Písmák Na bíledni
Je na bíle dni
A do černa noci
Že procházet zdmi
To není vmé moci
strach
Strach hbitě souká svoje nitě
ať chceš či nechceš, najde si tě.
Jednou ti sedí za krkem
a cpe se s tebou nanukem.
Nacházím se
Uprostřed pokoje
jsem malou vílou
táhlý tón hoboje
tu zápasí s pilou
Koincidence number one
Poslouchejte, už jste se někdy zkusili pohroužit až po krk do pocitu, který začal například dlouhým udiveným pohledem na člověka vtriku naprosto nemožně pocákaném Savem. Ne ty s módními obrysy čolků, spirál a mořských koníků, prostě jen tak fujtajxlovitě pocákané. no blé. Znáte to – něco uvidíte, řeknete si: to bych nikdy nemohl vzít na sebe – a bum ho, ještě ten den se dáte do úpravy vašeho mírně obnošeného černého trika a dopadne to snad ještě hůř, než jak jste si to pamatovali ztoho namátkového setkání… a pak ráno zaspíte, nezbyde čas na nic než na to popadnout to první, co máte po ruce, provléct tím hlavu a ruce a utíkat na vlak, abyste nepřišli jó kór pozdě… a už ve vlaku vás čeká první průšvih, váš zpáteční lístek, který považujete za kilometrickou banku, není uznán, protože je sice zpáteční, ale nástup jízdy ve směru odkud kam je zakoupen musíte nastoupit ten den, kdy si ho zakoupíte, i když platí do dne příštího (a vy,protože se znáte a víte, že občas nestíháte, tak si pro jistotu kupujete lístek o den napřed a občas vám to i vychází, ráno většinouprůvodčí ve spěchu ani nenapadne luštit, co a jak, ale jak kterého, tenhle si potřeboval dokázat, že bez něj by ten vlak ani nevypustil páru, teda kdyby se na ní ještě jezdilo, takhle to je jen o tom vedení, elektrickém, ne jeho, to by bylo na dlouho, než byste se dobrali jeho konce a začátku)- no, takže si jedete, oddychujete, že máte nástup do práce včas v suchu -jenže běda, když to cestování provedete opačně, což nebyl schopen, natož ochotenpan průvodčí pochopit – no samozřejmě, když vypadám vtom děsném triku jako poslední nezaměstnaný a kdoví jestli ne malomocný… a už vám mlátí o hlavu argumenty stylu - tímhle dopravním prostředkem jezděj dělnící do práce, a rudne u toho a popadá vás za flígr, kdyby teda na vás přes souseda u uličky sedícího, dosáhl - a už se vám vrací vaše předsudky vyslané ktomu človíčkovi stím děsně pobryndaným trikem, kterého jste potkali včera kvečeru, otřásli se a šli dál stím pomyšlením - tohle bych si nikdy…
Jenže to vám v tuhle chvilku ještě nemá šanci dojít, protože i kdybyste byli i jen o pár chloupků klidnější než mramorová socha, ten vytočenej štíplístek s uprskanými výpady proti vám je natolik neharmonizující, že začnete pomalu ale jistě také měnit barvu a výrazivo.
~ * Vltavínek * ~
Jsem kámen – slza zelenavá.
Tvůj vlta-vínek na poli.
Tvé je mé srdce a má hlava
ve tvojí dlani nebolí.
Duze
Jsi jako duha - zjevíš se, když prší
do oblouku jak most se rozbíháš.
Odkudsi paprsek vykouzlíš - a srší,
jak malé ditě, jak s prskavkou si hráš.
~*~*~slova~*~*~
Jsou slova, která říci nahlas by ses bál,
slova, za něž možná na kříži bys stál,
slova, která mluví řečí tušenou,
slova, jejichž stíny znějí ozvěnou.
Hledám tě...
Hledám tě v číši hutného vína,
není - a nebude v němkocovina.
Hledám Tě na voze u Mléčné dráhy,
najdu jen obrysy dvou věží z Prahy.
Zatracení
Zatracení
Tolik jsem toužila být chráněna,
bezbranný byl můj pohled na svět.
Žitím mi narůstala silná ramena,
Koleda koleda Štěpáne
Koleda koleda Štěpáne…
Tvé psaní pod polštář si složím
namísto rukou tvých
a ve snu prodírat se budu hložím
Jak dlouhý je ten okamžik paní?
Svůj počátek má ve Tvé měkké dlani,
ve věčnosti nekonečného putování,
vhořícím keři na růžové stráni,
vpoháru vína, kněmuž přikováni
Nevinný balanc
S vínem, jó, to je jiná -
víno jak medovina
na patře sládne.
Když od podzima zraje
Husy
Přeškrtly nebe svým písmem klínovým,
co napsaly křídly už asi se nedozvím.
Přelétly nad hlavou, přelétly moře,
hlavu mám bolavou a v srdci hoře.