Písmák Odnikud
Jsi to ty
kdo ničí mé já
jsi to ty
kdo jej zpátky vrací
Silniční prohlédnutí
Bílé čáry
mizely jako raní myšlenky
a najednou
ve stopadesáti
Klauni
Projekce snů
do prázdných sklenic
zabitá fantazie
na protější zdi
Kvítko
zelený kvítek
se slunečními brýlemi
přinesl vlajku
a ozářil oblohu
Chtíč
lehám si na tvou bílou tkáň
v posledním šeru
zmítáš se jak raněná laň
na spáleném lásky úhoru
Ztráta
zející rána
šrám po zapadlém slunci
prázdný
soumrak se nocí nehojí
Hořící stránky
dým spálených básní
dusí
a do šera
se plamen vžírá
Zatím co spíš
už dávno spíš
když hladím tvé vlasy
kůži jak plyš
září co obylné klasy
Výlohy
Noc byla vlahá
ale chodník byl nasáklý
horkem dne
ze špinavých výloh
Raní vlak
Raní vlak
výstup i nástup
(můžeš i vyskočit
nechat se zlákat
Chycený
Bzučím sám sobě v dlani
chycený mou rukou
mezi mými prsty
snad ubližuju
Noční procházka
svíce v oknech
opilec an ulici
odšťavněná noc
houstnoucí ticho
Pohled "do blba"
tupý pohled do zdi
bosá noha
na dálnici
mizící myšlenka
V šest ráno
V šest ráno
ze šestýho patra
padám ránem a
odrážím se od dna