Písmák Postkovidova mlha
Když mlha není tak vrhat verše jde věru zlehka
jak jen lehká může se zdát děvka
soustředění na verš znaví
a to vám praví
ahf,
Já jsem hrál Dámu
možná k ránu večerchtělajsem"pravda" Cejtim se blbě za
dva
hrál jsem
dvf
zul jsem se ašel ado postele apak sen a
nový den a
básněkonec a
Občas
občas mám stavy úzkostiobčas mám stavy blbosti
občas mám stavy veselí
většinou spím v posteli
ProČ
láááááááááááááááááááááááááááááááánnnnéééééééééééééééééééééééééééééééééééé PROČ hraáááádééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé PROČkomíííííííííísařííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí prOČ svěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěětééééééééééééééééééééééé PROČ božéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé PROČ
láááááááááááááskooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
PROČ
proč()proč ti můžu řict upřímě DÍKY jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé já já jááááááááááájáááááááááááto vím už dávno takže díky zaLÁSKU AZATEBEza sebeza život mami proč¨DÍKYza sebe a tebe taky dík tati,babíííííííí
mám
já to mám já jáááááá
jáááá jááááááá jááááááá
já
jááááááááááááá
Tak
jak je to takjak má býtijako kvítí už se plížím na mezimožná že se podrazimožeru k obědu alkoholema nebo ne to je vono jo jo jouž boha jsem pocítilnohu na mezi prosvítilale Boha jako květ tu sílu vesmírnoulásku moji nesmírnouraz,2,3,4,Pětje mi nějak nekonečno let
ohkllg
Kája kniha má rád klích chíchychíchychííchychích
Járá tondu
Strofa hrocha tlouci o Špalíček jako o malíček
tak dál
Dívka a syn pochopili
klavír hraje sonátu vynořuje se chudičká dívka se sukní namočenou v tůňce potká jíBach už je na kůru a palác život u dvora stala se zní potvoravdala se a ovdověla pochopila a dítě sama porodila to pochopilo a džbán uchopilopotok přeskočilo v tůňce se utopilo
a co je nejsmutnější je žeBach neznal Klavír.
ON
oko přímku protínákdyž si hlavu setínáto kvůli děvceusekne si hlavu lehce
byla to ta děvkanebo z dětství milovaná kavka
to je jedno zachvílijich v jeho hlavě nebude víceaž mu zblednou líce
z nosu mu pude chlad už nebude míti hlad
Rotuj
mánie a depreseto je vzácná represemozek ti stávkuje. k bláznovství dopluje. vědomí to zakryje a potom na hnoje už to buduje a rotujea mraveniště montuje a letujeaž z toho poletuje
maluje slůje
Tuha
láska jako tuhakráska jako duhatak zapřáhni pluha a makejať si živeja žena a dětisplnils jediný jasný cílne nebudeš tu dýl příteli se povolíš a povolí až spadne do soukolínamoč se do Hradčan a koukej na krásu
maso v masně bude dáljen starší bude náš pan králo co starší o to další mladší
Voda
dílko jak železné pírkotak si vemu tílkona to svetr ať je země Sv. Petrstojím nebo sedím když tady chodím a tímto textem tě za nos vodím
Asi ani žádnej
Co je lnu na tom dnuTak se uhnu a pak sehnuke lnu len je blbosttady to nevím já polevím jsem unaven
doubrou noc
konec
konců moc
Fltna
Ach nos je nejen kost ale i hůl pramenu mága elfína a tak mu dál nacpi tam hrtanici kéž by se vpranici čestným prokázal být být poetou a siluetou vlastního šílenství vycházejícího z pedálu normálu volant svědomí máme vždy když někdo zaklepe u vrat a řekne to bez přímé uvozovkové řeči ano je to k posráníať tedy žije zítřek měch a troubel neboť ti řeknu co chci a to jest třeba že věčnost si nevybírá i gramatika ne ať žije zítřejší troubel já budu žít ve věčnosti žít až po smrti jsem zbabělec či blázen troubel nebo dřevomech já sú Pražák kost a kůže růže běs líbeznost a vkusný hnus já si uvědomuji věčnosti kus tak to zkus a pusu si dej lano podej poselství je na hovno seš nebo jseš prorokem skutečnosti žer hnůj a uvidíš přidej se ke hře stínůa věz že ve věčnosti dada nebude tvou místností v možnostech duše vem kuš a zastřel se budeš tam dřív ale je také možnost že je počátek a dej si čaj a mléko do něj udělej to aspoň pro něj pro baráček vědomí svéhoudělej je také možné že rychleji spadneš do přízemí je to zlé či není je rarara jejeje jo už to rozštípnu reprodukce deziluze spraví šroub jistota kloub-vrzaví
Vážná ba nejvážnéjší
Je to vážné Je to váženéje to takové těžké to žití že jo. je to ta existence pomíjivá kon zvon