Písmák Lelková
Chytám lelky, ve dne v noci,maj mě plně,ve své moci. Hned mě pusťte lelci,buďte jako velcí. Přestaňte si hrát,mě už se chce spát
Zimě
Bezzubá příšero,bezbarvá nádhero,studená jako led,nemusíš chodit hned.
Nech ještě na chvilku,barevnou idylku,babího léta.
Chtěla bych
Letět až do oblak, bez smutku, jenom tak,se sladkým úsměvem,s života plamenem,zakroužit nad zemí,v nížněha pramení,probudit petrklíč,od slunce žhavý chtíč,s výbuchem extáze,tam, na mléčné dráze,schoulit se do mlhy,vzbudit se u duhy.
Hrátky
Prostý den s oblohou,pochopit nemohou,duší dvou souznění,co nikdo nezmění. Budoucnost potají,tiše si šeptají. Malují na srdíčka,na sklo i na víčka,zavřená rozkoší,o čem sní, netuší. Chránit své převleky,milovat navěky,touží a doufají,že to, jak doutnají,v dotyky promění,v milostné blouděnídvou nahých těl.
Pro Mišku
Šedivoučkou myšku,zabolelo v bříšku. Oblkádek malinky, od svojí maminky,dostala Mišička. Vloudí se chybička. Kdepak, to nevidíš.
Rozchod
Tak takhle se loučíš. Řekni jednoduše děkuji. Odejdi s hlavou svěšenou, ať aspoň vůně smutku zůstane. Já počkám, až blikající svíčka navždy dohoří.
Rozervaná
Prober se padlý anděli .
Probuď poušť jenž chladnou nocí zmírá.
Zvedni ocas proklatého štíra
a bodni ty, co věděli,
Končí
Končí dena ty jsi sám,končí noctvůj sen je znám. Končí léto,listí padá. Končí rok,co pouštěl hada. Ač pro lásku stvořená,vrátí se jen ozvěna.
Strom
Ztracený strom bouří k zemi ohýbán,jak klaněl by se tyranovi. Ten na okamžik dovolípozvednout korunuutkanou z bolesti,snad jen proto,aby novou, ještězrůdnější silouznovu udeřil.
Snová
Kamínek u cesty,věneček nevěsty,cilindr kouzelníka,všechno to štěstím dýchá,žádné zlo nevěstí. Vrba u rybníčku,má smutnou dušičku. A měsíc za večera,netuší, že jsi včera,seděl mi na víčku. Pomalu sklouzl jsi,po slze za řasy.
Zrozená
Bosé nohy v písku času,objeví zas novou krásu. Probudí zpěv cikád v ladu. V kolorovém vodopáduzahlédne tři slzy smíchu,potlačí svou něžnou pýchu. Během toho ronění
slzy v perly promnění.