Písmák Skořicová
Voníš podzimemmá lásko něžnápodzimní skořicíBarevné listy stromůTi padají pod nohyBrouzdáš chodíša ony Tě hladísvou něžnou oranžovostíVoníš skořicímá lásko sladkáskořicovým podzimemSuché květyve skleničceTě lákají k napitíBýt plná vůně. Voňavé vůně vínaVoníš vínemmá lásko trpkáčerveným vínemPřinesu Ti větvičkuse zbytkem suchýchtěl stromůA pod dotekem Tvýmvětev i jáobživnemVoníš milovánímmá lásko vlnícípodzimním milováníma sladkou skořicí .
Sklenička času
Míchámvteřiny minuty hodinyv hrnku na kafekofein útočína rozpadlé spojeneuronelektron protonpro to pro co. Pro vodní hladinu láskypahorky těla andělapahorek venušin Pro tvé řasy a taky trošku pro měsliji všechny ty dílečkyokamžiky, srdcemžiky do jedné láhvea na slunci nechám uzrátaž se nám nebudečasu dostávattrošku si ho vylejemna noční stolek.
Che Guevara
Klukovský úsměvskrytý ve vousechco srdce získáváÚsměvco v koutcíchrevoltu schováváBaret. To kdyby vítr vál. A čisté očico hledí stále dálOči zářící, laskavé Tvrdé jak z kameneOči zradou zklamanéSenpo lepším zítřkuodvěkýTouha a spravedlnostruku v ruceA rudé srdceco hoří vášnínavěkyA tepe v rytmu revoluceSlovav nichž odhodlání zvoníTryskavě ohnivě ledováSlova co po tabáku voníSlova celá, hotováBásníČEpapírem ti byla zemmúzu Revoluci za soudružkumísto pera puškua nedokončený senChtěls vyléčit celý ten chorý světDoktore furianteNa tvou počest do sklínky liji medHasta siempre, komandante.
Je podzim
Okna v autě se mlžína poli jedna druhá pátá vránaa tak klidná mlhavá rána. Vlhkost se mrcha držína bunděna srdci morová ránaa těžký sny o kunděráno chtíč. Zvrátili jsme špatný obědna sebea už jsme pryč. Stromy si steloušustivé barevné postele.
Osud
Den za dnemPoslouchatPravdivé lžiLíbat chladnáÚsta vášniváTé kteráJe věrná v nevěře
A pomalu šílet
Mráz
Voda v ušíchŠumí láskaZamrzlá aJá se procházímPo tenkém leděBez nadějeNa polibek zHrnečku bez uchaČiší chlad zMárnice v srdciSe vločka rozpouštíNa jazyku hořknePrázdná vzpomínkaNa anděla bezPláče, přec s bolestíSněží
Konec lásky
Jak korálky teďSe mé vzpomínkyRozsypaly na černouOblohu bez hvězdJen s lunou uprostředKoruny stromuPostavím ti bystuZ mých slzí a bolestiVztyčím kříž vyříznutýZ duše bez těla měNoční tramvajSvým hřmotemPřejelaAž teď vímŽe Bůh mne zmuchlalA hodil doKoše
Podzim
Je ti tak divněTrochu smutno,Trošku je to všechno fuk. Srdce bolí,Opravdu,Spánky ti buší,MotorDvoutaktu,Hlava hoří aPíská v ušíchMísto plic – děravýKovářský měchChce se ti spátSnad navěky;Mozek už nemůže dálPoroučet těluV krabičce máš posledníCigáro,Nemáš peníze abysSe opil aOna je daleko.
V záři cigaret
Míjíme v tupéLhostejnosti jeden druhéhoNa opačné straně lávkyVšak co by kamenem dohodil. Utop jí ve sklence vínaUpal v záři cigaretProdej na dražbě citůTu touhu bezesnouPřitluč ji na KřížRezavými hřebyRozčeš zlaté vlasyTrnovou korunouPoklekni před křížemDo prachu z jejích kostíPokrop se svěcenou vodouZ jejích očíA začni se modlit …
Totální odhmotnění básníkovy podstaty
Je pulsující tichov prázdném bytěsi vítr pohrávás milióny molekulVařím si čajz tvých dopisůa mých vzpomínekPiju ho ještě horkýa hořký. Pelyněk PlyšHra se slovyna babu a na schovávanouBůh nás znásilnila nevinen zemřelNaliji ti růže do očído vlasů rozetřu ti oheňgotických oltářůPřipnem si křídlaa poletíme hledat Atlantidu
Pondělí
Akorát tikot hodinse prochází v mémdeníku který si nepíšukaždý večer jen taklistujuA v půllitruodměrném válciměřím ČasČas co nikdy nebylZaprášené molekulystarých citůJedna mi nechce a druhá mi nechce dátTu třetí jsem zatímnenašel
Modrovoký slunečnice
Volání po voděpo chlebu a po polibcíchVolání láká tě zpětdo doby modrovokýchslunečniczpět do polírozkvetlý blbostia vlčích mákůStruny na kytaře strouhajítvé prsty do guláše sebelítostiDobraný Paralen zapítdesítkouVe spánku probuzenýbdící spícíVe váze zbylo pár modrovokýchSlunečnicco namaloval fajn GrogA až pobleješ oblohustaneš se bohem
Jen tak
Když pláče hvězdakam stékají slzy. Slzy jsou kometya stékají po kapkáchdo kapesníků mlhovin.
Kam pospíchá slunceco věčně krájí čas. Schovat se do mrakůaby nedostalo úpal.