|
odpověd na smysl života.
Vážená Arien a ostatní,
jaký je smysl života?
Také jsem dlouho pátral a věřte, nevěřte došel jsem k poznání. Trvalo mi to pěknou řádku let.
Nevím jestli se Vám to bude líbit, ale jestli dovolíte můj názor je zde:
Ano, všichni máte pravdu, smyslem života je štěstí, láska i pomsta, nenávist, práce, potomstvo-zachování rodu, prostě to co chceme.
Proč tedy žijeme? Všichni hledáme něco vznešeného, ale to my chceme, aby to bylo vznešené. Ale ono není.
Souhrně tedy: Smyslem života je snaha o uspokojování svých emocí v dané situaci.
Což v podstatě potvrzuje tvou teorii o malých radostech.
Emoce nám vytvářejí jednotlivé možnosti rozhodnutí a nutí nás k životu.
To platí jak pro lidi, tak i pro ostatní živé tvory. Všichni děláme to co nám podvědomě přikazuje mozek. Ten vytváří mou emoci, že Vám chci odpovědět a v daných podmínkách i můžu, proto tak činím. Kdyby mě Vaše skvělé úvahy nezaujaly, nic bych nenapsal a uspokojoval bych jinou potřebu hlásící se v mém mozku jako emoce-chtěl bych spát, nebo jíst nebo něco jiného. Otazka je, proč to chci a jak to chtění, rozhodování toho co chci a nechci vzniká.
Je to chcemická otázka. Já vím všichcni bychom chtěli mít něco jako duši, ve které je skryta naše neměnná osobnost, ve skutečnosti, ale naší osobnost tvoří jednotlivé chemické látky (zjednodušeně) v mozku. Potvrzuje to ten fakt, že jsme schopni ovlivnit vlastnosti i náladu člověka z vnějšku dodávanými látkami. Např. serotonin ovlivnuje náladu, adrenalin vzrušení, melatonin chut na spánek atd. (Doufám, že to nezní smutně.)
Takže i Tvé přání, aby byli všichni štastní se dá uskutečnit celkem snadno (aspon na chvíli), rozdej všem dost marijánky a uvidíš...jako v americe ve Woodstocku v 60-tých letech:-)
Takže máš se svou strašidelnou scifiteorií pravdu. Jen to v reálu bude vypadat asi jinak. Stejně jako dnes je možné mnoho léčit, v praxi se to z různých především finančních důvodů neděje. Já myslím, že na to budou mít jen bohatí, ti se vylepší a ostatní prostě vyhynou. To je taky evoluce :-).
Všechny naše schopnosti se vyvynuly v evoluci a evoluce stále pokračuje, proto (i když se to nezdá) používáme rozum, k dobrým i špatným skutkům, protože my lidi jsme jen výsledkem, my nevíme co bude v konečném důsledku dobré a co je špatné. Proto musí Pepíček lámat Aničče ručičku, a bude to dělat do té doby, dokud "nebude vědět" že to nemá dělat. To znamená, do té doby, dokud mu emoce-strach v mozku neřekne: chci jí zlomit ruku, ale víc se bojím výprasku a tedy uspokojím svou nejsilnější emoci-strach.
My lidé si vůbec osobujeme přemýšlet tak jako, že my jsme ti správní a správné je abychom přežili. Možná z pohledu přírody by bylo lepší, aby jsme vyhynuli. (ale to je samodestrukční myšlenka).
Vše to co tu píši potvrzuje pozorování psychických poruch, např. depresí. Člověk s klinickou depresí ztrácí smysl života, přestává cokoli dělat (i důležité věci), už ho nic nebaví (ani radost) a jeho mozek zcela logicky vyvozuje, že řešením je smrt. To je totální vyrovnání se smrtí, on se jí nebojí, naopak není přece proč žít. Pak dochází k sebevraždě. Jediným řešením je nasazení léků (žádné duševní vschopení), které zvýší hladinu serotoninu a tím zlepší náladu. Uvědomme si, že tato nálada jen částečně závisí na okolnostech, zda se nám něco daří či nikoliv, jde jen o to jak to vnímáme. Proto jsou také lidé kteří se cítí štastněji než jiní a naopak ti co se cítí neštastně, to vše bez ohledu na jejich životní situaci.
Největší problém je v tom, že se mužeš snažit o to co chceš, když chceš, ale nemůžeš chtít. Ale to už jsme u jiné otázky.
Jinak tvá úvaha se mi líbila, jinak bych ani nereagoval a i barevně a poskakování písmenek (třeba úsměv) je fajn! Myslím, že to má formu i obsah. Gratuluju! Přemýšlej dál.
|
Písmák