mnou a zvedá ruce směrem k mixážnímu pultu.

12. 07. 2010
2
7
2209
Miniatury prozaické

Kráva

„Já toho vživotě už stihla hodně posrat,“ řekla a zamyšleně se přitom dívala na bazén naproti vulici. „Mně prostě nestačilo dlužit pár tisíc. Potřebovala jsem víc. Ani nevím, co jsem si tenkrát myslela.

10. 07. 2010
5
5
1142
Miniatury prozaické

Poločas rozpadu

Poločas rozpadu, moment zmaru
Nesourodý zmatek myšlenek a prázdné představy
O tom co mohlo být a není
O vině a chybě

19. 05. 2010
5
5
1280
Volné verše

Chlast, hory a bouchačky

Seděli jsme skámošema vjedný špinavý špeluňce kousek od Karláku a klopili do sebe jednoho panáka za druhym. Byl jsem tam já, Jim, Arnošt Rybka zBráníku,dva další kámoši s nějakou holkou a další tři lidi, který sem znal jen od pohledu.
„Tak jak se to sakra stalo Jime. Vy ste si prostě jen tak sbáglama na zádech vyšli do válečný zóny.

17. 05. 2010
2
4
1256
Povídky

Dotyk

1.
Prostorná hala posetá stolky na vysokých nohách společně se švédskými stoly plnými vybraných jídel vybízí ksetkávání. Řady solidních gentlemanů a dam všech věkových skupin předvádějí rituální pohyby přesně vymezené společenskou etikou. Prošedivělý Francouz zvelvyslanectví se elegantně nese místností se svým talířkem naplněným jednohubkami, malými řízečky a listy salátu.

14. 05. 2010
3
4
1454
Povídky

Otázka

Má to smysl.

25. 01. 2009
1
8
1257
MIMO

Censored

Včera sedim vhospě a chlastám pivko. Najednou si ke mně přisedne nechutnej bufet. Může mu bejt tak padesát, je vožralej na sračky a hlavu má sehnutou tak abyste se mu nikdy nemohli podívat do očí. Příjde ke mně v hnusnym plstěnym kabátě, pod kterym má teplákovou soupravu od Čonga, co vyhrabal někde vpopelnici, a podivá se na mě úkosem, jako by říkal: “Promiň, že sem somrák, promiň, že sem špína zulice, ale já si to nevybral.

22. 01. 2009
4
4
1441
Povídky

Synku...

Jako malé děti jsme si hráli na pískovišti velmi často
Prosévali hrubý a kamenitý písek skrze síta
A velké kameny vyhazovali pryč
Seděli jsme tam tři malí kluci

05. 10. 2008
12
11
1552
Volné verše

Prase

Na cestě ve městě
pase se prase.
Nekouše,neskáče,
nespěchá, nepláče,

05. 10. 2008
7
7
1207
Aforismy
Nahoru