Písmák Možná bych měla být...
1) Možná bych měla být kosmonaut a létat kolem celé Země a nejspíš ještě dál, ale nemám raketu, snad jen barev paletu a s ní nakreslím obraz, velké dílo a celý svě mi padne k nohám a já ho nebudu muset obletět.
2) Možná bych měla být potapěč a nořit se do velkých hloubek a zkoumat známé neznámé rostliny. Tak si koupím noviny, kde se v inzerátě píše, že starý pán prodá Zn. akvárko.
TY
Tisíckrát začal jsi už psát, Tvé ruce ale nechtěly, proto sis radši začal lhát, s pocitem, že jsi příliš nesmělý.
Tisíckrát chtěl jsi něco říct, rty bez pohnutí z kamene, slova, co nikdo neslyšel, kdo na ně si dnes vzpomene.
Tisíckrát už jsi odešel, pak zapomněl, že jsi chtěl jít, proto ses nikdy nevrátil, nezůstal se mnou žít.
SVATEBNÍ
SVATEBNÍ
Jen z života se život rodí, a táta s mámou vám ho dali, dvoum malým dětem, plno lásky, a tak vás také vychovali.
Ty děti se dnes spolu vzaly, pustily ruce táty - mámy, aby je pak znovu do svých, dlaní dohromady daly.
To nejkrásnější v životěvám nezajistí kroužky zlaté, ale pocit jistoty, že navzájem se máte.
JE TO JINAK
JE TO JINAK
Bůh při svém závratném tvoření, pozbýval logické myšlení, následně z toho vznikl cit a chudák Adam chce Evu mít. Bůh tedy z tvůrčího popudu, stvořil mu ženu, ne obludu. To ženě dal šarm a myšlení a hle, vzniklo ďábelské stvoření. Proto buď lásko má v pozoru, miluješ pěknou potvoru.
ILUZE
Spoutaná iluzí květin, na hranici snů, kde harmonie vládne duším a nám, co žít na dluh se nevyplácí, ztrácím víru právě tam, aniž to lásko tuším.
Poselství hudby, které proudí ke mě v ozvěnách, kdy ruce větru hladí moji kůži, kdesi v dálce slyším hlas, který patří jedinému muži.
A na mé struny života pak spadnou kapky deště a s nima nejrásnější hudbu rozezní, a moje láska k tobě, je celá právě v ní.