Písmák | 25.03.2004 00:00 | K dílu: Stromy | Jasmine |
| Líbí se mi moudrý Dub, a chci se zastat břízy- možná by se nevysemenila, kdyby se tak neklátila:-) | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: Svět zvířat | Jasmine |
| Za všechno můžou "přítelkyně"!!! | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: O tom, čemu se říká platonická láska | Jasmine |
| Myšlenka je opravdu pěkná a některá semínka skutečně létají, ale potřebují postrčit větrem. Kvítko v džungli zákonitě musí trpět nedostatkem světla- tam bych nepřistávala:o) | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: O dvou duších | Jasmine |
| Hezký námět, líbí se mi představa Druhého "JÁ", které mě bude přitahovat, doprovázet, čekat na mě, vybírat si těla, která by mě zaujala a těsně před odchodem na svět řekla: "V tomhle životě budu Tvým dítětem-budu součástí Tvého těla, aby se duše spojily v jedno. A až Ty odejdeš, narodíš se, jako můj partner a já na Tebe počkám." Pak, při příchodu na Zem, na to všechno zapomenou a zbydou jim sny, štěstí a náhoda. | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: O zamilovanosti | Jasmine |
| Jsou lidé, co neznají ani sebe sama, ale touží poznat někoho až do morku kostí - včetně jeho nedostatků, které -odhalené příliš brzy- mohou vést k deziluzi. Všechno má svůj čas a čas zamilovanosti JE doba představ - jen těch přikrášlení nesmí být příliš mnoho, aby přechod v opravdové milování nebyl příliš bolestivý. | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: Herečka | Jasmine |
| Ten závěr je nejlepší - paví ocas a maska se sladkým úsměvem- to nemá chybu! Zajímalo by mě, kolik času uplynulo... | ||
| 25.03.2004 00:00 | K dílu: When Love And Death Embrace | Jasmine |
| Pěkné, pěkné, s přibývajícími pivy už přituhuje:o) Ne, vážně, souhlasím s tím, že okamžik smrti není bolestivý, spíš endorfinní, ale vážně není kam spěchat. Dost mi to připomíná texty mých oblíbených písní, takže bych pro odlišení použila jiný název - víš jak, autorská práva a tak...;o) Líbí se mi myšlenka odstupu, nadhledu nad sebou, lehkosti bytí v okamžiku, kdy už neexistuje žádný problém, kdy už člověk na životě nelpí a užívá si bezstarostnosti. Kéž by takový okamžik mohl trvat věčně! To my, zodpovědní, co plánujeme budoucnost, asi málokdy pocítíme. Když to vemu obrazně, je dobré nebrat sebe, svůj život i ostatní, příliš vážně. Užívat si dne, každé minnuty a nebát se smrti. Kdo ví, třeba je to jen začátek něčeho nového! | ||