A tak odchází básník
Slunce zapadá a já vyrazím,
do lesatemného, kde ti moji žijí,
vni jejich podobu vcházím,
teď na lunu bledou vyjí.
Ona
Ve snech mých dlouhé vlasy vlají,v poryvech větru, jež dech svůj tají. Ta dívka, jež můzou básníkům jest,má oči plny jasných hvězd. I vzal jsem tužku, začal psát,její krásu na papír dávat. Jak tvořím další básně slova,dívám se na ni znova a znova.
Láska
Co je asi ta láska.
V krbu ohníček si praská,
na stole svíčka nevyhaslá,
a u dveří dívka tmavovlasá.
Nádherná
Hle na slunce při rozbřesku.
Jenž osvětluje moji cestu.
Na Hladkém obličeji zlaté řasy,
stejné barvy na očích řasy.
Jeden den
Nastalo ráno,
vyšlo slunce,
nikým nepozváno,
na zem svítí lehounce.
Podzim
Podzim
Jak šumí listí ve větvích stromů,
které rostou daleko od lidských domů.
Vítr vane, listí roznáší,