Písmák Pukavec
Noc naklepla pukavec světlou stranou měsíce, - do polštáře vtéká divná směsice, jíž hrdla dóz plivají a flakónky roní. pro dnešek zpřístupněn je pavilón dětských vůní. Omeleta potřísněná žloutky embryí, na potu můr, z těl jepic, zalévaná mlékem bílků, peče se tu potají nad plamenem souhvězdí, z vajec černých slepic se namíchá lék… Nebuď překvapen, že jsi nemocen - tohle hutné sousto vzpomínekvyžene symptomy plíživé pohromy, dutiny protáhne od kořene nosu do podzemí plic. Je u konce chorobné poledne, kdy necítil jsinic.
Nesmírně pokoušený...
Jako šelmy zšatlavy
bez světel,
vyvedla jsi na procházku
moje představy:
Básníkovo podzimní přání
Utonulé
vpovětří
svitky nečitelných poémů
prašné proudy po dně vláčí.
Čas
Kdyby jej neslyšeli šílení
jen, šuměl by všem bezedností mořské jámy;
když vlasy si češe o pobřežní kamení,
když o lastury a korály se něžně napění.
* * *
Před úkolem zapálit
chladný, mrtvý monolit
váháš, lásko zítřejší.
Když už naděje je pomálu