Písmák | 19.03.2006 20:04 | K dílu: Veškerá péče | Martyk |
| A zadruhé je to o úkolu, kterým byl pověřen. Jasný, ne? | ||
| 19.03.2006 20:00 | K dílu: Veškerá péče | Martyk |
| Ten začátek jsem trochu zkrátil. Je to o tom, že svět existuje jen ve vnímámí. Pokud se staneme rukojmím svého vidění reality, může se i naprostá všednost stát hororem. To se stalo člověku v téhle povídce. | ||
| 10.02.2006 00:00 | K dílu: JAK LEOPOLD ZAMRAZOVAL MALÉ DĚTI | Martyk |
| Libi se mi ta fantazie, nadopovana a pustena z retezu ze svahu. ALE kdyz budu chtit bradavky, tak to nepujdu do pismaka, na to jsou uplne jine stranky, mistnosti, bytosti Erotika v literature je fajn, ale takhle povidka by se bez ni obesla, mas na to napsat stejne dobrou vec a prso neoliznout. Pozn.: "matersky ztoporene"?? Jsou asi typy, co hledaji velkou Matku, proti tomu se neda nic namitnout, dej ji Panbuh dlouheho (zivota) Sorry za ty narazky, sorry, celkove hodnoceni: plus (nemuzu ho najit na klavesnici, tak alespon slovem, kdyz ne cinem) | ||
| 07.02.2006 00:00 | K dílu: | Martyk |
| Co se stalo s tim zapisnikem?!!! Vyhodila ho sestra, schovali ho pozustali, vyhodili ho pozustali, protoze jim to prislo jako jeden velky blabol, uverejnili ho pozustali, ukradla ho sestra? To je dulezite. | ||
| 07.02.2006 00:00 | K dílu: Trojice | Martyk |
| Svata trojice? V takovem pripade za ty zaplavy muzou oni tri. | ||
| 07.02.2006 00:00 | K dílu: Šáhnout si na dno | Martyk |
| Libi se mi ten "roztok" barev a vasni. Jen nevim, jestli jde vasen a strach dohromady, vasen si strach nepripousti a stoupa spis k vysinam nez ze by sla ke dnu. Ale ty prvni dve sloky jsou fajn, opravdu. | ||
| 10.02.2006 00:00 | K dílu: Hostina ku oslavě smrti | Martyk |
| Ja jsem to taky pochopil tak, ze tam nemusi byt zadna casova souvislost mezi prologem a zbytkem. Motto je motto, to pomaha pochopit, ale nesmi podplacet. Pridavam se k predchozi kritice (pohled spolecnosti vs. vnitrni pohled cloveka) A vubec se mi zda, ze je lepsi nezpracovavat za kazdou cenu zazitky ze "skutecneho zivota", nebo kdyz tak je vzit jenom za jadro. Ackoliv kazdy asi nejakym zpusobem VZDYCKY pise o sobe, ale to by bylo na delsi... Jde mi jen o to radeji nestrkat prsty do svych vlastnich cerstvych ran, i kdyby to melo byt za cenu staroveku. Vysledek stoji za to, clovek nema tak svazane ruce, jako kdyz pise o tom, co se mu prihodilo vcera. Libi se mi jak pracujes s jazykem, celkovy sloh i slova jako pernice, bliny... a obraty jako "mezi zuby těsnáte chléb z jeho pecí, pod jazyk máslo" Je to takove pateticke, ale poctiva remeslna prace se drevem, to se vyplati. Navic treba ty husy: Kus masa a ty z toho dokazez udelat pribeh, malebny na pohled, sexy (mezi stehny), zaroven poradny drastak, tri v jednom. | ||
| 27.08.2004 00:00 | K dílu: Splín | Martyk |
| Ten začátek je hodně dobrý. V přednebí/předpeklí mezi životem a smrtí visí duše na větvi jako mokrý hadr, dost vyvedená z konceptu. Ale připomíná to i rap: drzý, přímočarý, zhudebnitelný, přitom originální a dobrá metafora. Autor se veze po vrstvách významu jako zadkem po ledu - to myslím pozitivně, první sloka má dobrý spád. Záludný ironik posmrtných stavů by v ní našel i klišé převrácené naruby (což je taky jenom dobře): klišé o vyjevené duši, zírající zhůry na své mrtvé tělo a mumraj pozůstalých, který kolem něho spustili. Naproti tomu třetí sloka mi připadá zbytečně trpitelská, pokud to ale není výsměch živého/mrtvého těla na svém vlastním hrobě: tělo sedí na rakvi a rapuje o šestinedělkách. Dost odvázaná představa... | ||
| 27.10.2004 00:00 | K dílu: Na konci značených cest | Martyk |
| Děkuji za tipy. Jenom si dnes už nejsem jistý, jestli je správné vzít žijícího člověka a zpracovat ho do básně. Udělat z něj materiál a součást poetického světa, ve kterém možná ani vůbec nechce být. Není to krádež osobnosti? | ||
| 20.08.2004 00:00 | K dílu: Unnamed | Martyk |
| Ale vůbec to nejsou jen nesouvislé výkřiky. Připadá mi daleko lepší psát tímto způsobem, než se nenechat zbytečně spoutávat vázaným rýmem a snahou o prvoplánové poselství. Myslím, že je to správná cesta, ale ještě není u konce. To "pouto" mezi obrazy a metaforami určitě jednou přijde samo. Sjetý vlk, ztracený se svou vzpomínkou na divadlo, nadějné vyhlídky přes mrtvolu padlého dobytka zkrz kamennou zeď... to není vůbec špatné. | ||
| 27.08.2004 00:00 | K dílu: PROSBA STROMU | Martyk |
| Je fakt, že je v tom příšerně moc didaktiky a málo toho, co dělá poezii poezií. To odstašuje. Ale přesto je mi tahle báseň sympatická, protože mi připomíná jedno "vyznání naruby", podle mého názoru moc pravdivé (dávám, jak jsem dostal): die Menschen lieben die Blumen und pflücken sie die Menschen lieben die Bäume und fallen sie die Menschen lieben die Erde und vernichten sie deshalb habe ich Angst, wenn jemand zu mir sagt "ich liebe dich" | ||
| 27.08.2004 00:00 | K dílu: CESTOU DO MALYCH ZERNOSEK | Martyk |
| Já bych takovou báseň nikdy napsat nedokázal. Připadalo by mi, že jsem nedopatřením uvízl oběma nohama na pevné zemi a nedopřál metaforám volný let, jak by si zasloužily. Ale asi má právě takovýhle druh poetiky daleko větší výdrž a delší záruční dobu. Metafory se rozletí, báseň s pevně svařeným jádrem, jako je tato, zůstane. Asi to bude tak. | ||
| 10.02.2006 00:00 | K dílu: D n y | Martyk |
| Ja nevim, ten konec... Tim celou tu basnicku zparodujes, coz jsi asi chtela, ale skoro to pak vypada, ze nemelo smysl, to cist, skoro jako bys chtela rict, ze to jsou jen pateticke reci. Pest na oko, to jo, ale tady ji davas same sobe. Anebo tu posledni vetu s vykricnikem vyslovuji vsichni ti zbloudili, blazni a ztroskotanci? Takova jejich pomsta za to, ze jsme je zavreli do literatury a nadelali z nich metafory, to by jeste davalo smysl. Nesmela tajemstvi se cudne skryji a pak nekdo strhne deku.... | ||