Báseň psaná v horečce
Copak mně napadá.
Nestojím na zemi -
to pode mnou
se až nechutně propadá.
Tak jako...
Tak jako hrdina,
tak jako básník
chci dívku v náručí
chci uslyšet smích
Blues o JÁ
Tragédie slunce
nakreslená v knize
zdá se mi troufale vtíravá,
když přichází k řece
Podivnost
Podivnost
Nereálný obraz skutečnosti-
studená vidina vyhřáté postele,
bídá sápající se po vznešenosti,
Chtíc, aby zas hopsal
Jedna láhev stačí
a zase si rozumím.
Pravda a život mně straší,
ale já už se nebojím,
Její šílenství
šílenství
na vteřiny ustupující zoufalství,
smutek až naposled-
až naposled zazní nad propastí.
Něco smutného
Něco smutného
Za co se stydíme
při úvaze o sobě.
Čemu se divíme,
Zajíc popleta
Zajíc popleta
Pod kola vletěl mi
zajíc popleta -
snad běžel za sluncem,
O mém spánku
O mém spánku
Stává se často,
že nemůžu spát.
Říkám jí:,,Hlavo,
V našem lese
V našem lese
Dalo by se říci,
že v lese žijí skřítci.
Ale to bys sotva hádal,
Začala bouřka
Začala bouřka
obloha ztemněla,
ale ve mně se setmělo už dávno.
Déšť padá
Přiznání smutného klauna
Manéž se stala mým domovem,
bavím lidi,
smějou se, smějou,
když pobíhám s červenou bambulí na nose.