Písmák KOČKA MÍCA
Měl jsem malinkou kočičkuměla ráda korálkya když chodila večer po střecháchchrastila
Jednou se jí ale stalo něco moc ošklivéhochytnul jí psík a roztrhnul jí bříškona zem vyhřezl obsah žaludkua po silnici se rozkutálely korálky
Náhoda tomu asi chtělašel kolem starý pán o bílé holiuklouzl, rozbil si hlavua umřelchudák
Jaro
14. 9. 1999
JARO
Když bílý sníhchvěje sepod tíhouslunečníplní sekalužerozvíjí sekvětya drzýhmyzzahrávási s trpělivostínaší
OBLEVA6. 2.
KARKULKA
Přišly mraky a zvedl se vítrvětve praskají a není se kam schovatJe sama v lese, strašne se bojíkošíček nese babičce svojíVlk na ní čeká za velkým stromema neví, že se nedočkáTu boží blesk byl svrhnut z nebesa vlčí kůže pálí se náhleA co ta holčička. Už nikam nedojdez potůčku vodička vylila se náhleVzala jí s sebou, mezi vlny dalao velkou skálu jí život vzala
ŽERTÍKY
Smrt je čistájak kvítka sněženektak rychlájak pytlík skleněnekkdyž rozváže se tkaničkau hnědého pytlíčkaa kuličky se rozletíběží rovnou do smetítam plechovky se válejía psíci občas kálejí
takto svět vypadátam co smrt snídává
NĚHA
Po cestě z kamenedvě bílé nožkyzafoukal větříka závoj spadobnažil celé tělo.
Stála tam jak andělEva zrozená k milostibílá kůže zářila do všech stran.
Tak hebká pleťsladké rtíkychtělo se mi ji laskathned a tamna cestě mezi rozkvetlými keři.
Bradavky se jí vzdouvalya oblé boky se chvěly v rytmu srdce.