Písmák Bastilla
Bastilla jsemuž se nedámani děla ani básněani zrádci ani čárymoje zdi neproboří
Tak sama jsemuž se nedámač bych chtěla něco váznenechci hrát si pane králina žádném z tvých nádvoří
Usmívám seuž se nedámtrochu bolí trochu hřejeaž mě skolí pousmějesvým bezkrevným krysím rtem
Usmívám seač se nezdámuž ani jako noční můrauž ani sako nezajmulamá hlídka z tebe - prchnuls ven
V nočním světle
Je v nich všechno, co lze myslínevědomky obsáhnoutV těch tvých očíchv nočním světle,když se snažíš nadechnout
Závěj
Nad stříbrnou závějíse vznáší tóny flétnyPropadáš se hloubějiStudíš vločky všechnyTiše zpíváš beze slovHlasem Karla KrylaZas den končí nehotovA já jsem trochu pila
Kouzlení
Posílám ti šťastné chvílenež mě spánek znásilníAč jsou mezi námi míleJeden v druhém stále zní
Chtít vědět, jak se mi daříje dost velký přestupekTvé jméno však v kalendářizamknuté je na zámekČas od času probudí sejeden z nás dvou z mlčeníNa druhý břeh pošle píseňzaklínadlo do sněníKouzla z očítryskem letíMůrky z víček zaháníOd storočído stoletítvoje kroky ochrání
Cesta bez refrénu
Ne, naděje neumíráTa je silná víc než já jsemJeště pořád bláznům zpíváden za dnem svým tichým hlasemJo, má cesta klikatí se Jen tak tak tak chytám dechObčas k ránu cítím tíseňhnusné stíny v mokřadechNezbývá než zatnou zubyRefrén z básní vyškrtatJen hlupák se zkratkou chlubíVšechny zkratky sčítá kat
Distanc
Přátelím fakt se zoufalcemRáda se mu posmívámPak přejetí parním válcemBudíme se každý sámPořád něco naznačujedistanc chodí vzápětíJedovatá jako tújehážu vločky do smetí
Větroplaší
Větroplachuvítr dujeRozpaž ruceéroplánmyšlenkami pohybujesviští městemnehledán
Vnucovací
Nebudu se vnucovatMám svou hrdostZnám svou cenuOdpojím se, půjdu spátškrtnu větuZapomenu
Hektolitrová
bojíš se mě, já to cítímasi říkám víc, než mámutíkáš ode mě s pitímblázníš, kouříš a seš sámvím, že pykám za upřímnostže jsem se ti chtěla dáton muž totiž nemá radostkdyž nestihne uhrát mathektolitry alkoholutečou řekou k horizontuzpěv, tanec a úlevachcem se jen, když nejsme spoluchceš-li ženu, vystůj frontutvá milá se nehněvá
Bůh asi neslyší
Miluju tě, miluju těkřičím bohu do ušíTa slovaOzvěnou se vrací dutěbůh to asi neslyší
Jako rak bych
Jako rak bychchtěla umětjít životem pozpátkuPak bych totiž věděla hnedjak mít věci v pořádku
FAJN
Moc si se mnou nepovídáš,říkám si - to nic, jen strach. Časem ho to hladce přejde,včerejškům se budem smát. Před spaním si opakuju:Jsem šťastná a mám se fajn. Pak si setřít z oka slzu,místo tebe pít red wine.
Panáka
Občas se ptám zrcadlení,kam dalo své svědomí. Nechce se mu retušovatstopy noci minulé. Snad je přísné,říká nám tím,abychom už nepily. Anebo bychtělo takyjen panáka tequilly.
O čem zpívá mušle
O čem zpívá mušle. O svoboděO dálce v touzeVolá loděO čem zpívá mušle. O blankytuO šumící tměO samotěO čem zpívá mušle. O hlubinách O vláčnostiO rybích siláchO čem zpívá mušle.
Panenčin inzerát
Jsem panenka na klíčekzpívám za dva pohybyI když mi dáš políčekdál všem zpívám bez chybyKorunky si klidně schov'zadarmo ti zazpívámAť je čtvrť anebo novse mnou nejseš nikdy sám
Krumlovská
Vítr fouká do rybníkaMěsto jako na dlaniHrad obchází bílá dívka Co dům, půda s meluzínouMálokdo se ubráníRef. Mokrá dlažba prasátkujesál zrcadel, vstupné freePod tou dlažbou srdce mojeSrdce moje dávno spíDřevěný most písně zpíváo rusalkách pod splavemI loutka se zdá být živáKdyž se stmívá a sejde seSejde květen s VilémemBarevná věž město střežíměsto, která rozkvétáAč má Praha tisíc věžíJenom tahle umí zpívatPísně pouští do světaA tak vězte písničkářiKoruna slov trnováDějepisci byli lhářiAť Jirásek co chce říkáMúzy přišly z Krumlova
Zlínská/Komíny beznaděje
Šla podmračenou krajinouA potkávala stíny A kapky, které zahynouKdyž se dotknou hlínyNevěděla vůbec, kde jeMlha z kouře komínůJenom saze beznadějeČerní barví krajinuJen komíny na obzoruChodby duše bezednéA blíženci nejsou spoluA ztratilo se poledne
OBJEKT A a OBJEKT B
Objekt A mě dobře znáObjekt B mě objímáObjekt A je starší mužObjekt B mi slíbal růžObjekt A má vlastní bytS Objektem B musím žítObjekt A je váhavýObjekt B sny nebavíObjekt A mě milujeObjekt B si stěžujeŽe se chovám prazvláštněŽe ho téměř nevnímámŽe jsem chladná, bez vášněŽe se ztrácím neví kam
V hlavě
V hlavě mi zní nápěv písněA já jsem v něm schovanáZnecitlivělý den místněNezpívám, jsem nezvanáV očích jenom dětské jiskryKlidně se mi zase smějTo, z čeho se všichni vyspí,Mě opustí nejpozdějV rukou prý mám vlastní osudVe mně všechno začínáVěcmi, co se děly dosud,Nejsem, nejsem nevinnáV ústech trápí zakázanéNezeptat se, nezeptatJenom v hlavě proud slov vaneStejně umřu. Jednou. Snad.
Obraz pláče
Já tě mám tolik ráda
Že bez hrdosti odpouštím
A já už nejsem mladá
Cit stárne a já stárnu s ním
Hříchy šer
Věže stojíSnad se bojíProzrazeníŽe v nich neníAni trochu naivityAni trochu dětských herAni žádný poklad skrytýKterý by smyl hříchy šer