Písmák Motýlí iluze
Na dálnici usedl motýl, tělo má teplé od vánku, proč tu jen sedí, křídly kmitá, aha, on jen ulétl do spánku, žije, vždyť se hýbá, myšlenka vžitá.
Na dálnici ulehl motýl, tělo má chladné bez spánku, s vánkem tu lítá, myšlenka vžitá, když křídly kmitá, že snad, ještě, vzlétne, odletí, až kam se vzdušným vírem, dál mlčí, nemá ponětí.
Kouzlo zimní Noci
Noc ukradla dni na ulici,
minuty světla při půlměsíci,
a v ústranní vyčkala svitu z lamp,
až vločky zakryly plotny asfaltových ramp,
Praha - Hlavní nádraží
Sirka umírá do koše, a vzápětí. Zděšená mysl natahuje klid, dva bezdomovci prosí o cigaretu, nervy utíkají z nádraží, a nelítostná bezmoc je pronásleduje všude okolo. Zrezivělé neony, světla bez žárovek, za chvíli zrezivím také, těsně předtím prasknu,jako ta žárovka. Spolykám všechny střepy, a chvíli před smrtí budu žebrat o život.