Písmák Vtíravá hudba
Vtíravá hudba
Vtíravá hudba nežně znějící z rapráku
v příšří baru ztracených duší,
kde scházejí se jen děti z lapáku
básnění bez snění
Plané naděje. Plané naděje již na pohled,však srdce stále doufalo. Proč v něm znovu vládne led,na to se tě zeptalo. Tak proč jsi mé srdce zničila.
květinka
květinka. Krásná květinka,skvost celé zahrady,však v koutu, chudinka,skrytá před zlými pohledy. Až jeden romantický blázínek,když chtěl uniknout světu,když chtěl se ponořit do vzpomínek,všiml si krásného květu. Naprosto uchvácen nádherou této květinky,odehnal od sebe všechen smutek,a přestal se cítit tak malinký,do tvé naruče miláčku utek.
Poprvé a naposled
Poprvé a naposled. Poprvé o tom šťastný píševelkou radost z toho má. Po druhé už sotva dýše,jeho tělo bolest zná. Po třetí zoufá jeho duše,nad hrobem lásky tiše lká.
S pláčem
S pláčem na krajíčku,s úsměvem na líci,umírá polehoučku,na smrt se smějící. S kusem ledu v srdíčku,spíš ve střepech srdce,píše smutnou básničku,ač to po něm nikdo nechce. S prázdnotou ve své hlavě,s myšlenkami bez cíle,s životem zachází hravě,jizvy se tváří nemile. S chladem ve svém těle,srdce nebije a tělo nedýchá,kdysi zpíval skvěle,nyní jeho hlas utichá.
Sbohem
Sbohem. Sbohem můj ty živote. Sbohem smutná lásko. Sbohem lásky prokleté.
Výkřik
Výkřik. Zoufaly výkřik do prázdna,tolik bolesti a žalu v něm. Zoufaly výkřik do tmy,bez naděje na nový den. Zoufaly výkřik do zdi,ten marný boj proti všem.
Proklínám
Proklínám. Umírám,a přesto mě to těší. V naději skomírám,kde kdo hlavu věší. Usínám,má mysl pláč andělů slyší.
Ty oči
ty oči. Ty jeho smutné oči,ten zoufalý pohled do duše. Ten pohled tě v smutku smočí,odkud pramení, nikdo netuše. Hloubka v těch očích nesmírná,tolik poznání a síly v nich.
Smíšek
Smíšek. Smíšek. tak šťastný to musí být človíček. říká si kde kdo, kdo málo ho zná.
Mé srdce
Mé srdce, jak pustý ostrov je. kam oko dohlédne, jen poušť a moře. v písku uloženo mnoho hoře. však tys sem dala srdce své.
Co se mi
co se mi. Co se mi honí hlavou. Kam všechny radosti plavou. Proč platíme daň drahou.
Národ Švejků
lidský sen. My jak národ Švejků jdem,proti lidem, proti všem. Za sebou mosty pálíme,však před sebou města pleníme. Nechápem že přišel soudný den,nechápem že to není jenom sen.
no name
Srdce krvácí. ruka či kde ten nůž se vzal. Život se vytrácí. a svět či lid.
On a ona
On a ona. On, vraceje se mátožně. Ona, chovaje se proti pravidlům. On, klejíc přitom bezbožně.
pár veršíků
Otázky důvodů,chování lidí. Otázky neschodů,jež mé oči vidí. Smrt je smutná dáma. nikdy však není sama.
Pohled
Pohled. Pohled z mostu do neznáma. Myšlenky blomají bez cíle. A země, ta naše velká máma.
Pohled 2
pohled očí kamsi do dály. nevnímali nic však zračily dost. ty oči dlouho plakaly. ty oči prosily o milost.