Písmák samota
na barový stoličce
s ulámanou nohou
balancuju
obloukama galaktickejch
23. 02. 2005
6
0
2619
Ostatní nezařaditelné
slabost
Výběr
absurdita -
rukou položených
na nervech
matky
22. 02. 2005
4
0
2423
Ostatní nezařaditelné
Sázka
Hráči se sluncem,
můj nešťastný karbaníku,
ptal ses na zázraky,
co mám v památníku.
14. 02. 2005
1
0
1764
Blbůstky
Příliš mnoho řečí
Hořelo hoře – jeho řev
Shořela ho řeka
Řeholník ho řece vzal
Její hořký žal - pro
27. 01. 2005
7
0
3353
Miniatury, hříčky
Umělci žehu
„Tak už to tam, sakra, hoď, ženská pitomá. “
Usmála jsem se na Davida, naposledy slastně potáhla zjointa a elegantním obloučkem ho, ještě žhnoucího, hodila oknem do odstavenýho dobytčáku.
Když sme tam chlastali levnou vodku ze sámošky, měli sme přes ksichty šátky, abychom necejtily ten příšernej smrad, kterej znás teď, tak jako tak, táhne na sto honů.
Rozlitej alkohol vzplanul okamžitě, ale než zapraskalo plísní prožraný dřevo, chvíli to trvalo.
25. 01. 2005
7
0
4422
Povídky