posvětil
můj městský šaman mě učilsbírat vzpomínky zapadlé mezi škvírami dlážděných cestPřes den jsem lepívala cizí pocitya stavěla příběhyobčas si hrála na osudčtený v čajových lístcícha kávových sedlináchnebo topící se v čárách dlaníVečer mě šaman posvětil básnířkoububnovali jsme takřka k bezvědomía kladli oběti na oltář svítáníabyste nepřestali ztrácet . vlastně sebe . mezi dlažbou a my mohli sbíratlepitpodstrkávat vám vlastní budoucnostzbylé osudy žít místo vása zaplňovat prázdné cesty jako plastelínaNocí mě posvětil Vypravěčkou.
jedno ráno
Na počest ztracených nocímě vpíjelo slunceaby připomnělokoloběhJak se klade kaviár a utíká před medvědyProsívala jsem paprsky v dlaníchrýžovala. možná pravdu, nevímmožná jsem si prosívalajen takže hřáloŽe se ještě potkámea všichni dojdem odpuštěníže bude šance napravitjen tak. že zábla rána.
i´m loving angels with ice look
na dveřích se pohnula klika a jsou slyšet kroky. asi jsem indiánská čarodějka, která po nocích kouzlí a zaklíná všechno, co ničí sny. vyndala jsem ze skříně babiččin klobouk, ten, co měla na sobě naposled v roce 1944, jak voněly vzduchem třešně a pampelišky kvetly potichu, a dala si ho na hlavu. vítr mi profoukával vlasy na obě strany a mně byla zima.
říční oblázky
nevzpomínám sijak se prochází časem
tak jen každý úterý čekám u řekya šeptám říčním oblázkům s podivnejma nápisamaže se mi točí hlava větrema že čekám u řekyže se stydim za to že čekámjestli mi někdo nepovíslečno voníte po malinách a máte fialový očinikdozapláču říčním oblázkůma připíšu další podivnej nápis
divný město
prázdný výlohy a plakáty bez nápisůšedivý stěny stočený do ruličkypostavený místo pouličních lampsvítěj na cestách hvězdy jsou reflektory auta slunce jedoucí metrobetonový fontány a plastový chodníkypo kterejch jdou dnešní lidi divnýho městaa ty prázdný výlohy čekajna co. to nevímty to víščekaj. čekaj na tebe děvčátko s provázkama na zápěstíaž k nim přijdeš a budešjejich další němou ozdobou
můj malej cínovej vojáček
papírovej chlapečekco mi poprvé dalpusu na dobrou nocchodí ke mně vždycky když zavřu očito pak vím, že krásný sny ještě jsouodchází se soumrakem co padá po střechách domůa neví co by měl říkat na rozloučenítak mlčídneska poprvé promluvilže prýse mi vrátímůj malej cínovej vojáček
Epilog:
(nikdy se mnou nečeká na ránoodchází s posledním večernímpohledem z oknakdyž se mivpíjído fotky nad postelí)
hříšná a noční
všechny hříchy ti hodim k nohám
a na obličej si tužkou na oči
namaluju pár slz
sbíhají se kolem měnoční stíny
pražská
Sbírám myšlenky přilepený na pražskejch zdech
a prohrabávám se jima před spaním
mám to místo večerních modlitbiček
občas taky po nocích maluju složitý obrazce
mermaid
(Vltava, noční)
zamotávám se pod tramvaje
a schovávám pod vodu
foukám bublinyze všech pražskejch mostů, mostů světa