Písmák | 20.12.2000 00:00 | K dílu: Golem (nekonečná báseň) | Chlastáč |
| Tak koukám, CZloveku, že tě asi zajímají různé umělé bytosti. Před chvílí jsem si od tebe četl Kyborga. Ale tady toto je asi přece jen o něčem jiném. Takový ten stereotyp, kdy člověk jde pořád dál a dál a je mu jedno kudy, jak a proč, prostě jde dál protože šel dál už velmi dlouho předtím, tak proč na tom něco měnit? Řekl bych, že sám do tohoto stereotypu sklouzávám taky. A asi jsem už v tom tak daleko, že už je mi to jedno. Takový je, zatraceně, život. | ||
| 25.10.2000 00:00 | K dílu: Samotář | Chlastáč |
| Jak se tak na to dívám, tak se mi to zdá čím dál hlubší. Tipa na to! | ||
| 25.10.2000 00:00 | K dílu: Samotář | Chlastáč |
| Tak jest. Báseň má co říci a já osobně jsem se našel ve druhé sloce. | ||
| 02.11.2000 00:00 | K dílu: Zatoulaný pejsek | Chlastáč |
| To musela být nějaká strašná lopa, pozor na ni. | ||
| 10.09.2002 00:00 | K dílu: Víra zaostalé Evropy | Chlastáč |
| Dobrý, skvěle jsem se pobavil. Čte se to vážně dobře. | ||
| 01.12.0001 00:00 | K dílu: Diskuze klubu: Fantasy a sci-fi | Chlastáč |
| Taky se hlásím. | ||
| 01.12.2001 00:00 | K dílu: Starokladrubský vraník | Chlastáč |
| Připadne mi, že by se tato báseň dobře recitovala, kdyby u toho někdo hrál na kytaru nějakou pěknou melodii. Ta svoboda, která z toho čiší, mnou prochází a pak mizí kdesi v dáli. Dobré. Tip. | ||
| 18.11.2001 00:00 | K dílu: Dobrodružství všedního dne aneb podivuhodné setkání... | Chlastáč |
| Mně se to docela líbí, asi proto, že mám podobný životní pocit. Blbé je, že ta šeď a nuda má jednu blbou vlastnost - je toho pořád víc a podivuhodných setkání je jako šafránu. A nakonec z nich zůstanou jen vzpomínky a nejistota, zda se mi to vskutku přihodilo nebo ne. Tipuji. | ||
| 23.11.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Zajímavá akce, jen bych rád věděl, o kolik autorů teď bude díky ní na Písmákovi míň. Doufám, že ne o moc:-) Jen bych měl takovou malou poznámku k obsahu: Myslím, že by chtělo trochu zkrátit onu část zabývající se cestováním a naopak o trochu víc popsat všechny ty bitky. Jinak je to dobré. | ||
| 29.11.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Rytíř: Co se týká budoucí obliby fantastiky a sci-fi, tak vycházím z toho, že (aspoň se mi tak zdá) její obliba neustále roste. Tak si myslím, že se jednou může dostat i do čítanek. Osobně mi více vyhovuje dnešní stav, kdy je tento druh literatury považován za okrajový. Mám totiž takový pocit, že když se něco už učí na školách, tak je z toho sice oficiálně uznávaná, ale jinak mrtvá věc. Jinak není sci-fi jako sci-fi: Knihy např. A. C. Clarka popisují to, co se v příštím století vskutku může uskutečnit, ale třeba Duna od F. Herberta je sci-fi jiného druhu: Zde je "sci-fi prostředí" spíše kulisa k velkému příběhu. K tomu, co zde říká S: Jsem nominalista a tak pro mě pojmy jako sci-fi a fantasy jsou jen jmény: Nepřipadá mi příliš účelné hádat se, které dílo patří do jaké škatulky. Z téhož důvodu mi nepřijde účelné řešit, zda-li je sci-fi a fantasy brak nebo ne. O tom si může každý říci cokoliv. | ||
| 23.11.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Já myslím, že četba sci-fi a fantasy je taky hodně generační záležitost. Nedokážu si moc dobře představit, že by třeba moji rodiče si četli tento druh literatury. Možná je to proto, že zamlada se holt naučili číst jiný druh literatury a teď ke stáru už "kouzla, rytíře a čaroděje" prostě nemusí. Až já budu mít padesát, tak si pravděpodobně fantastickou literaturu pořád budu číst. A řekl bych, že fantasy a sci-fi bude pak žánrem uznávaným celou společností. Bude se o tom učit ve školách na hodinách literatury. Možná pak mladí té doby přijdou s něčím novým a neotřepaným, čím budou moci revoltovat proti starým zvyklostem a pořádkům. | ||
| 17.11.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Tak si myslím, že je poněkud zavádějící se ptát, jestli je fantastická literatura na stejné úrovni jako ostatní žánry – každý si totiž může na tuto otázku odpovědět jak chce a všichni budou mít pravdu. Tak jsem si četl úvahu od Simona Fantasy literatura a společnost, ve které jeho češtinářka tvrdí, že díla J. R. R. Tolkiena jsou na dosti nízké úrovni. Pokud si od něj ona češtinářka něco četla a nic jí to nedalo, pak z jejího hlediska má pravdu. V literatuře a vlastně ve všem umění neexistuje nějaká objektivní míra, podle které by sa dalo rozhodnout, co je kvalitní a co ne. | ||
| 21.11.2001 00:00 | K dílu: Bard | Chlastáč |
| Mně se docela líbí. Takový pěkný, romantický obraz. A když jsem si tu báseň četl už asi potřetí, začalo se mi zdát, že v tom slyším i tu mandolínu. Žeby nějaká zvukomalba? Dávám tipa (za tu píseň, jenž mi v tom zní). | ||
| 17.11.2001 00:00 | K dílu: Arniel - Loučení - část 2. | Chlastáč |
| V celé povídce o Arniel se mi některé rysy hodně líbí a jiné se mi, bohužel, zase naopak velmi nelíbí. Co se mi líbí je její styl, takový pohodový, který dobře sedne k té láhvi vína na stolku. Také se mi zamlouvají jednotlivé postavy, které zde vystupují – osobnost každé z nich je pěkně prokreslena. Nelíbí se mi zde naopak Ageranovy (i jiné) kouzelnické triky, které mi přijdou příliš laciné. Myslím, že by rovněž nezaškodilo, kdyby mnoho z toho, co se zde děje, bylo více implicitní – přidalo by to na tajuplnosti. Dojem z povídky mi definitivně zkazilo milování mezi Ageranem a Davelen. Domníval jsem se, že nejvyšší autorita Davoru se jmenuje Čas a ne Éros. | ||
| 23.11.2001 00:00 | K dílu: Ranní motýl | Chlastáč |
| Zas kdybys to do nich napálil brokovnicí, mohl by jsi sejmout i chudáka motýla... | ||
| 21.11.2001 00:00 | K dílu: Ranní motýl | Chlastáč |
| Jak jemňoučké a křehoučké! Tak nějak si přestavuju náladu novorozence, který zrovna neprožívá žádné trauma. Zvláště se mi tam líbí verš "do noční šedi přelejí se barevné stuhy". A ptáci jsou darebáci! Vtrhnu tam, vezmu kulovnicu a bude! Já jim dám, požírat šťastné dětsví! | ||
| 21.11.2001 00:00 | K dílu: Tázavý anděl | Chlastáč |
| Tak nad Tebou, CZloveku, už i andělé pláčí. A copak jsi zase provedl? Jinak se mi zde líbí taková ta atmosféra těsně předtím, než se člověk probudí z podivného, i když pěkného snu (mám takový dojem, že otec tento stav nazývá hladina alpha). Tip. | ||
| 01.12.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Neither do I. Jó když mně bylo osmnáct tak se taky můj starý svět zhroutil a já jsem spadl z ráje na zem a rozbil jsem si hubu. Pak přišla těžká doba - uvyklý na ráj musel jsem si zvyknout na pozemský stereotyp. Byl jsem z toho smutný a nešťastný (ale nikdy ne nasraný, takhle jsem to neprožíval) tak tři roky, nechtěje se smířit s novou skutečností. A nechci a nemůžu se s ní smířit doteď. No za ta léta jsem se naučil jednu věc - jak depky tak radost není hledění Realitě do tváře. Radost je něco na způsob opilosti a depka něco na způsob paralýzy. Myslím si, že taková depka vzniká z touhy po radosti. A protože po radosti už netoužím, nepadám ani do zvlášť hlubokých depek. Radost i depka - obojí se mi to zdá k ničemu, jen to kalí jasný pohled. Tento život pro mně sám o sobě nemá smysl. Má smysl jen v tom, že jednou vyústí v život jiný, který smysl mít bude. V tom je naděje a v ničem jiném. Není čas na zahálení, je třeba konat! Neboť dlouhá cesta je přede mnou. Není ale radno věřit těm, kteří nabádají, aby se člověk spokojil s ranní kávou, odpoledním bobkem a večerním sexem. To je příliš málo. | ||
| 22.11.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Tak mně jenom napadá, že i v takové depresi je kus pravdy. Aspoň takhle jsem to vždycky bral. Taky bych řekl, že pokud je člověku blbě, měl by se na tu svou depresi zaměřit jako na svého nepřítele a svést s ní boj. Mnoho lidí ale místo toho se zaměřuje na to, co podle nich depresi způsobuje. Takový člověk pak řekne: "Zatracenej šéf, ten mě ale sere! Zatracená manželka, ta mi ale leze na nervy! Zatracené všechno! To ono mi to způsobilo!" Ale měl by si říct radši toto: "Zatracená deprese! Ty sviňo ty mrcho! Ty mně nebudeš otravovat a ovlivňovat to, co činím! Táhni, nechci tě, démone zlý! Budu si žít po svém, nehledě na tebe, neb jsem svobodný tvor!" Aspoň já se to tak snažím dělat a docela to funguje. Problém je asi leda pak, když člověk uvěří oné lži, že nic činit nemůže a onomu zlu se zcela poddá. Jediný bič na depresi je v činech, jenže to musí člověk chtít. | ||
| 15.11.2001 00:00 | K dílu: Jediný pravý bůh | Chlastáč |
| Přiznám se, že téma povídky i diskuse pod ní mě docela zaujaly. Co mi na povídce nejvíc nedostačuje, je její přílišná strohost. Přivítal bych, kdyby zde byly více popsány motivy zúčastněných postav a něco z jejich předchozích činů a rozhodnutí. Tím by se asi sice ubralo na momentu překvapení, který je skrytý v poslední větě, ale takto mi postavy z povídky připadají takové příliš studené. Asi jako stroje, na kterých se zmáčknou příslušná tlačítka a ony pak provedou příslušné úkony (To samozřejmě neplatí o muži sedícím na stolci, jehož jednání plně chápu). Člověk se pak do pocitů oněch bojovníků těžko vžívá – příliš mi to připomíná nějaký akční film, ve kterém je důležitá hlavně akce a je opomenuto co se děje uvnitř postav. Co se týká obsahu povídky, tak nejdříve napíšu, co mně napadlo, aniž bych si četl diskusi: Z hlediska, jak chápu Boha a Satana, mi přijde poněkud málo domyšlená. Satan, jakožto padlý anděl, pohrdl Bohem i rájem a místo toho zvolil být svým vlastním pánem: Toto jeho odmítnutí znamená, že nenávidí nejen Boha, všechny věci a všechny tvory (i ostatní ďábly), ale také všechna dobra a dobré vlastnosti, které jsou s Bohem spjaty, jako je např. odvaha, krása, rozkoš nebo víra. Dobré Boží dílo chce co nejvíce pokazit a ovládnout. Co se týká lidí, tak s nimi má jediný úmysl, a to svést je z cesty vedoucí k Bohu, zkazit je a pak se jich zmocnit. Na jejich fyzické smrti mu pramálo záleží. On vede lidi tak, aby způsobil jejich duchovní smrt – pak mu budou náležet navěky a on si s nimi bude moci dělat, co se mu zlíbí. Z pohledu, který jsem výše načrtl, je jasné, že situace v povídce není pro Satana nijak zvlášť příznivá. Ti čtyři bojovníci, kteří položili své životy na ochranu svého bližního učinili dobrý čin, a to dokonce velmi dobrý čin. Zřejmě tedy pokušiteli unikli a došli spásy. Muž sedící na stolci se příliš odvážně nezachoval, ale potom co viděl, se mu zřejmě není co divit a pokud bude Boha prosit o odpuštění, jistě jej dostane. Poněkud problematická zde zůstává dívka. Má vlastnosti, které jsou až příliš dobré, aby se ďáblům zamlouvaly. Její odvaha je opravdu velká a její víra v Satana je srovnatelná s vírou svatých. Je to zkrátka vynímečná osobnost. Postavit se čtyřem chlapům s tím, že její pán ji pomůže, to mi až příliš připomíná souboj prostého pastýře Davida s obrem Goliášem, kdy David se spolehl na pomoc Boha. Dívka sice slouží špatné věci, ale může se stát, že jednoho dne prohlédne a pak ďáblové ztratí i ji. A co hůře, její přesvědčení, že jedná správně, by ji nakonec mohlo očistit v Božích očích, i kdyby neprohlédla (možná). Co se zkrátka týká mocností pekelných, pak v této povídce patří spíše k poraženým, než k vítězům. Proto Satan nechce, aby v něj lidé věřili. Nechce, aby věřili v cokoliv, protože taková víra je sama o sobě nebezpečná. Nechce ani, aby o čemkoliv přemýšleli, protože myšlení by lidi nakonec mohlo přivést k Bohu. A už vůbec nechce, aby lidé dobrovolně riskovali život pro jakoukoliv ideu. To všechno lidi vzdaluje od Satana a přibližuje je k Bohu. Ideální je pro něj člověk, který sedí dlouhé hodiny doma za televizí nebo v hospodě (při těchto činnostech se člověk nemůže věnovat oněm nebezpečným věcem, jako je např. myšlení), sem tam podvádí nebo krade („dělají to přece všichni“), terorizuje ty, kteří jsou pod ním (pokud mu za to nic nehrozí, pochopitelně), atd. Nechce žádné odvážné hrdiny, ale nicky. Ďábel by také nikdy neučinil z lidí své pomocníky. Za prvé jimi pohrdá, za druhé sám sebe pyšně považuje za dostatečně mocného, aby všechno vyřídil sám – obracet se na druhé s čímkoliv je projevem slabosti. My jsme pro něj pouhá lovná zvěř, nic víc. To, co jsem výše napsal, je křesťanský pohled na věc. V diskuzi pod povídkou zazněl názor, že ve fantastice je možné všechno, tedy i nerespektovat výše zmíněnou tradici a „tvořit po svém.“ To docela jistě možné je. Je možné vytvořit vlastní náhledy a vlastní tradice, a ty pak zakomponovat do literárních děl. Pokud je tradice užitá v této povídce jiná než ona křesťanská, pak se mi ovšem jako hodně nevhodné jeví užívání jména Satanova, které se na křesťanskou tradici odvolává. Je-li tradice užitá v povídce křesťanská, pak je povídka nesmyslná. Z diskuze i z povídky samotné mám dojem, že autor sebral onu křesťanskou tradici, trochu ji poupravil a zapracoval ji do příběhu. A to tak, aby její vnější znaky zůstaly zachovány, vevnitř je to ale něco úplně jiného. Osobně se přiznám, že se mi tento postup příliš nelíbí. To, co vzniklo, mi připadá jako něco naprosto cizího pro lidskou duši. Nevím, z čeho si mám vybrat, co zde platí a co ne. | ||
| 04.07.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| Jo, CZloveku, byla to taková náladovka, řekněme momentální inspirace Tvou básní. Občas se mi to stává. Musím ale říct, že bez toho oddělení do veršů to vypadalo dost hrozně, co? Proto jsem se to snažil taky nějak vyspravit. Představ si, že by se to stalo se všemi básněmi! | ||
| 04.06.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| CZlovek: Sláva, sláva, sláva a ještě třikrát hurá. Čirou náhodou jsem zavítal na Varana a koukám, že už tu ten enter funguje! Tak to má být. Když se teď dívám na tu ptákovinu, co jsem zde spatra složil, tak se přiznám, že ji teda vůbec nerozumím. Ahá! Možná že jsem zde sám sebe transmutoval do podoby onoho varana, abych zjistil, jaké to je, potkat, jakožto varan, na ulici člověka CZloveka. Anebo je to jinak? Každopádně Tě musím ujistit, že všechny osoby zde jsou čistě smyšlené a jakákoli podobnost je čistě náhodná. ................. ................. škyt! | ||
| 29.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| To není pravda. Dělá mi to jen na této stránce. Jinak mi to všude vždy fungovalo. | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| K čertu!! Co je toto za báseň, že tady nefunguje enter. CZloveku, jakou to kombinaci klávesových zkratek jsi to užil k docílení této finty? | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| No přiznám se, že mi to nedá. Musím to zkusit ještě jednou. Já tam ty verše chci mít!! Vyšel jsem z krčmy varaní, v hlave mi drnčia barani. Proti mně obluda člověčí s jednou rukou prasečí. V jedné ruce krígl, v druhé cigáro, v očích pivní lesk. Vykríkol som: "Somár óóó" a sjel do žumpy ako blesk. Pozóór lide!! CZlovek na mňa ide!! | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| Hrome, mně už ten enter nějak nefunguje. No musíte si poradit sami. | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| Hrome! Co to tady blbne!! Tak ještě jednou. Vyšel jsem z krčmy varaní, v hlave mi drnčia barani. Proti mně obluda člověčí s jednou rukou prasečí. V jedné ruce krígl, v druhé cigáro, v očích pivní lesk. Vykríkol som: "Somár óóó!" a sjel do žumpy jako blesk. Pozóór lide!! CZlovek na mňa ide!! | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| K čertu, nějak to tady nerespektuje dělení do veršů! No, zkusím to ještě jednou, snad to teď bude rozumnější: To bych teda rád věděl, co na tuto příhodu napsal opilý Varan na varaním Písmákovi. Možná něco jako: Vyšel jsem z krčmy varaní, v hlave mi drnčia barani. Proti mně obluda člověčí s jednou rukou prasečí. V jedné ruce krígl, v druhé cigáro, v očích pivní lesk. Vykríkol som: "Somár - óóó" a sjel do žumpy jako blesk. Pozóór lide!! CZlovek na mňa ide!! | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Opilý ještěr | Chlastáč |
| To bych teda rád věděl, co na tuto příhodu napsal opilý Varan na varaním Písmákovi. Možná něco jako: Vyšel jsem z krčmy varaní, v hlave mi drnčia barani. Proti mně obluda člověčí s jednou rukou prasečí. V jedné ruce krígl, v druhé cigáro, v očích pivní lesk. Vykríkol som: "Somár - óóó" a sjel do žumpy jako blesk. Pozóór lide!! CZlovek na mňa ide!! | ||
| 22.05.2001 00:00 | K dílu: Bludy bloudí bludnými bludy - k čertu! | Chlastáč |
| Český jazyk nás na gymplu učili celkem tři učitelé, tedy vystřídalo se jich na nás poměrně dost. A ta poslední, ta byla docela drsná, s tou byly nepříjemnosti. Ale beztak jsem tento předmět neměl nikdy v oblibě, vždycky mě hrozně vadilo, že se tam musíme učit ty dlouhé seznamy autorů a jejich děl. A myslím, že i kdybychom to brali jinak, třeba že bychom detailně rozebírali několik děl, stejně bych nemohl být spokojen. Vždycky jsem v literatuře hledal nějakou vnitřní zkušenost, něco, co k člověku přímo promluvá, a to se v žádné škole nedá naučit. Spíše se mi zdá, jako by škola člověka od spousty knih odradila. Aspoň taková je moje osobní zkušenost. | ||
| 19.05.2001 00:00 | K dílu: Bludy bloudí bludnými bludy - k čertu! | Chlastáč |
| No já neměl na mysli češtinu jako jazyk, ale jako předmět ve škole. Jak o o tom píšu v prologu. Doufám, že je to tak chápáno. Jinak - je to jen posměšná říkanka. | ||
| 23.11.2001 00:00 | K dílu: Dno | Chlastáč |
| Obávám se, CZloveku, že to, co pijem teď, se nedá srovnat s oním lahodným nápojem, o němž píše Rastin. | ||
| 21.11.2001 00:00 | K dílu: Dno | Chlastáč |
| Když si to tak teď po dlouhé době opět čtu, je mi z toho nějak smutno. Tak se mi zdá, že jsem tam tehdá byl přitom spolu s tebou, Rastine. Hlavně ten poslední verš mi přijde až příliš pravdivý - po té, co bylo všechno zničeno, se člověk musí ploužit v šedivé krajině dál a dál a neví kam ... No stejně si myslím, že z té číše ještě budeme pít! | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Dno | Chlastáč |
| Nevím, co se vám na slově "mojich" nelíbí. Řekl bych, že to tam sedne docela dobře. Tip. | ||
| 18.05.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Taky jsem něčím takovým na gymplu prošel. Ve třeťáku jsme dostali novou češtinářku, která měla v oblibě různé donucovací praktiky a jednala s námi dle hesla "udělám si vás dle svého obrazu". Zpočátku jsem se bouřil a bylo to dost drsné - dokonce rodiče s češtinářkou měli schůzku a mluvilo se i o tom, že kdybych měl čtyřku z češtiny, že bych se nechal komisionálně přezkoušet. Ale pak se to urovnalo, jinak to asi nešlo. Češtinářka mě přestala zasypávat špatnými známkami a já jsem začal věci dělat tak, jak chtěla ona. Jak říká Bříza, život je zenové cvičení. Zjistil jsem, že zkrátka nejsem takový borec, jak jsem si myslel, a že si svou nedokážu prosadit za každou cenu a za všech okolností. Něco jsem tím získal a něco ztratil. Zisk byl v tom, že jsem se o sobě dozvěděl něco, co mi předtím zůstávalo skryto. Ztráta byla v tom, že jsem přišel o svou svobodu - i když jenom domnělou. | ||
| 06.06.2004 00:00 | K dílu: Zpověď aneb Dobrý den po půl roce | Chlastáč |
| Rastine, nezlob se, ale když si tento text čtu po letech, přijde mi to strašně srandovní - i když StvN píše, že je to smutné - a ono to asi tehdy bylo smutné. Ale teď, po letech, mi to přijde strašně srandovní. Už se těším, jak pokecáme na vandru. CZlovek, půjdeš s námi anebo sis našel práci? | ||
| 24.05.2001 00:00 | K dílu: Zpověď aneb Dobrý den po půl roce | Chlastáč |
| To víš, Rastine, toto dílko, i když je povahy smutné, mi připomíná časy, kdy Slunce ještě svítilo, jak Tobě, tak i mně, a proto se mi líbí. Ty dávné časy, kdy jsme v rukou třímali klíče od starodávných bran... Jinak, o tom maturitním plese jsem slyšel, že jsi tam nosil jisté slečny v náručí a všichni Ti pak říkali Ujo. Ale nevím už, kdo mi to říkal ( žeby Pepan? Nebo Sony?), ale odhadoval bych, že by to mohla být pravda, i když je to už dávno. | ||
| 22.05.2001 00:00 | K dílu: Zpověď aneb Dobrý den po půl roce | Chlastáč |
| Rastine, ty jsi ale Rastin! Nic víc k tomu nemohu říci. Jsi to prostě celý ty a ty a ještě jednou ty. Ale musím říct, že to Tvoje dílko se mi docela zamlouvá. Čistě jenom proto, že to není žádná vzletná poezie ani promyšlená próza, ale, co je nejdůležitější, je v tom pravda a je to upřímné. | ||
| 18.05.2001 00:00 | K dílu: Zpověď aneb Dobrý den po půl roce | Chlastáč |
| To bude asi Rastine tím, že se v práci nemůže pít. Slyšel jsem z vyprávění, co všechno jsi v pozdních nočních hodinách vyváděl na maturitním plese. Asi to bude chtít uspořádat nějaký zaměstnanecký ples nebo mejdan, ne jen pořád makat a makat. | ||
| 02.06.2001 00:00 | K dílu: Nárie... část I a půl... | Chlastáč |
| Tak tato povídka ve mně vyvolává samé příjemné pocity. Vidím před sebou vesnici za starých dob, kdy se držívali temné hodinky, v jednom z domů leží na válendě děda, kolem něj je shromážděna rodina, děda vypráví tak, jak to umí jen on, z kamen se pomalu line teplo... Takovou pohodu jsem zažil naposledy asi před rokem v zimě. Tehdy tak od osmi večera až do rána vypli proud, a to v celé vesnici, takže nesvítily ani lampy v ulicích. V domě máme všechno na elektřinu, takže kromě televize, rádia a počítače nefungovaly ani přímotopy, ani čerpadlo na vodu. Všude bylo ticho a klid, ještě větší než o Vánocích. A ty hvězdy na nebi! Chvíle to příhodná pro prosté vyprávění. Tak jsme se slezly do obýváku, kde se topilo v krbu a kde bylo teplo, leželi jsme tam na zemi a otec vyprávěl, tak jak to umí jen on. Byla to jedna z těch vzácných chvilek, kdy není třeba dělat vůbec nic, a přesto to úplně stačí. A přesně takové pocity vyvolává ve mně tato povídka. | ||
| 15.07.2001 00:00 | K dílu: Jedním slovem...Víra | Chlastáč |
| K tomu, co tady říká Piži: Co se týká víry, je to tak, jak říkáš. Jde-li něco dokázat, pak to již není víra. Myslím, že člověk něčemu věří ani ne proto, že mu to připadá přitažlivé, spíše jde o to, jestli to je pravdivé nebo ne. Nemyslím teď onu stručnou pravdu logiky, která se dá dokázat nebo vyvrátit. Víra člověka vzniká na základě jeho životních zkušeností, a to jak zkušeností s vnějším světem, tak i s tím vnitřním. A to do stručných pravidel logiky vtěsnat nejde. A jak člověk žije, tak se utváří i jeho víra. Nezdá se mi, že by si člověk vevnitř mohl jen podle své vůle vybrat, zda bude křesťanem nebo hinduistou. Může svou vůlí odmítnout to, co vevnitř cítí, ale nemůže rozhodnout, co vevnitř bude cítit. K vědě a víře: Věda už není taková, jaká bývala kdysi. Tedy vědci se nedomnívají, že svým rozumovým bádáním jednou odhalí tajemství všeho a už pak nebude nic, nad čím by mohli bádat. Vědecké teorie s jistou přesností popisují chování hmoty a polí. Vždy se ale jedná pouze o popis. A je rozdíl mezi popisem a realitou. Existuje různé množství popisů, každý z nich se hodí na něco jiného. Klasická fyzika popisuje dobře makrosvět, mikrosvět popisuje nepřesně a je třeba použít obecnější kvantové teorie. Jak jsem se ale nedávno dozvěděl, existují i jiné teorie, o nichž se cudně mlčí, ale jejichž výsledky souhlasí s některými experimenty lépe než třeba výsledky kvantové mechaniky. Dnes už snad ani nejde o to, zda je vědecká teorie absolutně pravdivá nebo ne. Spíše jde o míru, s jakou se k pravdě (řekněme dané experimentem) dokáže v dané situaci přiblížit. Ale jak už jsem říkal, vždy se jedná o lidský popis, o lidské nazírání světa, ne o nic absolutního. Dost možná, že mezi metodami vědy a metodami víry je méně rozdílů, než si myslíme. K paradoxu Boží všemohoucnosti: Žádný paradox to není. Bůh vskutku nemůže vytvořit takový kámen, že by ho nemohl unést. Ani nemůže složit dva kruhy tak, aby z nich vznikl čtverec. Nemůže taky sám sebe porazit v piškvorkách (dle jisté teorie v této hře nemůže nikdo vyhrát, pokud žádný z hráčů neudělá chybu). A takových věcí, které Bůh nemůže učinit, je spousta. Všechny ale patří do kategorie nesmyslů. Filozoficky se dá říci, že tyto jevy tvoří nejsoucno, něco, co neexistuje. A jednání žádného tvora není omezeno něčím, co neexistuje. | ||
| 04.07.2001 00:00 | K dílu: Jedním slovem...Víra | Chlastáč |
| Tak jsem si přečetl celé tohle auditorium a musím říct, že nejvíce mně pobavil Anoným s ještírkama (to byla vskutku příjemná vložka – už dlouho jsem se tolik nezasmál!) a nejvíc mně zaujal clovrdik. Tak teda k tomu, co zde říkáš človrďo: Ty tvrdíš, že za určitou dobu věda nalezne důkaz o neexistenci Boha. Předpokládám, že podobně smýšlíš i o všem nadpřirozeném. Kdesi nahoře jsi psal, že člověk je pouhým shlukem matérie a polí. Musím Ti oponovat. Řekl bych, že se na to díváš ze špatného úhlu pohledu. Přírodní vědy se zabývají pouze přírodou a co je mimo ní, to je nezajímá. Ve fyzice není místo pro Boha ani pro nic, co není z přírody. Fyzika nikdy nepodá důkaz o existenci nebo neexistenci Boha, protože v přírodě se Bůh nenalézá. Myslíš si, že když byl vysvětlen blesk jako elektrický výboj, že z toho plyne že Bůh neexistuje? Toto jsi samozřejmě netvrdil, ale tvrdil jsi, že za určitý čas bude stupeň poznání tak velký, že z toho důkaz o Boží neexistenci bude plynout. Tedy když se ještě do větší míry než teď vysvětlí chování blesku, struktura atomu a fyzikálních polí, tak z toho bude plynout, že Bůh neexistuje. Tyto Tvé argumenty se mi zdají poněkud vratké. Z toho, že je tráva zelená, totiž vyvozuješ, že obloha musí být modrá. Na začátku jsem psal, že se na to díváš ze špatného úhlu pohledu. Nyní bych trochu objasnil, co tím myslím (tyto myšlenky jsem načerpal od C. S. Lewise, není to z mé hlavy). Předtím jsi řekl, že člověk je jen hmota a vše se tímto dá vysvětlit. Tedy když člověk přemýšlí, tak to je proto, že mu v hlavě probíhají určité reakce. Pokud se zamiluje, tak je to rovněž díky chemickým reakcím, atd. Nejde jen o to, že mi tento názor přijde hrozně nepřitažlivý. Tento názor je vyloženě špatný. Samozřejmě je pravda, že když člověk přemýšlí, tak mu v hlavě probíhají určité reakce a tento proces lze ovlivnit „hmotným“ způsobem. Z chemických reakcí ale není odvozeno myšlení. Atomy mají určitou rychlost a energii, z toho ovšem nijak neplyne, že jeden výrok je správný a jiný výrok je špatný. Nebo se podívej třeba na takový počítačový program: Sled jedniček a nul. Dohromady to dává třeba Word, na kterém teď píšu tenhle příspěvek, ale onen Word nelze vysvětlit tak, že je to pouhý sled jedniček a nul. Anebo jiný příklad: Jeden člověk ze všech hudebních nástrojů znal pouze klavír, ten měl doma ve svém pokoji a o žádných jiných neslyšel. Tu k němu přišel jiný člověk a začal mu vyprávět o orchestru a o velkých symfoniích, třeba o Osudové. Tu ten první mu řekl, ať mu něco z toho zahraje, ať tu krásu může slyšet na vlastní uši. Ten druhý přistoupí ke klavíru a zahraje ta ta ta tááá, ta ta ta tááá. Tu ten první řekne druhému:“ Vždyť to není nic, co bych neznal. Vždyť to, co mi tu vyprávíš o orchestru, je stejné jako můj klavír. Mezi tím, o čem mluvíš a mezi tím, co znám, není žádného rozdílu.“ Z tohoto příkladu je už snad jasně vidět, že i když přírodní vědy probádají onen klavír (neboli přírodu) skrznaskrz, ještě z toho neplyne neexistence orchestru (neboli věcí duchovních, v nichž jsou ty hmotné plně zahrnuty). Ovšem z hlediska onoho prvního člověka vypadá názor, že vše je jen klavír (jen hmota), poměrně dost rozumný, ne? Na konec jen taková jedna otázka: Kdyby věda dokázala, že Bůh existuje, stal by ses věřícím? | ||
| 10.06.2001 00:00 | K dílu: Smrk | Chlastáč |
| Tak o tohle jsem přišel, když jsme se přestěhovali na venkov! Pravda, mé vzpomínky na život na sídlišti se poněkud liší od Tvého pohledu. Jednak tam, kde jsem bydlel, rostlo spousta stromů, keřů a trávy a ono sídliště se nacházelo na okraji města, vedle polí a starých cest a pak taky jsem na onom sídlišti prožil snad nejzajímavější období svého života. Snad se dá říct, že jsem tam spatřil Věčnost a od té doby už nic nebude, jak to bývalo. Pak jsme se přestěhovali na venkov, doprostřed luk, za humny les, jenže já začal chodit na výšku. Zpočátku sice vypadala neškodně, bohužel poslední dva roky trávím svůj čas tím, že buď se šrotím na zkoušky nebo píšu diplomku nebo něco na ten způsob. A tuším, že ona dávná volnost a dávná inspirace se už nevrátí. Prostě asi ani tak nezáleží na tom, kde člověk žije, ale co tam prožívá. | ||
| 10.06.2001 00:00 | K dílu: Poslední z prvních... VI. kapitola | Chlastáč |
| Na to, co jsem zde napsal, jsem očekával spíše negativní reakce a mé očekávání se, jak vidím, naplnilo. Předem musím říci, že to, co jsem napsal a i to, co napíšu dále, netvoří jádro mého názoru na povídku Poslední z prvních ani na fantastiku obecně. To nejpodstatnější jsem napsal v první a druhé kritice. To, čím se zabývám nyní, tvoří pouze malou část mého celkového mínění o fantastice. Takže popořádku: Skleboun zde píše, že fantastickou literaturu považuje za „pohádku“ – dokážu z její (jeho?) kritiky vycítit, co má asi na mysli. Prostě že takové věci, o kterých jsem výše psal, nejsou důležité a škodí příběhu. Na to můžu říci, že někdy tomu tak je a jindy ne. Jak jsem psal na konci posledního odstavce, různé alegorické příběhy (jako je určitě i Prattchetova zeměplocha) taková zdůvodnění vskutku nepotřebují. Někdy je ovšem možné chápat ony příběhy nejen alegoricky, a pak úvahy nejrůznějšího druhu mají v takové tvorbě své místo. Co se týká fyzikálních zákonů, tak se mi z Vašich odpovědí zdá, že nevíte, o co se jedná. Fyzikální zákony a realita, v tom je zatracený rozdíl. Realitu bych chápal jako to, co prožívám, vidím a slyším. Fyzikální zákony nejsou „neochvějně pevné“; fyzika, to jsou pouhé představy o realitě. Od představ je dosti blízko ke slůvku představivost neboli fantasie. Proto se domnívám, že i úvahy tohoto druhu rozhodně nejsou zbytečné. Skleboun pak dále píše, že fantastické světy mají své vlastní zákony. Jistě tomu tak je, já nic jiného netvrdím. To, o co jsem se ve výše zmíněné kritice pokusil, bylo tyto zákony nastínit nebo alespoň ukázat, že i takovýmto způsobem lze o fantastických světech uvažovat. Zdá se mi, že Vám tento způsob úvah bere jakoukoliv krásu fantastických světů, dokonce Simon mi napsal, že když nad tímto uvažuji takovýmto způsobem, pak nemá smysl fantastiku ani číst. Musím říct, že tuto jeho poznámku jsem naprosto nepochopil. Když jsem výše napsal: „Představme si Annu a Nassilitha jako dva dosti odlišné systémy atomů, molekul a buněk“, neměl jsem na mysli, že by drak Nassilith byl pouze systémem atomů a buněk. Drak je drak, tajemný a nevysvětlitelný, což ovšem neznamená že o něm nemůžu uvažovat, a to jakýmkoliv způsobem. Jakékoliv poznání se mi zdá lepší než původní nevědomost, i když je toto poznání nedokonalé. Slova, kterými jsem své úvahy popsal, nebyla nijak hezká, že? Ale o to mi ani nešlo, šlo mi jen o ty myšlenky. Kdybych tyto myšlenky chtěl vtělit do nějaké povídky, zřejmě bych užil jiných slov (záleží to pochopitelně na okolnostech). Je mi záhadné, proč Simon mé úvahy odmítl jako škodlivé a špatné. Osobně si myslím, že každé přemýšlení o čemkoliv je dobré. V předchozích kritikách Simon dvakrát vysvětloval něco z tajů Myrrdu a jeho vysvětlení mě dost zaujala. To, co se mi při čtení povídky zdálo nejasné, se mi teď více osvětlilo. Jeho vysvětlení mi pomohla lépe chápat historii i božstva Myrrdu (dá-li se to tak říci). Tyto pohledy z hlediska historie a mytologie znamenají jednoznačně plus. Proč by ovšem pohled z hlediska fyziky měl značit mínus? A co botanika, geologie, kartografie nebo astronomie? Proč by jen některé náhledy mohly být přípustné a ostatní zakázány? Domnívám se, že čím více náhledů, tím větší bohatost světa a tím lépe. K Simonově protiúvaze, zda by Tolkien dokázal odpovědět na podobné otázky ohledně Ardy, musím říci, že ano. Úvahy v podobném duchu jsou vedeny v Nedokončených příbězích o palantírech, a to na str. 438 – 440, a rovněž se mi zdá, že Tolkien dosti uvažoval o tvaru Ardy, tedy o její kosmologii (bohužel momentálně nemohu najít, kde jsem o tom četl). Tolkien o různých obzvláštnostech příliš nepřemýšlí, to je pravda, to je ovšem proto, že v Ardě se takovéto atypické jevy příliš nevyskytují. Co se týká Sapkowského, tak jak jsem psal v kritice výše na konci posledního odstavce, toto dílo je alegorické, takže podobné úvahy až tak nepotřebuje. Přesto je jeho dílo podobnými úvahami přímo prodchnuto! To jsem se vždycky divil, co Sapkowski všechno nezná. Tak např. Milwa rozvažující nad luky (úvahy technického směru), anebo nezapomenutelné úvahy o dědictví Lary Doren! Tyto genetické úvahy přímo používají moderní terminologii a poznatky genetiky, jak mi potvrdila i má sestra, která tuto vědu studuje. Samozřejmě tím netvrdím, že správná fantastika musí být psána tímto stylem. Ovšem proč by se nedalo nad tím tímto stylem uvažovat? A výsledky těchto úvah nebo úvahy samotné začlenit do literární tvorby, přičemž by se pro toto použila nějaká vhodná vyjádření a vhodný jazyk? | ||
| 06.06.2001 00:00 | K dílu: Poslední z prvních... VI. kapitola | Chlastáč |
| Díky, Simone, za Tvou odpověď. Popravdě řečeno jsem nepochyboval, že dokážeš odpovědět na otázku, proč se drak Nassilith mohl změnit v Annu a proč Hanth měl tvar sloupu a pak se proměnil v živou bytost připomínající tvarem člověka. Přečetl jsem si životopis Jeremiáše Messiálského, z kterého je vidět, že tyto věci máš promyšlené. Spíše mě, zajímalo, jestli se na tyto jevy (a taky na všechny ostatní; ty, co jsem zde uvedl, sloužily vskutku jen jako příklady) dokážeš podívat v širších souvislostech. Zaměřím se například na onu proměnu Nassilitha v Annu. Tak za prvé: Drak má hmotnost několika tun, člověk pouze několik desítek kilogramů. Platí-li v zemi Myrrd zákon zachování energie (dále jen ZZE), pak se ztracená hmotnost nemohla jen tak ztratit. Mohla se proměnit na jinou formu energie, ale na jakou? Pokud se daná energie při proměně ztratila, znamená to, že při tomto jevu neplatí ZZE. A jen tak pro zajímavost, v tomto světě se má zato, že ve hmotě je skryto obrovské množství energie dle známého vztahu E=mc^2 , kde m je hmotnost a c rychlost světla ve vakuu. Tedy pokud by při přeměně Nassilitha v Annu platil ZZE a zároveň by ve hmotě byla skryta energie dle výše uvedeného vztahu (to všechno v Myrrdu může platit jinak, ale jak?) a tato energie by se při přeměně uvolnila do světa Myrrdu, pak by to byla taková exploze, že by Myrrd zůstal zcela zdevastován. A je zde rovněž otázka přeměny Anny v draka: Při této přeměně by naopak bylo třeba energii dodat. Je mi jasné, že jevy, které jsem výše popsal, při přeměně nenastanou, otázka, co se stane se zmizelou hmotností, ovšem zůstává. Za druhé: Řekněme, že drak i člověk jsou vysoce uspořádané systémy (no, je to sice taková fráze, ale myslím, že dobře vystihuje, co mám na mysli - každá molekula a každý atom a každá buňka má v těle Anny i v těle Nassilitha nějaké své místo, kde vykonává nějakou činnost), a tyto systémy jsou navzájem dosti odlišné. Pokud se Nassilith může přeměnit v Annu a naopak, pak v Nassilithovi musí být někde rovněž uložena informace o Anně a v Anně informace o drakovi. Při přeměně musí být jeden systém – drak – zlikvidován a musí se vytvořit druhý systém – Anna. Co se ale stane s informací o Anně, jeli systém drak, jenž obsahuje informace o Anně, zlikvidován? Informace o Anně by zanikla. Tato nesnáz se ovšem dá odstranit tím, že při přeměně vždy zůstává nějaká část (tato část se může nacházet v jiné rovině existence), která se nemění a která obsahuje informace jak o Anně, tak o Nassilithovi. Slyšel jsem z různých zdrojů, že draci se mohou proměnit v jakoukoliv bytost. A vidím, že Ty se toho zřejmě také držíš, když Nassilith měl předtím podobu Nasse. Tedy v této neměnící se části mohou být uloženy informace o všech bytostech, na které se drak může proměnit (ale zřejmě je jich konečný počet). Je zde pak také otázka, jak tato proměna probíhá. Zřejmě se všechny částice, z nichž se skládá drak, dají do pohybu, přeskupí se a vytvoří Annu (je zde onen problém, co s přebytečnými částicemi, jak jsem psal výše.). Tento pohyb však jistě nemůže být chaotický, každá částice musí přesně „vědět“, s kterou jinou částicí má vytvořit vazbu a jaký druh vazby to má být. Podobný proces probíhá i u člověka, když z embrya vyroste dospělý člověk, ale tento proces trvá neporovnatelně déle a také poněkud odlišněji než při přeměně draka v Annu. Za třetí: Jaké jsou vlastnosti Anny? Jsou její povaha a její způsoby odlišné od povahy a způsobů Nassilitha? Osobně bych řekl, že ano. Třeba při pohledu na mrtvou ovci by Anna zřejmě nepocítila buď nic anebo by jí zdechlina byla odporná, ovšem Nassilithovi by se začali sbíhat sliny. Většinou se má za to, že vlastnosti draka se při přeměně v člověka nezmění (nejsem si jist, zda je to tak bráno, mám jen takový nejasný dojem). Tedy řečeno mluvou Dračího doupěte, všechny statistiky zůstanou stejné. Osobně se domnívám, že to musí fungovat jinak. Anna musí podle mého náhledu být zranitelná stejně jako každý jiný člověk, rovněž síla jejích svalů je stejná jako u jiných lidí, a podobně to platí o všech jejích ostatních vlastnostech, i o způsobu uvažování. Tedy utkat se s drakem, který je proměněn v člověka, je určitě výhodnější než se s ním utkat v jeho vlastní dračí podobě. O této přeměně by se dalo uvažovat ještě hodně dlouho, výše uvedené úvahy jsou zde pouze na ukázku, co všechno dle mého názoru s vytvářením fantastických světů souvisí. Podobné úvahy by se dali vést i o teleportaci i o všech ostatních jevech v těchto světech. Často mám z fantastické literatury dojem, že jedna knížka kopíruje druhou a málokdo vymyslí něco, co by se odlišovalo od ostatních. Myslím si, že cesta, jak z toho ven, leží z části v podobných úvahách, které jsem právě načrtl. Možná vypadají poněkud zbytečné a může se zdát, že k vlastnímu příběhu nijak nepřispívají, ale to není pravda. Člověk se pak na ony světy může podívat tak nějak komplexněji a může tak vymyslet i věci, které by ho „jen tak“ nikdy nenapadly. K dobrému příběhu ale pochopitelně pouze toto nestačí, musí v tom být i něco víc, něco vlastního, vlastní život autora a takový ten jeho životní názor. Rozhodně si myslím, že takovéto úvahy není třeba vést, pokud je daný svět chápán pouze alegoricky (jako píše např. Sapkowski nebo Lewis), ale zdají se mi užitečné v případě, kdy i onen svět je chápán doslovně jako svět (jak tvořil např. Tolkien a jak tvoří i Simon). | ||
| 31.05.2001 00:00 | K dílu: Poslední z prvních... VI. kapitola | Chlastáč |
| Když jsem se tak trochu zamyslel nad tím, co zde píšeš, Agerane, tak jsem dospěl k tomuto ohodnocení a rozdělení literatury (a vlastně i veškerého umění): Do první kategorie bych zařadil díla, která jsou vyloženě nezajímavá a nudná. Postrádají jakékoliv myšlenky a člověk si je čte snad jen proto, aby se naučil, jak se psát nemá. Kategorii druhou tvoří literatura zábavná (nejsem si jist, jestli je to to správné slovo, ale nic lepšího mě nenapadá). Tato literatura bývá docela dobře napsána a dobře se i čte. Člověka knížky tohoto druhu snadno chytnou a nepustí. Člověk se pořád ptá, co bude dál a jak to nakonec všechno dopadne. Řekl bych, že podobný pocit jsem měl, když jsem si četl tuto povídku. Knížky tohoto typu se zpravidla čtou jen jednou (aspoň myslím). Pak je tu kategorie třetí. Tato literatura vychází jaksi zevnitř. Je v ní schován životní postoj autora, všechny jeho zkušenosti a zážitky. Číst tyto knížky jedním dechem se mi zdá vyloženě na škodu, protože člověku pak to nejpodstatnější unikne; vlastně se tím tyto knihy přeřadí do kategorie druhé. Musím zde zdůraznit, že do této kategorie nepatří jen mistrovská díla, jako je např. Silmarillion, ale opravdu každé dílo, které je psáno zevnitř. Nerad rozděluji umění do jakýchkoliv kategorií, ale tentokrát jsem to učinil, snad to pomůže k lepšímu pochopení mých myšlenek. V předchozí kritice jsi psal, že SimontheScimitar píše dobře. A s tím souhlasím. Jeho tvorbu bych ovšem zařadil do druhé kategorie. V jeho povídkám jsem totiž nenašel nic z jeho nitra. Zdá se mi (jak už jsem psal výše), že to, co píše, vychází pouze z toho, co kdysi četl. Rovněž jsi psal, že Simon má svůj svět skvěle promyšlený. Určitě jej do značné míry promyšlený má. Dokázal by ovšem odpovědět na některé otázky týkající se jeho světa? Např. jak se může drak proměnit v ženu a sloup v Hantha? Na závěr této povídky se trojice Jarwe, Anna a Hanth vydali na cestu „netradičním způsobem“, pravděpodobně se jedná o teleportaci. Dovedl by Simon odpovědět, na jakém principu teleportace pracuje? Říct jenom, že je to kouzlo vysoké magie a nic více, jak by asi odpověděla většina autorů píšící fantastiku, mi připadá nedostačující (Samozřejmě nevím, jak by odpověděl Simon, třeba má zrovna toto promyšleno docela dobře.). Co se týká Nedokončených příběhů a babských povídaček, tak zde došlo k malému nedorozumění. Oněmi babskými povídačkami jsem neměl na mysli Nedokončené příběhy, ale zkušenosti s mou vlastní tvorbou. A místo Nedokončených příběhů jsem měl zřejmě uvést Knihu Ztracených pověstí (je to už devět let, co jsem četl Tolkiena, odtud ta mýlka). Musím říci, že než jsem nahlédl do této knihy, považoval jsem Tolkiena za poloboha, který své knihy napsal naráz z jediného závanu inspirace, a přitom ve skutečnosti na nich pracoval celý život. To mi tehdy dodalo novou odvahu. Řekl jsem si, že když na tom budu pracovat rovněž celý život, tak vznikne něco, co bude mít nějakou hodnotu. Na závěr musím opět něco říct k oněm subjektivním žebříčkům, když jsem zde literaturu rozdělil do tří kategorií. Toto rozdělení jsem provedl pouze proto, abychom se snáz domluvili, ovšem nemyslím si, že by odráželi nějakou vnitřní pravdu. Je to čistě jen pomůcka. Když jsem si četl Pána Prstenů, tak jsem přemýšlel o Frodovi, Gimlim, Gandalfovi a o Prstenu. Byl jsem tím uchvácen. Tehdy jsem se zabýval něčím skutečným. Poté, co jsem tuto knihu dočetl, mě rovněž začali napadat myšlenky, že Tolkien je prostě nejlepší. Jenže – tím jsem se přestal zabývat Frodem, Gandalfem a Prstenem a začal jsem se zabývat něčím jiným a tím se mi onen příběh o Prstenu začal ztrácet. Z tohoto důvodu se mi zdá, že jsou ony žebříčky škodlivé. Žebříčky se mi ovšem navíc zdají i neskutečné, jak jsem psal v kritice výše. Tato otázka existence obecných jmen souvisí se sporem realistů a nominalistů ve středověku. Já stojím jednoznačně na straně nominalistů. | ||
| 26.05.2001 00:00 | K dílu: Poslední z prvních... VI. kapitola | Chlastáč |
| Domnívám se, že každá literatura, tedy i fantastika, by měla vycházet z reálného světa, jak jsem psal v kritice výše. Tedy i taková fantastická literatura by (alespoň tak si to myslím) měla z velké části zobrazovat takový běžný život, běžnou práci a běžné starosti. Toto by ovšem měla popisovat nějakým netradičním způsobem, aby čtenář mohl nazírat tyto věci z jiného úhlu pohledu, než v obvyklém životě (řekl bych, že mistrem v tomto je A. Sapkowski). A v kontrastu k tomuto by zde mohlo být i několik obzvláštností (jako např. dračice Anna nebo onen obživlý sloup), ale vždy musí být tyto atypické jevy hodně dobře promyšlené (až s vědeckou precizností), aby to všechno vytvářelo konzistentní svět. Řekl bych rovněž, že spisovatel musí být tak trochu konstruktér a musí uvažovat, jaké dojmy mají jednotlivé pasáže, věty i slova ve čtenáři vyvolat a dle toho má psát. Musí se především vyvarovat toho, aby psal podle svých nálad, přání a tužeb (nic ve stylu Muž z Acapulca), ale měl by vždy psát dle pravdy. Jinak si myslím, že vytváření smyšlených světů je neustálý proces, kdy autor se snaží světu, který vytváří ve své mysli, dát jakýsi tvar a obrysy. A tento proces může trvat hodně dlouho, v podstatě celý život. Kdysi jsem jen tak zletma nahlédl do Nedokončených příběhů, kterou uspořádal Christopher Tolkien ze starších prací J.R.R. Tolkiena. A byl jsem hodně překvapen. Z pozdější hloubky Silmarillionu tam bylo opravdu málo a kde se v tomto skrýval epos Pána Prstenů!? Aspoň tehdy mi to tak přišlo. Prostě člověk se neustále učí a zdokonaluje a z prvotních babských povídaček mohou vzniknout takové hlubiny a výšiny, jaké by člověk tehdy na počátku nečekal. Ptal ses, mně, Agerane, jak si udržet dobrý vztah k Simonově literatuře a zároveň zohlednit to, co jsem napsal, tak toto je má odpověď. Ještě jedná věc mi nedá, abych se o ní nezmínil, totiž to, jestli někdo někdy může překonat Tolkiena nebo ne. Osobně si myslím, že tato otázka je zcela nesmyslná. Nejde jen o to, že co se týká literatury a vůbec umění, tak všechny žebříčky jsou jen čistě subjektivní. Domnívám se, že jsou vyloženě špatné. Takové otázky typu „Je lepší Tolkien nebo Sapkowski?“ mě prostě nedávají žádný smysl. Nechápu, dle jakých kritérií by se toto dalo posoudit. Pokud něco tvořím, tak se to snažím vytvořit co nejlépe. Pokud něco čtu, tak čtu právě proto, abych se aspoň na chvíli zbavil povrchního nazírání světa a mohl vnímat svět jinak. Ale ta mysl, to je potvora, ráda před člověka staví nesmyslné otázky a nesmyslné úkoly, jako by chtěla člověka strhnout do roviny neexistence. | ||
| 18.05.2001 00:00 | K dílu: Poslední z prvních... VI. kapitola | Chlastáč |
| Pravá pravověrná fantasy, dobře řemeslně zvládnutá. Bohužel, něco tomu chybí. Domnívám se, že největší chybou fantasy je, že už nevychází z reality, ale sama ze sebe. Takový autor píšící fantastickou literaturu své příběhy nevytváří podle svého nitra a podle svých snů, ale podle toho, co před ním napsali jiní. K tomu něco přidá, nějak to zkombinuje, a pak vznikne příběh, který je zatraceně podobný akčním filmům s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli - i když je to ve fantastickém kabátě. Taková dílka se pak docela dobře čtou (stejně jako je příjemné sledovat ony filmy se Schwarzenegerem), protože člověk se pak nemusí sám sebe ptát, jak tyto příběhy souvisí s jeho vlastním životem a o čem mluví. Ty příběhy totiž o ničem skutečně niterném nemluví a to je jejich velké mínus. Zkrátka: nemá to duši. Když to srovnám s Pánem prstenů: Hobit Frodo si žil ve svém domě ve stráni, bafal si faječku, dával si dva obědy denně a když k němu přišel Gandalf, aby nesl prsten, tak se mu příliš nechtělo. Takovouto situaci si dokážu reálně představit i v reálném životě, je to něco, s čím se člověk může ztotožnit. Taky v životě mám spoustu podobných chvilek. A přesně o tomto je celý Pán prstenů. Ale nikdy bych se nedokázal ztotožnit s Jarwem, který stojí proti přesile dvou rytířů (jak je v jedné předchozí části) a řekne si: budu bojovat. A už vůbec nechápu, jak onen trpaslík, který ty dva rytíře pobil, se mohl znuděně opírat o svou sekerku a říkat si: "Dobrý boj." Jakoby se právě vrátil v dobré náladě z celodenního výletu. Jakoby při tom boji neexistovala ani nejmenší možnost, že prohraje a příjde o život. Jenže takhle to v životě nechodí, ani v reálném, ani ve fantastickém. Tento nedostatek niternosti je ve fantasy (toto dílko nevyjímaje) nahrazen různými specialitami, jako jsou žijící sloupy měnící se v jiné bytosti, apod. A samozřejmě spousta násilí a prolité krve. Ale tyto speciality to nezachrání. | ||
| 10.06.2001 00:00 | K dílu: Pod Bouzovem | Chlastáč |
| Tož to se mi líbí! Připomíná mi to vandr minulého léta. Jo, byl tehdá srpen, obilí dozrávalo, Slunce ve dne pálilo, ale vítr už byl docela chladný a v noci taky nebylo nejtepleji. Tehdá jsem měl takový ten pocit, že nemusím dělat vůbec nic a úplně to stačí. A člověk je v těch chvílích tak svobodný, že mu ani vůbec nevadí, že za pár dní o tu svobodu přijde. V takových chvílích se dají otevírat různé zapomenuté komnaty lidské mysli a přehrabovat se dávno zapomenutými zážitky a vzpomínat bez jakéhokoliv žalu... | ||
| 22.04.2001 00:00 | K dílu: Zaklamání | Chlastáč |
| První dvě sloky mi připomínají dávné mládí, kdy jsem byl plný naděje a kdy jsem i já věřil, že budu žít ve svobodě a budu si dělat co chci. Pravda, život mě naučil. Ale i když je to takové, jaké to je (a koneckonců, zase tak hrozné to není), tak nářek vpravdě nic nevyřeší, to tedy ne. Ten to jen zhorší, a to si opravdu nepřeji. V tom musím dát Rastinovi za pravdu. Koukám Rastine, že i co se týká poslední sloky, tak se můj náhled na věc podobá Tvému. Bohužel asi musím říci, že už jsem se párkrát ve světě zklamal natolik, že bych asi na slastný tón zvonu nedokázal říci: "Věřím ti." - na to už jsem asi příliš opatrný. | ||
| 08.04.2001 00:00 | K dílu: Neúprosná kolonka | Chlastáč |
| To jsou problémy, to jsou ale problémy. Tak toto mně opravdu neděsí. Minule, když jsem byl na pohovoru do zaměstnání, jsem si uvědomil, že příštích čtyřicet let s velkou pravděpodobností (pokud do té doby nezemřu) budu den co den pracovat v nějaké fabrice, což mě občas bude bavit, ale většinou mi to asi spíš poleze na nervy a tak mi přišlo, že je ten život vlastně zatraceně dlouhej a že problém není ten, že život rychle letí ale to, jak hloupě ho žijeme. Chtělo by to skrátka něco, kvůli čemu by si člověk mohl říct - tak toto je vskutku něco, kvůli čemu je dobré být naživu. | ||
| 08.04.2001 00:00 | K dílu: Struny | Chlastáč |
| Zdravím písničkáře, který sám sobě jenom hraje. Je lepší hrát jen sám sobě - volně a svobodně, než se snažit vší silou a z celé vůle zalíbit nevděčnému a krutému publiku. | ||
| 21.04.2001 00:00 | K dílu: Již spí... | Chlastáč |
| Zajímavý obraz jsi vytvořil, CZloveku. Zaujala mne zde taková pohádková (nebo fantastická) atmosféra celé básně, i když její obsah příliš pohádkový není. Osobně bych řekl, že jako obraz spřežení ženoucího se vpřed tmou mě báseň oslovila více než to, o čem báseň vskutku mluví - o zastavení tikajících hodin. Každopádně tipuji. | ||
| 27.02.2001 00:00 | K dílu: Píseň zamilovaného I.T. pracovníka | Chlastáč |
| Jak je člověk v práci, obzvláště když je nudná a nezáživná, tak na něj přicházejí různé věci, je tak? Každé rozptýlení dobré. To by mě zajímalo, jak moc je IT pracovník zamilovaný. | ||
| 02.02.2001 00:00 | K dílu: Vasnivy pribeh 1 | Chlastáč |
| Tak jsem zvědavý, jestli to bude pokračovat tak, jak si myslím. Ale tipl bych, že ano. | ||
| 30.01.2001 00:00 | K dílu: Modlitba odsouzeného | Chlastáč |
| Někdy člověk čeká a ono pořád nic. Asi bude nejlepší, CZloveku, vykašlat se na čekání a podniknout nějakou akci - jen tak navzdory osudu. Třeba pak zjistíš, že kat je jen přelud - neexistuje. | ||
| 09.02.2001 00:00 | K dílu: Kontakt | Chlastáč |
| Není to špatný, CZ, když jsem já psával takovéto říkanky, tak to byla spíš jen legrace ze školy. Ty jsi však rovnou přešel k milostné poezii. Tak jak by řekla moje bývalá učitelka češtiny: "To tu ještě nebylo!" To si zaslouží tipa! | ||
| 25.01.2001 00:00 | K dílu: Schizofrenie sebevraha | Chlastáč |
| Czloveku, z tebe se nám stává komik - nutíš mne k chronickému smíchu - tím sebevrahem jsi mě dostal - Do it, it's so easy - Let's make things better! Hlavně ty poslední čtyři verše - ty mně dorazily. Jen tak dále, kameňáky občas pobaví nejlépe. TIP | ||
| 30.01.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Tak todle je dle mého gusta - zdraví Chlastáč. | ||
| 03.05.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Můj názor na smrt je ten, že odpověď na tuto otázku neleží v pouhých pocitech a přáních. Někdy je sice člověku hodně blbě a problémy se vrší jeden na druhý, ale může to být důvodem k tomu, aby člověk vše skončil? Osobně se domnívám, že největším omylem sebevrahů je to, že se domnívají, že smrtí vše skončí - ale kde berou tu jistotu, že to pak nebude ještě horší než za života? Musím přiznat, že podobně jako Valerince se mi zdá, že mi schází přímý důvod , abych zde žil. Ať se snažím, jak chci, ten důvod nenacházím. Mé činy to asi nebudou, ty jsou jen marnivostí, která se beztak obrátí v prach. Chodím do školy, abych se připravil na své budoucí povolání, pak budu někde pracovat, abych se uživil a zabavil, budu jíst, abych žil, budu se bavit, abych vydržel to šílené pracovní vypětí, budu šíleně pracovat, abych měl dost pěněz na šílenou zábavu a na jídlo a tak pořád dokola a nakonec skončím v nemocnici, kde budu pomalu umírat anebo zahynu při nějaké dopravní nehodě anebo jinde. Jakkoliv se tento koloběh zdá hloupý a marnivý a musím říct, že se mi vskutku zdá hloupý a marnivý, a tedy že neexistuje žádný důvod, proč žít, tak musím rozhodně říci, že existuje důvod, proč život neukončovat. Jak už jsem říkal, člověk nemá žádnou jistotu, že sebevraždou tu marnivost zlikviduje a osobně se domnívám, že si naopak pohorší. Sebevražda je zlo, je to odmítnutí všeho, odmítnutí cesty, která sice sama o sobě nemá žádný smysl ani význam ani není krásnou, ale - a to je důležité, vede k cíli, který má smysl i význam sám o sobě. Když člověk dorazí do cíle, koloběh skončí. Nebude už pracovat, aby jedl a aby se bavil, ani nebude jíst a bavit se, aby mohl pak zase pracovat. To, co bude činit, bude činit jenom pro to, co bude činit - a přitom vůbec nebude nutné, aby to činil. Vím o čem mluvím, protože kdysi jsem to zažil a tehdy jsem mohl prohlásit, že vím, proč žiji. To, že jsem to ztratil, bylo největším překvapením v mém životě. Jak může ale zemřít věčnost? Vysvětluji si to tak, že nezemřela - to není možné, pouze má cesta vedla blízko cíle a pak se zase od něj vzdálila. Jsem tedy asi jako člověk, který se přiblížil ke svému domovu - vesnici, která je na dně propasti. Ten domov je blízko, co by kamenem dohodil. A já, protože nejsem horolezec, nemůžu sestoupit přímo dolů, ale musím jít ještě 8 kilometrů k místu, kde je možné sestoupit do té propasti a pak půjdu 8 kilometrů propastí až ke svému domovu a nakonec do onoho cíle dorazím. Sebevražda je odmítnutím oné cesty, člověk pak do cíle nikdy nedorazí anebo tam dorazí jen s obtížemi, které si mohl ušetřit. | ||
| 14.01.2001 00:00 | K dílu: Pád? | Chlastáč |
| Tak se ti, CZloveku, musím přiznat, že tvým básním poslední dobou nějak nerozumím. Možná bych se nad nimi měl více zamyslet. Možná by taky pomohlo, kdyby ,ehm, byly srozumitelnější. | ||
| 20.06.2001 00:00 | K dílu: Nit | Chlastáč |
| To, co jsem tady psal s tou minulostí a budoucností, bylo možná trochu zavádějící, ale i já jsem měl na mysli jakási pravidla, jak a co dělat. A prostě v minulosti jsem dělal určité věci způsobem, který nebyl dobrý (alespoň z dnešního pohledu). Tak např. před šesti lety jsem psal jednu povídku. Šlo to tak normálně, pohodička, žádná velká zábava, ale dalo se to. Pak ale přišly dva dny, kdy mě to strašně chytlo. A já psal a psal a říkal jsem si: „Aha, tak takhle to tedy je! Už vím, jak na to!“ Jenže ony dva dny uplynuly a vše se vrátilo do starých kolejí. To mě naprosto vyvedlo z míry, že jsem asi tak dva týdny chodil po polích a rozjímal jsem, kdeže se ta inspirace ztratila. Kdyby se mi to stalo dnes, už bych věděl, jak se mám zachovat a co je ve věci. Nebylo by to snadné, ale překonal bych se a psal bych dál. Samozřejmě bych věděl, že mě to už nechytne tak jako předtím a byl bych tím znechucen. To znechucení by ovšem časem zmizelo a bylo by to zase docela v pohodě. Když jsi psal o niti, blázne, možná jsi měl v úmyslu ony okamžiky, které jsem tehdy před šesti lety zažil v oněch dvou dnech. Když se člověku všechno otevře a vidí všechno jinak, tak nějak opravdověji. To, o čem tu píšu já, je zase spíš o tom, co dělat, když se zase všechno uzavře. Na každý pád se mi zdá, že ona nit je v jednom i v druhém. | ||
| 17.06.2001 00:00 | K dílu: Nit | Chlastáč |
| Tak bych řekl, že nějakou takovou nit ve svém životě vidím. Táhne se celým mým životem, od těch nejmladších let, kdy se ve mně teprve začalo probouzet vědomí, až do teď. Někdy se až divím, kolik otázek, které jsem měl, bylo zodpovězeno. Bohužel neustále povstávají otázky další a další. Tu nit vidím, jen co se týká minulosti, vidím ji dost nedokonale, ale přece. V přítomnosti se mi nit ztrácí a já ji hledám, jak můžu, protože se bojím, že šlápnu vedle a někam se zřítím. A co se týká budoucnosti, tam vidím strašně málo. Nemám pořádně jasno ani v tom, co bych vůbec měl dělat a co je možné. Ale zdá se mi, že jak se budoucnost pomalu stává přítomností, i tato oblast se trochu začíná osvětlovat. Ta nit je ovšem pěkná potvora. Kdysi se mi zdálo, že už vím, kampak vede, že už jsem přišel na to, kam má namířeno. A tu – zákruta, uzel, přesmyčka – a nit vedla najednou úplně jinam! Párkrát se mi to stalo, ale vždy mi to tak zamotalo hlavu, že trvalo i roky, než jsem onen nový směr vzal plně na vědomí. Obzvlášť nepříjemné bylo, když ona nit směřovala do krajin, které se mi zamlouvaly a pak se přesměrovala do končin, které se mi nelíbily ani trochu. Ale tak to asi v životě chodí. Ale já jsem pořád bláznem, který věří, že přes všechny zatáčky a přesmyčky a jiné zmatky ta nit mě zavede k cíli, který bych bez ní nemohl najít. A onen cíl bude krajinou, která se mi bude líbit a zároveň to bude i to, co mám činit. | ||
| 14.01.2001 00:00 | K dílu: Povzdech ženy | Chlastáč |
| Lepší než osina v prdeli. | ||
| 30.01.2001 00:00 | K dílu: Inventúra života | Chlastáč |
| Tak Sony, tos zbásnil moc dobře. Marně přemýšlím, co k tomu dodat, ale nic mne nenapadá. Vše je v tom obsaženo. | ||
| 20.12.2000 00:00 | K dílu: Relativita | Chlastáč |
| Tak nevím, jestli je to, hrome, až takové štěstí, když tě něco, přejede, já bych řekl, že je to smůla na každý pád. I když je lepší, když tě přejede sanitka, než když tě přejede tirák. | ||
| 30.01.2001 00:00 | K dílu: "Nápoj zapomnění" | Chlastáč |
| I já kdys dávno vypil ten nápoj a od té doby marně vzpomínám a nevím na co. Zapomněl jsem. Bdění je jak noční můra a dávné sny, ty brány světů, jsou uzamknuty a klíče ztraceny. Ať hledám, jak hledám, radu nenalézám a jak slepý v bažinách se potácím. Nikde cesta, nikde východisko. | ||
| 13.06.2001 00:00 | K dílu: Mytologie Davoru - začátek a konec | Chlastáč |
| K tomu Tórovu kladivu: Řekl bych, že by bylo nejlepší tam žádný konkrétní artefakt nejmenovat. Události, které popisuje tento mýtus, jsou nejasné, záhadné, ale hlavně by v tom všem měla být i jakási neurčitost. Člověk si pod těmi událostmi může představit strašně hodně věcí, a v tom je kouzlo mýtů. A i ona formulace: „proti nimž je Thorrovo kladivo pouhá hračka“ se mi zdá poněkud nevhodná, neboť se mi při ní vybaví násilnické hospodské řeči typu „Tak kolik je vás tu chlapů do pol kila“. Buď bych tam onu větu s Tórovým kladivem úplně vynechal, anebo bych to formuloval např. takto: „Artefakty a zbraně, kterým se nemohl vyrovnat ani jeden z výtvorů pozdějších věků, ...“ K tomu, že tak, jak je to zde popsáno, se i skutečně stalo: Vím, že kdysi jsem také tvořil všechno tak, že to prostě platí. Nedokázal jsem si představit, že by věci, co jsem vymyslel, mohly být nepravdivé. A podobný přístup jsem měl i k životu. Všechno jsem dělal opravdově a o všem jsem byl přesvědčen, že je to správné. Jenže život šel dál a já se změnil – prostě zažil jsem a dozvěděl jsem se spoustu skutečností, které mi onen dřívější pohled zbortily. A teď už si nejsem jist ničím tak, jak jsem si byl jist dříve. I ve tvorbě to beru spíš tak, že to, co vymyslím, není nic pevného, ale že jednou mohu přijít na něco, co mi nynější pohled vyvrátí. Spíše než abych světy vymýšlel, je objevuji a přitom se mohu i mýlit. Aspoň takový mám z toho pocit. | ||
| 02.06.2001 00:00 | K dílu: Mytologie Davoru - začátek a konec | Chlastáč |
| Tak z tohoto mi jde trochu hlava kolem, ale to je asi účelem tohoto díla. Jak se zde spousta věcí pořád vrací, tak to ve mně vyvolává zvláštní pocity (asi jako kdybych se houpal na houpačce). Ale jinak je to zajímavý mýtus. Je v tom nepochopitelné zrození, úžasný vzestup, doba mládí a ideálů, i konečný pád a absurdní konec. Je v tom zkrátka něco, co může člověk občas pocítit na vlastní kůži. Chtěl bych zde ovšem upozornit na jednu věc, která se týká tvorby světa. Když jsem já začínal s tvorbou, tak jsem rovněž vymýšlel (a stále vymýšlím) podobné mýty a dříve jsem to vždy bral tak, že to, co jsem vymyslel, pro onen svět stoprocentně platí a jinak to být nemůže. Nyní se ovšem domnívám, že je pravdivější, když na nějakou danou skutečnost onoho světa existuje v mé mysli více názorů, které do sebe nemusí úplně zapadat. Co o tom, míníš, Agerane? Na konec několik malých postřehů: V popise Katedrály Času je pro jednotku délky užit kilometr, což mi tam přijde jak pěst na oko. Předpokládám, že toto dílo pochází z pradávných dob, kdy se používali jiné jednotky než SI. Za další se mi příliš nelíbí název, hlavně to slovo mytologie. Toto dílo představuje jeden z mýtů. Pod pojmem mytologie si představím vědní disciplínu, která mýty zkoumá. Myslím, že lepší název by byl například: Davor – začátek a konec. V odstavci o Katedrále času zmiňuješ Thorovo kladivo. Jak se tam dostalo? Jmenování této zbraně mi zde nepřijde příliš vhodné. Beru to tak, že svitek o vzniku a zániku Davoru je uložen v některé ze svatyň této země. Thor patří mezi božstva germánských kmenů. Je i bohem obyvatelů Davoru? Z toho, co jsem četl, se mi zdá, že ne. | ||
| 08.05.2001 00:00 | K dílu: Svoboda | Chlastáč |
| K nuceným pracím jsem odsouzen nebyl, ale prostě, jak život jde, tak přibývá stále více věcí, které člověk prostě udělat musí, ať se mu chce nebo ne. Mnohé z těch věcí jsou hodně zajímavé a zábavné, ale jen některé z nich bych dělal, kdybych byl absolutně svobodný a kdybych nemusel dělat vůbec nic. Tyto věci jsou pro mně něco jako osud, ty ostatní dělám proto, abych přežil. Baví mě valná většina věcí, které dělám, ať už ty osudové, nebo ty ostatní. Otázka zábavy ovšem pro mě není příliš důležitou. Myslím si, že jednou najdu svobodu, po které toužím. Pak budu činit to, co chci a zároveň to bude i tím, co činit mám. Momentálně se to, co chci dělat, rozchází s tím, co dělat mám (mám se učit na státnice, makat na diplomce a tak, kdežto chtěl bych se více zabývat hrami na hrdiny, ať už jako tvůrce nebo jako hráč, taky bych chtěl mít víc času na literaturu). Každopádně si myslím, že tento rozpor je něco, čím musím projít. Špatné by se mi naopak zdálo, kdybych se měl věnovat jen svým koníčkům a nechat ostatní, aby na mně vydělávali. Co se týká těch peněz: Domnívám se, že samotné peníze ke svobodě nestačí. Hodně peněz může znamenat hodně velkou odpovědnost a taky velký strach, že člověk o ně přijde. Takový majitel továrny má určitě peněz hodně, ale zase musí tvrdě makat sedm dní v týdnu od rána do noci. Pokud se navíc zapletl do nějakých podvodů, může mu jít po krku policie nebo mafie. Takto bych si tedy svobodu nepředstavoval. Otázka svobody je asi taky tak složitá, protože se jedná o hodně široký pojem. Zdá se mi ovšem, že tato otázka je v dnešní době příliš přeceňována na úkor jiných, neméně důležitých otázek, např. otázce lásky. | ||
| 03.05.2001 00:00 | K dílu: Svoboda | Chlastáč |
| Nemohu s autorem souhlasit, že svoboda je pocit - i když pocit svobody je božský. Když mně bylo 18 jako Simonovi, taky jsem to tak chápal. Teď je mi 23 a musím dělat tisíc různých věcí, které, kdybych měl naprostou volnost, bych nedělal. Jenže jíst je třeba a je třeba někde bydlet a k tomu jsou třeba peníze. Peníze se dají získat prací. Tu práci, kterou mám udělat, ovšem určuje někdo jiný. Ta práce je často nudná a kdybych nemusel, nedělám ji. Nejsem přitom lenoch, kterému se pracovat nechce. Jenom bych rád dělal na něčem, co mě vskutku pálí a hodně bere. Ovšem nemůžu, protože to zrovna nikoho nezajímá a peníze jsou třeba... Přišel ke mně tedy jiný typ svobody, méně vznešený než ten předchozí. Je to svoboda všechnu tu nesvobodu, bídu a svinstvo, všechno to "uděláš to a to, když uděláš navíc ještě tamto, dostaneš prémie" svobodně přijmout. Nikoliv se s tím ztotožnit, nikoliv zúžit své myšlení jen na to, že je strašně důležité, aby se termín stihl včas a nic jiného neexistuje. A tato svoboda taky znamená, že až ty věci odejdou a budou nahraženy jinými, tak to opět svobodně přijmu. A budu přijímat taky všechny vnitřní pocity, které život přinese, ať už budou příjemné nebo nepříjemné. Nebudu se snažit nijak ty příjemné pocity prodlužovat ani se nebudu snažit to nepříjemné od sebe oddálit, popř. to zničit. Svoboda, to pro mě značí vzít tyto všechny pocity a prožívat je, ovšem nijak se jimi neřídit (tedy alespoň většinou se jimi neřídit). Svobodně přijímat tyto věci není vůbec lehké, ale domnívám se, že je to ta jediná svoboda, kterou mám. | ||
| 14.01.2001 00:00 | K dílu: Domovina | Chlastáč |
| Tak si, Rasťo, znovu čtu Domovinu a musím přiznat, že se mi líbí čím dál tím víc. Tato báseň se ti vskutku povedla. | ||
| 20.12.2000 00:00 | K dílu: Domovina | Chlastáč |
| Tak tady to mi připomíná domov, takový ten domov starých časů, kdy nebyla televize, rádio, internet a podobné ptákoviny. TIP. | ||
| 24.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Hrome, o co jde? | ||
| 09.02.2001 00:00 | K dílu: Noc mrtvých | Chlastáč |
| Díky za uznání, Rasťo. Když se tak na tu svou báseň zpětně dívám, tak vidím, jak se ty věci všechny mění. Extáze z vítězství nad zákeřným nepřítelem se změnila na docela zajímavé rozjímání o smrti. | ||
| 15.11.2000 00:00 | K dílu: Začínám klít | Chlastáč |
| Rastine, tak mi vrtá hlavou, co myslíš tím: Duchu, prosím, vrať se, ať si můžu zívat, ... Nemá tam náhodou místo zívat stát zpívat? | ||
| 15.01.2001 00:00 | K dílu: "Pisen deste" | Chlastáč |
| Ha! Tak jsem si před chvílí četl jednu báseň plnou metafor, anafor, parabol, hyperbol, elips, přímek, křivek, atd. Ani netušíš, Christi, jak je ta tvoje báseň perfektní! TIP | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Hohó! To se mi má hlava točí Asi mi z důlků vzlétli oči trpím mírnou závratí mozek se v lebce krabatí ENERGIE mi rozum sžírá král SATANů mi hrdlo svírá rychle musím odsud pryč než nezbude ze mě nic. Hohó! Jinak dávám tip. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Ke všem čertům, ďáblům, rohatým, já před tím zdrhat nestačím Už mě to má zas SATANE zachraň nás teda co to plácám slova si z huby drásám rychle musím odsuď pryč než nezbude ze mě nic. | ||
| 19.02.2001 00:00 | K dílu: "OTAZKY" | Chlastáč |
| Líbí se mi to přirovnání otázek k létajicímu listí. Chápu to takto : Jednoduché není pouze odpovídat na otázky, jednoduché není ani otázky si klást. Ba, někdy se do toho k čertu nechce, někdy to člověk nedokáže. Dle mého má báseň dobrý námět. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Čurimuri noční můry přiletěl jsem na vás z hůry za zády mi letí SATAN Jaguáre nebuď katan hoď mne rychle někam pryč neb nezbude ze mě nic. | ||
| 24.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Když se na to tvoje dílo teď, ve střízlivém stavu (ale mi to trvalo, než jsem vystřízlivěl), tak se mi docela začíná líbit. Škoda jen že ta hlava je tak otupělá. No jo, je ráno. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Chlastáč II:Chlastáči, cos to zase chlastal, že tady píšeš takové nesmysly. Tys zase přebral! Zabal to a táhni! Chlastáč : Omloouváám se všemm, ale to ta lopa, ta čarodějnice,ta ehn... mne ZAčaROvaLA, rozum mi SPŘEVRÁ TILA - ta ta LITIE o čtyři verše,eh,tedy básně dolů - - - že jsem se dal, ,na útěk o čtyři básně nahoru: Dejte si pOZOR: Nečtěte LITII - tam to Vše začalo - já za to nemůžu a vůbec, už jsem unikl z jeho dosahu:To je: Jsem v pohodě. CHlastáč II : Dobře, ale teď už táhni, ožralo jeden, sám se na tu LITII podívám, i na ten tvůj slavný útěk o čtyri díla vzhůru, jedno po druhém, krok po krůčku a jestli nebude všechno, jak říkáš, trest tě nemine. Najdu si tě i na konci světa. Chlastáč : ROzkaZ MiLoSTPán. NemíT žÁdné OBaVy. Pravda a jen Pravda. Račte býti šťas t en a spoko jen. SBOHEM .!?. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Konečně jsem v pohodě SATAN už je v záchodě jen tak čistě náhodně tahám madlo rozhodně žbluňky žbluňky plách SATAN - starý brach mizí v hlubinách už z něj nemám strach. Elvisi, už můžeš hrát teď chci v klidu poslouchat. | ||
| 10.03.2001 00:00 | K dílu: "POCITY" | Chlastáč |
| christi: Díky za odpověď. | ||
| 27.02.2001 00:00 | K dílu: "POCITY" | Chlastáč |
| christi: Řekla jsi to dobře - přesně o toto v básních jde. Bohužel mám pocit, že se příliš často zdůrazňují ony formální stránky před "obrovským prostorem a rozmanitostí". V kritikách, které si zde na Písmákovi čtu, se většinou dočtu něco na způsob: " Nesedí Ti rytmus", " Verše jsou moc jednoduché", " Ve 3. sloce bych 2 verš rozdělil na dva jiné", "Báseň se mi líbí(nelíbí)", atd. Ale málokdo napíše, čímže ho daná báseň oslovila a co se mu při jejím čtení vybaví. | ||
| 19.02.2001 00:00 | K dílu: "POCITY" | Chlastáč |
| Tak se musím přiznat, že co se týká několikrát zde vzpomínaných metafor a jinotajů, tak jediné, co si o tom vzpomínám, bylo, jak se ze mně na maturitě naše učitelka češtiny snažila vypáčit, cože tyto výrazy znamenají a já jen říkal: "Nevím, nevím, nevím..." Ještěže tam byly i jiné otázky než literární termíny. Pravda, nikdy jsem takové vysoké poezii příliš nerozuměl. Ale jinak k básni: Připomíná mi to, co bych chtěl v životě dělat a pod tlakem vnějšího světa bohužel nedělám. Místo toho se připravuji na budoucí povolání, což je sice zajímavé a často i docela zábavné - ale něco tomu zatraceně chybí a to něco se nedá ničím nahradit. | ||
| 28.04.2001 00:00 | K dílu: Zdál se mi sen - tentokráte poněkud akčnější | Chlastáč |
| Díky blázne, že sis to přečetl. Sny sice často vypadají šíleně, ale jen na první pohled. Alespoň tak bych řekl. Když si tak porovnám, na co myslí mé vědomí s tím, co vytváří mé primitivní nevědomí, tak mám dojem, že ono vědomí je mnohem primitivnější než ono "primitivní" nevědomí. Ve snech jsem zažil strašně moc věcí: divoké bitky proti přesilám nepřátel, útěky před neznámým, lásku, kouzla, sex, cestování časem, lety v kosmických lodích, návštěvu neznámých zemí ale, co se mi zdá nejdůležitější, v těch snech toto všechno je dáno do souvislostí a vytváří to příběh. A ten příběh se mi zdá opravdu mistrovsky podaný. Je jenom škoda, že když se vzbudím, tak na 75% těchto souvislostí zapomenu. Možná by to chtělo větší trénink. A co se týká Freuda, tak můj názor je ten, že Freud celé toto bohatství snů zúžil jen na sex a to dle mě není pravdivé. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: Zdál se mi sen - tentokráte poněkud akčnější | Chlastáč |
| Tak bych docela rád věděl, kolik lidí, co si to četlo, to dočetlo až do konce. Škoda že tady není nějaké počítadlo. O jednom bych sice věděl - uhádnete, jaké myslím? | ||
| 01.12.2001 00:00 | K dílu: Ameriky ráno | Chlastáč |
| Zdar Rasťo, tak si tento text čtu znovu po půl roce. Nevím čím to je, ale zrovna tento song mi utkvěl v hlavě. Hlavně poslední dva verše, ty se ve mně pořád ozývají. Je to zvláštní písnička a svým způsobem vynímečná. Dávám tipa, jestli jsem ho už neudělil předtím. | ||
| 22.04.2001 00:00 | K dílu: Ameriky ráno | Chlastáč |
| Někdy mám dojem, že mě ošidili stejně jako ty indiány. Slibovali hory doly, velkou kariéru, spoustu peněz, snadný život a smysluplnou práci a místo toho mi ukradli srdce... | ||
| 25.10.2000 00:00 | K dílu: Felarnuthova kletba | Chlastáč |
| Co se týká příběhu o Felarnuthovi, tak ten má zatím jen neurčité obrysy. Jako prvorozený syn krále Estaona XIII je Felarnuth dědicem trůnu Severního království. Asi to není na první pohled vidět, takže jednotlivé sloky mají tento význam: První a druhá: úvod Třetí až pátá: Rozhovor mezi králem Estaonem a lesním čarodějem, kterého král nechal popravit. Začíná lesní čaroděj (3.sloka), pak mluví král Estaon (4.sloka) a rozhovor ukončuje lesní čaroděj (5.sloka).Přitom se nejedná o Felarnuthova otce, ale o panovníka z dávné minulosti. Jméno Estaon je u tohoto rodu velmi časté - proto je celý tento rod zván rodem estaonovců. Šestá a sedmá sloka: Celý děj se zpět vrací k Felarnuthovi stojícímu před obeliskem. | ||
| 10.09.2002 00:00 | K dílu: Temný pán | Chlastáč |
| No, psáno jako alegorie to nebylo, spíš jako fantasie, i když na některé diktátory ta asi docela sedí. Inu, alegorie na naše politiky by zněla asi nějak takto: Sedí straka na střeše, nemá co dělat tak směje se, vejce k špačkům posnášela, už pracovat nemusela. | ||
| 02.11.2000 00:00 | K dílu: Temný pán | Chlastáč |
| Ne nadarmo mám v rubrice oblíbení autoři uvedeného i J.R.R.Tolkiena. | ||
| 27.10.2000 00:00 | K dílu: Fyzický konec platonické lásky | Chlastáč |
| Tady to mi Rastine silně navozuje onu atmosféru, když jsme spolu a s Azorem onehdá šli ven, usadili jsme se u stromu, který roste u tří věžáků a za chvíli tam dorazili tři jiní psi( ti ovšem nebyli hladoví a jejich páni se zdržovali nedaleko). V dáli se blýskalo na zamračené obloze a vzduch voněl vlhkostí. Možná si na to ještě vzpomínáš. | ||
| 21.04.2001 00:00 | K dílu: Kolotoč | Chlastáč |
| blázen: Díky za uznání. Tato písnička vznikla poněkud neobvyklým způsobem. Nejdřív se mi zdál sen o velkém kolotoči. Pak, jak jsem pomalu procital, mě začaly napadat slova i s melodií. A když jsem se probral docela, tak jsem to zapsal. Normálně písničky neskládám. Toto je výjimka. | ||
| 09.02.2001 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Na Tvých básních se mi, Siminko, líbí, že jsou vždycky o něčem, co jsi prožila na vlastní kůži. I když některé ty zážitky Ti nezávidím. To, co je nyní velkou bídou, se jednou může změnit v radost. I když to nemůžeš nijak odčinit a bude to v Tobě navždy, vše může být jednou odpuštěno. | ||
| 02.11.2000 00:00 | K dílu: Otázka a odpověď | Chlastáč |
| No já, tak v tom to bude. | ||
| 25.10.2000 00:00 | K dílu: Otázka a odpověď | Chlastáč |
| Tedy, já to nechápu. Asi to bude tím, že neznám tu původní variantu. | ||
| 09.11.2000 00:00 | K dílu: | Chlastáč |
| Když někdo umí tak umí. Mámo, ty umíš - provokovat. A všichni ti na to skočili. Bravo! | ||