Písmák Stvořil pohoří
jak tupým střepem po ruce
kreslíš ornamenty lásky
tak ostrým nožem do srdcerýhy
udělal jsem
Když ti žena srdce zlomí
Když ti žena srdce zlomí
a ty slzy roníš pro ni.
Všechen smutek,žal i zmar
do jedné slzy by jsi dal.
Kéž by
Květ byl rudý jako krev,
jedna radost pohledět.
Barva zdravě zelená,
krásou podlomila se mi kolena.
Modlitba
Oči jak rozkvetlá
louka vprostřed léta.
Krásná jako motýl
co k obloze vzlétá.
Vzkaz na pergamenu
Na zežloutlý pergamen, napíšu Ti vzkaz,že mi strašně chybíš a že mám Tě rád. Husím brkem umně vryjicity,které stěží skryji. Lásku, co mi dává síly,touhu jež mě žene k cíly. Vůli přežít další dena slyšet Tvůj lásky sten.
Jsi...Láska a mnohem víc
Jsi Sluncem, Měsícem i oblohou,co držíváš mě nad vodou. Na potemnělém nebi jsi hvězdou jasnou,ukazuješ mi cíl i tehdy, kdy všechny ostatní zhasnou. Dokážeš mi sílu dát,když už nemám chuť s životem se rvát. Všechno tohle a mnohem víc,dere se mi z duše pryč.
Svět se mi otřásá v základech
svět otřásá se mi v základech,
když hladíš mě po zádech.
Slušné vychování se mi ztrácí,
když vískáš mi vlasy.
Touha lásky
Když se Slunce sobzorem,pomaloučku snoubí.
Nahlédneme přes okraj, do kalichu touhy.
Vzájemně se propletou, celá naše těla.
Jedna mysl, jedno srdce, přesně jak jsi chtěla.
Múza
Múzo, múzo kam jsi šla.
proč do světa ses pustila.
Inspirace se mi ztrácí,
Bezradnost se zase vrací.
Naděje světla
Tápal jsem tmou,a přitom bylo světlo. Těšil jsme se ze světla,a přitom byla tma. Cítil jsme bolest,a přitom byl šťastný. Navenek byl veselý,a duši měl v plamenech.
Kdybys mi to dovolila
Kdybys mi to dovolila,šťastnou bych tě učinil,kdyby sis to připustila,láskou bych ti oplatil. Až bys se smála,tak radost bych měl. Až by láska tě u srdce hřálatak po obláčcích v ráji, bych s tebou šel. Teď však na tvých rtech je smuteka duši halí stín.