Písmák Chlastám a polykám...
Chlastám a polykámslzy svých myšlenekco útočí uvnitř mé hlavya píšu básně o smrtiAle Tobě je to úplně jedno
Samota na dvakrát
Samota na dvakrátto jsme my dvaNaše sny jdou spátSpolu. A přitom každý zvlášť
Zašeptat...
Dnes ještě naposledypevně se přitulitpolíbit do vlasůa zašeptat nevyřčenédo Tvého snění
Beze slov
Nebyla otázkaa je tu odpověďMlčíme. A přece bylo vyřčeno vše
Fucker
Jak podivnou lásku zas přináší miten tajemný rytíř nocico lovit a plenit by dnes chtělZradit všechnoProhrát i sebeVe stínu křídel smrtihlavaco usedl právě na postelJako němý svědekVyslanec království Satanova
Žaludeční vředy...
Mám z Tebe snad už žaludeční vředyPo každém Tvém telefonumě rozbolí levý boka to protože se pokaždé začnu hrozně bátjestli ten Tvůj telefonátnebyl poslední
Až umřem...
Až umřemstaneme se květinamivoňavými a barevnýmiPřes den budem dělat lidem radosta v noci budem samisami s hvězdami a planetamia s tím, který je nad vším
vyznání Dr. Hannibalu Lecterovi
Vem si mou dušii mé srdce Ti dámVem si klidně i mé ušia dám klidně sbohem i ledvinám
Vem si celé mé těloa dělej si s ním co chcešVem si oči, ústa, nos i čeloa je mi jedno, čím to uřežeš
Nožem či motorovou pilouna tom přece vůbec nesejdeHlavní je, že budu Tvou milou. ale můj zadek se Ti do ledničky stejně nevejde
Stesk..
Krev v pískustaví hradbytěm příštímkdyž krví stopyzapomenout nedájizva rozpálenábolaváa slzajak tušená Atlantidav zrnkách tone - v přesýpacích hodinách věčných není stopy po nívšak rudou nesmyjesmutek neodplaví
Relativní...
Noc je krátká. Dlouhá. Když se zouvátouha u mých dveří
Svědomí...
Až smrtten prazáklad existencezaklepe Ti zítra na dveřea Ty zvedneš se od poslední večeře- se strachem půjdeš otevřít.
Snídám Tě v kakau....
Po lžičkáchsypu si Tě do hrnkua tři jsou mi pořád máloTak ještě si Tě přidám -coby ne. Zaliju Tě mlíkemRozpouštíš seztrácíš se mia přece je Tě víceKouzla Čáry A sladko -Už ta vůně. Těším seaž přiložím rty
Kousíčky
Jazykemz divokého vínazacuchášdo větvímého klínasvé vlasysekretyi řasy -ty pro možnostnalepit na prsta přát siJá - Tydalší zimu**nemůžu-lina věčné časy
Velký úlid v jedné malé duši...
Zatlučte mi do prsou skobukde oběsím torza svých láseka pak budu chodit po rukouaž vytrousím ze stokrát přešívaných kapesvšechny zbylé střepy lakované vzpomínánímkteré jsem si roky tajně schovávalaabych si jednou, až bude nejhůřslepila chromého beranana důkaz své vlastní existence
Přátelská rada...
Nedávej planou nadějisvou náručía neber sny co ještě zbylyA nevracej se pokud nechtějía myslí si naivněže mají síly vykročit vpřed
Ne, my se nevídáme...
A míjíme se každý den
s rukou za zády anebo s rukou v kapse
a když se někdy někdo zastaví
rychle vnoříme se do burnusů
Strana "X"
Olivový olej, klíče, víno,
zrcadlo a studená podlaha,
kapajicí kohoutek,
pootevřený dveře a - Já
cesta...
Kam dál mám pokračovat.
Vždyt' to co hledám
Nalézá se samo
Dýchám čas v řece pomíjivosti
Bez domova
S cukrem v kapse
zvedám kotvy z vrakoviště
turistou ve vlastní hlavě
v cizím městě.
Sladká a nevinná
Spí noc
v náruči tmy a stínů
rozžala
mou mysl, slova rýmů
Námitky vzneseny, duše přesto neuspokojená...
Zasněžené štíty hor,
ty omšelé nálady
a zvuky,
z nichž čiší strach.
bylo pošmurné odpoledne mojí mysli
ospalé švihadlo
přehnuté
přes otrocký úděl hřebíku
se ani nehnulo
zase o mně...
V krychli uzavřená
a ve snu odhalená,
tluču se ve větě,
kterou vyslovíš.
prostě jen blbosti...
pamatuj si, hormone
hetero jo, homo ne
***
setrvání u činek
Vzpomínky
V bílém království strachu
kde rudá kapka života šplhá
až na práh smrti
a naděje klesá pod tíhou
Ona to ví
Tvá zasněžená minulost
už prší v její budoucnosti
Taková smrt
a ještě před odjezdem
Jsi
Jsi přítomen a přeci kdesi
zakusuješ svou lásku svým nebytím
Že sleduješ stopy v mokrém písku.
Ale jsou to stopy kamenům