Písmák Náruč plná diamantů
Je noc,Ptáci už dávno odzpívali dernieru,slunce ulehlo,a kdosi na nebe přišpendlil hvězdy.
Jedno vím jistě,já to nebyl,jak bych také mohl,když ani nedovedu zaujmout tvůj zrak.
Připadám si jak to slunce,věčně draplé v koloběhu,jak opuštěná hvězda na nebi,z jejiž svitu radují se jiní.
Jak Lilie ztrácejí vůni
Chtěl sem se dotknout nebe, lehce pohladit tvé vlasy,
toužil po tvých očích, a nic nedbal síle větru,
stydlivě pohladil tě dlaní, to už blížili se mraky.
pojednou jak kdyby voda všechno smyla.
Ještě Včera
Ještě včera,když sem z tvých očí pil,hltal,ne pardon,jak z nejhezčí knihy četl,tvé lásky vyznání.
Tehdy radost mně pohltila,láskou sem se potil,a kapky deště,jak ledová bariera,chladily mou vášeň.
Dnes tu ovšem sedím sám,až na ten déšť,co smáčí mi srdce,mé samotinké srdce,protože duši už zahalila tma.
o bolesti žítí.......
Jak strašný to uděl,
co byl nám předky dán.
Moc bolí okovů stisk,
když válíme se v prachu.
Sonet tuláka
Sonet tuláka
Jeho družkou je bouře,když trmácí se po kraji,zlá vzpomínka ho souže,nikde však ho neznají.
Na chvíli ulehne do stínu,s ránem musí jít zas dál,zatouží po krásce v klínu,jenže tvé ručky se bál.
Chtíc být volný jako pták,moc přál si žít taky tak,však nespálil poslední most.
crusaders of byznys
Tak vstávej,nelež v prachu cestyNejsi hrdina tak nemusíš to hrát,jen vo svobodě mluví tvoje ústavšak nepřišel jsi lidi z pekla drát.
Poslední kapka krve z tebe tečenediv se už moc času ti nezbývá,Sám vidíš před smrtí nic neuteče. tvůj život právě hodnotu pozbývá.
Hrál jsi s mečem jako na křižáka,ale sám už ležíš v šeru cizí země.
Dárek z vojny
Na copak tu ještě žíráš. vždyt si ho už voddělaltamhle teží pod teboujenže tebe páli u srdce.
Navždy stašit ve spaníi s peřiny tahat tě budeta chvíle kdy jako výtěždo hrudi mu bajonet dal.
jo poslechl jsi rozkaz,neříkej že ti za to stálne nejsi na sebe hrdýale on ti to samé přál.
Smrti hody
Prach se vznáší nad bojištěma smrtka nad branami si číhás hrdostí probíhá trakolištěmna utrpení- zkrz davy se dívá.
Kolem jak příboj,když dorážíodvaha s nenávistí se mýchájednu stranu,druhá tu porážíodpovědnost na hrudi píchá.
Cejch vraha
Snad navždy v hlavě máš tu chvílitehdy,když dopadl hlučně do blátaležel pod tebou zbaven svých brýlívšak určitě sladká byla tvá odplata.
Možná že schoval jsi pocit strachuza neznámou,zlou řeč svého nožejeho tělo mátoří se v krvi a prachubohužel pozdě ted řvát:můj ty bože
Snad bolet tě to nebude
Až nůž projede se po tvém krkumoc času už ti nezbudeneslyšíš už okolí zahalene v hlukusnad bolet tě to nebude.
Až odnese ti světlo žena v kápislovo na jazyk vyvstanea myšlenka poslední co tě trápívšak nic již se nestane.