Jeskyně ?!
Toť zvláštní bytí,
tak prázdné,tak hluché.
Jako psí jeskyně,
do které jsem spadl.
Černoprostor
Prázdnota bytí,jen hodiny tlučou,
probíjí si cestu časem stále vpřed.
Mšlenky mé si prostorem plují,
mozek je mrtev, srdce jakbysmet.
Podzim
Listí barevné na mou hruď dopadá,
podzimní vítr, čechrá mi vlasy.
Sám spjat s přírodou do země se propadám,
budu zde ležet po dlouhé časy.
Večer při svíčkách
Tříšť kousků vody co stéká z tvých úst,
přes ladné křivky brady,na něžný krk - pak dál do mých snů.
Jen použít jazyk
a z lehka Tě od nich osušit. naprosto celou.
Vůně
Vůně tvá se ke mě donesla.
Vdechl jsem ji do plic.
Přestanu raději dýchat,
než abych ji vydechl a navždy ztratil.
Rypadlo věčnosti
Rypadlo hloubící si každou vteřinou cestu do nitra. Pomalu,ale jistě nahlodává kousek po kousku a posouvá tak svůj účel blíž a blíž ke svému cíly. Již zbývá jen chvilička, však co se to stalo. Znenadání se ohromný šroub zastavuje.
Každým coulem člověk?!
Člověk, pán tvorstva. Hle podívejme, zabilo by zvíře jen tak. Pro peníze.
Realita?!!
Na konci každého dne zmíráme, abychom dalšího rána se mohli narodit. Nekdy mám pocit, že tenhle svět a tahle doba jsou plný hnusu a bezpráví, že bych se raději to každý další ráno nenarodil. Ale přec se rodím stále znovu a znovu, proto, abych nějak proti tomu všemu vystoupil, snažil se uplatnit svůj názor a řek tomu hnusu NE .