|
Děkuji Ti za čas, který jsi pro změnu trávil obsáhlou (a pro mne cennou) odpovědí na mou kritiku. A hned jsme u toho, co mi vadí na zdejších stránkách, a proto, i když o existenci Písmáka už dlouho vím, tak sem jen občas zaletím (mám výhodu - jsem Ježíšek a tak si mohu odletět kdykoliv kamkoliv:-)...). Hned v prologu jsi vyslovil svou obavu, že si asi málokdo udělá čas a pokud už ano, možná to ani nedočte. Tvá obava se (zatím) naplnila. Vím, je čas Vánoc a lidé nemají ČAS...Proč?! Já sem nelétám už roky proto, že mi vadí povrchnost zdejších kritik...Vždyť přece, pokud autor stojí o hlubší kritiku a ono se pak objeví: hezké, vyjádřil jsi můj názor (ALE KTERÝ - proboha!), případně:milé, přesně jsi popsal i mé pocity (ALE JAKÉ ???), nejedná se dle mého soudu o ŽÁDNÝ hlubší názor a o nějaké "kritice" už vůbec nemůže být řeč. Já jsem se se svou kritikou jednak chtěl podělit o svůj pocit a myšlenky, které v Tvé povídce zaujaly právě mě a současně přece očekávám, že i další "kritikové" svým názorem a postřehem nabídnou mně, co a PROČ oslovilo a zaujalo je. Zároveň by tím (každému) autorovi měli (mohli) poskytnout cennou zpětnou vazbu, při které, mimo jiné, mu mohou sdělit, že v jeho dílku objevili (možná) i něco jiného, než si třeba sám původně uvědomil...Jak jsem upřesnil hned na začátku svojí kritiky, povídka se mi zdála nádherně zpracovaná PRÁVĚ PROTO, že se zdaleka nemotá JEN kolem tématu "zhrzené lásky", ale nabízí (např. díky svým postavám a jejich odlišnému prožívání a rozdílnému uvažování o stejné věci) daleko více témat k zamyšlení...:-)!!! A jak jsem uvedl v závěru své kritiky, nejsem a NECHCI být děd Vševěd - naopak, rád se nechám překvapovat myšlenkami, které mně při čtení nenapadly nebo mi unikly pro jiné, které třeba v danou chvíli byly pro mě potřebnější...Máš smysl a cit pro detail, to už jsem Ti napsal. Ale větu, že si zbytečně často všímáš detailů, prosím, okamžitě vypusť a ZAPOMEŇ. Vždyť právě tento Tvůj cit dělá povídku zajímavou, ne povrchní, a napovídá mnohé o tom, že hodně (a asi rád) přemýšlýš o dění kolem sebe...Buď i nadále všímavý a vnímavý. Vždyť, když tak létám po těch českých domácnostech, vidím, jaká prioritní přáni lidé mají, co si přejí najít pod stromkem, jak přeplňují skříně dalšímy nezbytnými zbytečnostmi, jak si plní svá bezedná břicha u Štědrovečerní večeře, ale pokud možno, jak se chrání, aby jim hlavně NIC NADBYTEČNÉHO nezaplnilo hlavy. Ty chtějí mít prázdné...A daří se jim to (naštěstí nejsou stejní všichni, ale dnes už asi většina ano). Důkazem je OPĚT např. právě ten chronický nedostatek ČASU, který nemají, aby si něco alespoň přečetli do konce, je-li to delší než...Zpět k Tvé povídce...Není přece cílem psaného, aby za každou cenu všichni vždycky pochopili všechno, co cítí autor a o co se chce s druhými podělit...Důležité je, že si umíš najít ČAS a chceš se o své myšlenky podělit! A kdo se nezdráhá dávat a předávat dál, je nepochybně naladěn i dostávat a přijímat (vzácná vlastnost v dnešní uspěchané době). Tak i já už musím letět...to je zase hodin - už nemám čas:-) Za rok se však vrátím, totiž jen v případě, pokud budou mít lidi opět nějaká vánoční přání (a obávám se, že budou!) Zaletím se pak podívat i sem, zda ses nenechal odradit povrchností zdejších "kritiků" nebo nedostatkem času těch ostatních, kteří se ani nedopracovali k tomu, něco si přečíst...Piš dál, máš co nabídnout, tak POKRAČUJ :-)
|
|
UF, to jsem se včera večer nalítal, než jsem roznesl všechny dárky… Před půlnocí jsem znavený konečně dosedl do svého pohodlného křesla, abych zrelaxoval své nehmotné údy a k tomu jsem si zapnul počítač. ANO, i já už mám počítač = nemoc doby. Jak mě však potěšilo, že jsem tam našel Tvou povídku! Vzhledem k tomu, že stojíš o HLUBŠÍ kritiku, rozhodl jsem se dodatečně nadělit dnes ještě jeden „dárek“ a tak tady ji tedy máš: Úvodem – povídka je výborná! PROČ? Protože je v ní „ukryto“ hluboké přemýšlení o životě, jeho nesmyslu i smyslu a nezabývá se naštěstí zdaleka JEN problémem lásky. Trošku nesouhlasím s Andulkou, že je to zbytečně ukecané. Spíš je asi nevhodné zařazení do kategorie „povídka“, neboť jak ostatně sám v prologu upozorňuješ, je to na zdejší poměry dlouhé… Já měl spíš pocit, že čtu dobrou knížku, ale pro tu je to paradoxně (zatím) krátké. Je tam spousta myšlenek hodných rozpracování. Mnohé mě oslovily a tak se některé z nich pokusím „zkritizovat“. (Nechci vůbec hodnotit obal, tzv. technické zpracování, ale právě TEN obsah, který zaujal mě.)
1. Úvaha o „slepci“ a jen lehce načrtnutá myšlenka, PROČ vlastně KLAME „soucitné“ lidi TĚLEM, stojí sama o sobě k přemýšlení a dalšímu rozpracování…
2. Cit pro dialog lidí, kteří sice hovoří SPOLU, ALE každý si vlastně nezávisle na druhém MELE tu SVOU. Vlastní přirozená potřeba každého se vypovídat ze svých starostí i radostí a přitom to DOHROMADY ladí jako dobrý jazzový koncert. Tento part je výborným postřehem, který současně prozrazuje tvůj cit pro hudbu. Myslím HUDBU, nikoliv její různé odnože… Máš opravdu CIT pro detail při vnímání života kolem sebe.
3. Myšlenka, že i když věci kolem tebe „klapou“, žiješ zbytečně už PŘEDEM obavou, co BUDE, až to něco (cokoliv, co máš rád) NEBUDE, je vyjádřena nádherně v části, kde „černý taxikář“ vypráví, jak z obavy před zestárnutím své babičky chodí tajně v noci vytrhávat její šedivé vlasy… Tato jemná alegorie nepotřebuje dalších slov!
4. Problém Libora s láskou, který je výmluvně sváděn na Soňu. Co mu to jen udělala a JAK MOHLA s TAKOVÝM… Ale současně je z povídky zřetelně jasné, že hlavním problémem není Soňa, ale Kája. Vždyť je to Karel, o kterém se tolik rozepisuje, je to Karel, který ho sere… To Karel ho potupil, když mu přebral „jeho“ holku. Podtrhá-li si vnímavý čtenář, kolik sekvencí je v povídce věnováno Karlovi a kolik Soňe, zjistí, že Liborovou hlavní příčinou citové frustrace není Soňa, nýbrž KAREL. Kdyby to nebyla „Soňa“, mohla by ji nahradit klidně třeba Jana nebo Hana. A právě to, že se v povídce nedovídáme téměř nic o ní, NIC podstatného, PROČ mu s ní bylo dobře a zda byla opravdu jeho spřížněnou dušičkou, nebo jen sexuální touhou, kterou mohl kdykoliv naplnit – kdykoliv se mu zachtělo a v klidu si užívat – ale jen do chvíle, než mu ji přebral Kája… Ten outsider! Tím se Libor užírá po celou dobu, až do chvíle, kdy se na Karlově koncerně vnitřně ujistí, že Karel JE proti němu opravdu NULA a s pocitem vnitřní satisfakce, že nakonec to bude Soňa, které bude hůř s Kájou, než jemu bez Soňi, odchází. Ale těsně předtím si bere skleničku…
5. Problém s Karlem zhmotnělý do „ukradené“ skleničky – opět výborně zpracované! Zejména v samém závěru povídky, kdy černý taxikář vysadí Libora na Nuseláku a další osud UŽ ponechává pouze v jeho „rukách“. V ruce se nakonec objevuje sklenička, která mu už je ukradená a proto nakonec letí dolů do „propasti“ ona místo Liborova těla! Zhmotnělý problém se dole tříští na malé, zřejmě už sotva viditelné kousíčky! Libor si maže rohlík jednoduchou vrstvou másla a má pocit, že Něco v jeho mysli je (konečně) jinak…
Snad jsem vystihl Tvou potřebu hlubší kritiky, SNAD… I když jsem JEŽÍŠEK, nejsem děd Vševěd, jak si lidé někdy mylně myslí. Do hlav lidí totiž nevidím… Navíc v tomto omylu utvrzují i své dětí, které pak často celý zbytek života nesmyslně věří, že svá přání nemusí vyslovit nahlas, nebo je alespoň napsat… A tak jsem možná i já pochopil Tvé myšlenky v povídce úplně jinak, než „co tím chtěl básník říci“. Možná jsem tentokrát JÁ vedle, jak stoletá jedle ;-)… Ale to bych zde ze svých úvah „vytvořil ležatou osmičku“, kterou vyšlapal Libor do betonového chodníčku a to nechci. Všechno má svůj začátek i konec, tak jako ho má i měrná jednotka, kterou si lidi pojmenovali pro sebe „MÍLE“… Píšeš krásně, piš dál!
Tip
|
Písmák