příběh s pointou

„Pohni sebou, za chvíli nám to jede a taťka na nás taky nebude čekat věčně“, křičím na ségru, která dokončuje poslední úpravy na make-upu u zrcadla. Jako každý pátek, i dnes se chystáme na diskotéku a jelikož se těším celý týden, nenechám si přece ujet autobus. Cesta je krátká, jen pár lidí cestuje vpátek vdevět večer do práce. Autobus jsme stihly jen tak tak, ale přece už sedíme uvnitř a rozebíráme, co máme na sobě, jak jsme nalíčené a Peťa i když nerada řekne:
„Vté bílé ti to opravdu sluší .