15.12.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Jasně. Bude mi ctí.
|
10.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Nikdo mě sem nezval a nelíbilo se mi tu. Tak zase půjdu.
|
31.07.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Já vím, k čemu jsou různé kategorie. Neupírám blbůstce právo na existenci. Ale je to pěna dní - proč ji archívovat do sbírek? Nasypeme-li do sbírky, vše co smeteme na jednu lopatku, pak to není sbírka, ale skládka. Jen o toto mi šlo.
|
28.07.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
K čemu jsou takovéto sbírky? Jediné, co stojí za přečtení, jsou Alpská údolí. Na této básni je vidět, že nejsi úplně blbá. Proč tedy sestatuješ sbírku z takovým kravin? Copak tady podobného smetí není už dost?
|
03.11.2003 00:00 |
K dílu: Udiven
|
Vyjan
|
S tvým dovolením zařadím do klubu, mohu? Ještě bych tě chtěl poprosit, mohla bys připojit i originální text? Pak bych se k překladu vyjádřil snáz.
|
04.11.2003 00:00 |
K dílu: Oddechový čas
|
Vyjan
|
Téma povídky? Rainer se obětavě stará o nemocnou sestru v době jejího nervového záchvatu. Potom si jede odpočinout, ale starost mu nedá, žene ho to domů za sestřičkou. Bim bam zvonec.
Poučení z toho plyne? Trpícím třeba pomáhat, přinášet oběti. Ach, nemoci, nemoci, jsi zlá a krutá! Bim bam, bim bam, halelújá!
Z úvodního kočkování vidíme, že je možno Bonného povídku Oddechový čas číst jako běžné bulvární čtení, v jehož středu je atraktivně křiklavá choroba + mladá dívka + obětavá rodina. Při tomto způsobu čtení ale musíme nutně být zklamáni. Záchvat je málo zuřivý, pohledy členů rodinu nejsou dost vlahé, jejich slova dost hladivá. Nakonec všechno skončí ve slepé uličce a čtenář zklamaně protáhne obličej: a to je všechno?
Proč se to vlastně jmenovalo Oddechový čas?!
Zkusme povídku přečíst jinak. Ponechme Jenny v textu jen jako předmět, nikoli jako účastníka děje. Střed povídky je totiž dokonale prázdný, navíc obehnaný betonovými zdmi. Jediný, kdo se v něm nachází, je Rainer, vše ostatní je okraj.
Vraťme se k názvu. Co je to oddechový čas (něm. Auszeit, angl. time – out)? Jde o sportovní termín: přerušení hry, jež si hráč, hráči, trenér vyžádá, aby se zlepšilo soustředění, upřesnila strategie, či co já vím dalšího. (Nejsem zrovna fanda sportu, promiňte nepřesnosti v detailech) Hráčem je Rainer. Jeho hřištěm je nová kancelář v moderním mrakodrapu, vysoko nad zemí. Na začátku textu nám zde připadá ztracený, opuštěný, osamělý. Obklopeného osamělostí jej vnímáme i dál, když se baví s kolegyní z práce (všimněme si jistých detailů: Rainer je osloven, Rainer z ženy vnímá jen zuby, banalita rozhovoru, mobil jako vysvoboditel). Když se Rainer dozví o Jennině záchvatu, oddechne si.
Rainerův time out spočívá v tom, že je sám s nemocnou sestrou, která nekomunikuje. On jako ošetřovatel s ní však může manipulovat. Mlčící, neodpovídající je pro něho nejpřijatelnější. Srovnejme Rainera s matkou: ta je u dcery první (Je to jen náhoda? Nebo příznačný fakt?), zajímá se o zvláštní houby v dceřině bytě (Rainer je pouze registruje), dceru v záchvatu prudkých pohybů nechává vyzuřit (Rainer Jenny dusí polštářem, její aktivita je mu protivná), když se vzpamatuje, myslí Jenny jen na matku, s bratrem si nemá co říci.
Nakonec Rainer odjíždí do hor, aby se „zotavil“ (v podstatě ale z donucení). Všimněme si, jak prožívá krásu hor: registruje, aby bylo později o čem vykládat. Je oslovován lidmi, ale buď neodpovídá, nebo odvádí řeč jinam. Jeho samota je v ostrém kontrastu s rozvětvenou sítí vztahů rodiny Fogatschových. Rainer se dovolené trpně podvoluje, nakonec ale prchá.
V závěru povídky vidíme pokus Jenny o navázání komunikace s Rainerem, když ho přivede k domu, kde bydlí její dodavatel drogy – je to nabídka sdílení tajemství? Prosba o pomoc? To se nedozvíme, protože Rainer odmítá komunikovat, odmítá cokoli sdílet. Na oplátku on předvádí sestře svou kancelář ve věži, svět své samoty. Jenny se ho s nadějí ptá, kdy se vrátí do práce. Kdy opustí prostor, v němž jsou lidé, s nimiž nedokáže žít a znovu se pustí do své osamělé hry na všední život, na práci atd.
Oddechový čas je skutečně povídkou o nemoci. Ale nemocný je Rainer. Nemocný svou samotou, neschopností komunikovat, mrazivým morem netečnosti, bílou nemocí nelidskosti. Je automatem žijícím ve světě automatizovaných úkonů. Vyhýbá se životu, přírodě. Vězeň platónské jeskyně, sledující klamavé stíny, bránící se pohledu na živé předobrazy.
|
31.10.2003 00:00 |
K dílu: Oddechový čas
|
Vyjan
|
Překladatel má oproti běžnému čtenáři tu výhodu, že je nucen číst pomalu, zvažovat každou větu, každé slovo. Čtení je těžší a bolavější, zážitek silnější. Zkusím napsat interpretaci, popis svého čtení. Po neděli snad opublikuji.
|
31.10.2003 00:00 |
K dílu: Oddechový čas
|
Vyjan
|
Podivné ano, nezáživné - ? Ten text hodně skrývá. Záživnost není na povrchu.
|
22.10.2003 00:00 |
K dílu: No tak breč!
|
Vyjan
|
Omylem bylo kopírováno 2krát. Hned napravím.
|
20.10.2003 00:00 |
K dílu: Osm měsíců
|
Vyjan
|
Ta křeč je esteticky nosná, Toxmane. Nejde o realistický obrázek pro poplakání starým pannám. Jaké závažné téma? téma jako jakékoli druhé: smrt. Náhlá, nepochopitelná, absurdní. Marně se rozum snaží cokoli uchopit, rozvinout, posunout. Člověk zůstává zaťatý jak pěst, nemůže z místa a přitom na místě nevydrží. Řve a současně je drcen děsivým tichem: božím mlčením. Německý text ještě dodám.
|
20.10.2003 00:00 |
K dílu: Egon Bondy- Smrťounek
|
Vyjan
|
Ten text jsem už kdysi začátkem osdesátých let četl v samizdatu česky. Odkud to je?
|
20.10.2003 00:00 |
K dílu: Silke Peters -Magie und Supermarkt
|
Vyjan
|
Myslím, že tě originál příliš silně svírá v zubech. Uvolni se a zpívej česky. Tvůj překlad je strašlivě toporný. Tohle rozhodně není orální poezie. Ta by se mi v hubě sakra vzpříčila.
|
14.10.2003 00:00 |
K dílu: Magumba - černá perla
|
Vyjan
|
Evička: Život nemusí být plytký. Záleží na lidech, kteří ho žijí.
Nezpochybňuji Adonisovo právo na psaní. Neřekl jsem ani v nejmenším, že by se mu to mělo zakázat. Napsal jsem jen to, že píše špatně. Ať si píše. Ale stejně jako on píše o pičách, já můžu napsat, že píše pičoviny. To je zase mé právo na literární život a na literární kritiku, o niž Adonis, jak vidím, stojí.
Pokud jde o to, že se každý snaží ze sebe vydat to nejlepší, co v něm je, podotýkám, že by to třeba mnozí měli zkusit v jiném oboru: třeba by ze špatných básníků mohli být skvělí pěstitelé králíků nebo fotbalisti. Můžu ocitovat klasika Jana Kollára: "Bláznovství jest chtíti nemistrovnou/ rukou měřit běhy měsíčné,/ jako k plesu nohy necvičné/ pokoušeti pro pochvalu skrovnou." Obávám se ale, že velectěná zdejší společnost podobné poezii nebude rozumět. A tedy končím.
|
14.10.2003 00:00 |
K dílu: Magumba - černá perla
|
Vyjan
|
Evička: Tento server je už většinou jen samá zábava a srandičky a kvalita žádná. Myslím, že Písmák je především literární server, ne kabaret. Vskutku, zábavy je taky třeba, ale na skutečně vážnou, vážně dobrou poezii tu člověk naráží jen pomálu. A literární mělčiny nám "ponorkám" nesvědčí. Vázneme na nich.
A ještě k té zábavnosti. Máte asi velmi nízké nároky na zábavnost. Adonis je rutinér. Hází vám to, co už tolikrát zabralo. A vy mu to žerete jak hladové ryby...
|
13.10.2003 00:00 |
K dílu: Magumba - černá perla
|
Vyjan
|
Jazyk otřesně nudný, suchý. Tematicky i obrazově nenápadité a odvozené. Snaha o provokativnost vyčichlá. Jediné,co je v textu vskutku toporné, je větná syntax. Líbivý kýč pro prvosignální potěchu nenáročných nonkonformistů. Printovi se divím za jeho nevybíravý výběr.
|
10.10.2003 00:00 |
K dílu: Pájkou vy l o u č e n o
|
Vyjan
|
První čtyři verše jsou skvělé, husté, syté. Ale zbytek je vlastně už jenom jedna příliš napuchlá metafora. Proč vlastně pointa básně začíná už uprostřed básně? Proč je tam tolik čistě formálních slov (např. spojek)? Jaký smysl má nepřirozené umístění slovesa "pohřbil"? Ta báseň mi připadá v závěru pokažená. Ale ne neopravitelně.
|
10.10.2003 00:00 |
K dílu: K tvorbě I.
|
Vyjan
|
Evička: Ve tvé poznámce se odráží několik zažitých předsudků. První z nich předsudek autentičnosti básníka. Jsou přece i velcí básníci, kteří jakoukoli autenticitu odmítají (Rimbaud: "Já je někdo jiný"), nebo prostě o sobě nepíší (třebaže někdy používají ich formy). Neautentický je třeba jenom v české poezii Čelakovský, Erben, Máchův Máj (Hynek zde skutečný Mácha, nýbrž romantická stylizace), velká část Vrchlického a Machara, všechny Březinovy sbírky s výjímkou první, veškerá česká dekadence, většina poetismu, surrealismu, Monology Milana Kundery, téměř celý Wernisch atd. Autentičnost je pouze jednou z možností autora, nezaručuje ale kvalitu díla. Důležití je básnicky vidět a básnicky psát. O čem, to důležité není.
Předsudek druhý: Forma je podřízena obsahu. Absolutní nesmysl, pozůstatek komunistické estetiky. Forma a obsah jsou od sebe neoddělitelně spojeny, jedno vyrůstá z druhého, jedno ovlivňuje druhé. Dobrý spisovatel nevymyslí nejprve obsah, aby na něj teprve začal pasovat formu. To se dělá jenom na vojně, že je na začátku nahý člověk, postupně obalovaný (uni)formou. Ale chceš-li cokoli vyjádřit, musí to mít formu, čisté obsahy neexistují. Prázdná forma může být, ale obsah bez formy být nemůže. Existují jen neforemné, beztvaré bláboly. Tím se opět dostávám k autentičnosti. Člověk, který odmítá věnovat pozornost formě svého díla, který tvrdí, že chce být především svůj a na formu kašle, je buď hlupák, nebo lhář. Pokud někdo opravdu na formu kašle, dá svému dílu formu nejkonvenčnější, tisíckrát použitou, smradlavou hadru. Ze smradlavé hadry neušijete plesovou róbu. Obsah s ledabylou formou je pak konvenční, hloupý, nudný, i kdyby hovořil o sebezajímavějších jevech.
|
09.10.2003 00:00 |
K dílu: K tvorbě I.
|
Vyjan
|
Bolkonskij zrozený nikoli z pěny, nýbrž ze struktury!!! Ano, to podepisuji. Má zkušenost s psaním je naprosto shodná. Umělecké dílo vyrůstá z detailu, z dílku, z jediného vlásečnicového kořínku. Pokud k básni přistoupíme s hotovou představou, rozboříme tímto kolosem poezii vchod a z paláce je rázem stodola.
drfaust: drobný detail oprav - V. Šklovskij, ne Školskij!
|
21.10.2003 00:00 |
K dílu: Tři samospouště
|
Vyjan
|
FLO: Asi tak, jak když si necháš malou, bezvýznamnou cizí peněženku.
|
21.10.2003 00:00 |
K dílu: Tři samospouště
|
Vyjan
|
FLO: Já jen překládám, styl je paní Leupoldové.
|
06.10.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Nabízíš svou duši sice pateticky, ale zatraceně levně. kdo ví, co je to za zpuchřelou gumu. Pokud chceš psát a být brán vážně, tak neexhibuj. Zamyšlení je sice těžší, ale může být zdrojem zajímavějších textů.
|
17.10.2003 00:00 |
K dílu: Dá se naučit psát?
|
Vyjan
|
Sw.Niggu: Naopak si myslím, že by učitel měl být naprostý rutinér, autor televizních scénářů, sešitových románů. Může být i umělcem, ale pak musí své umělecké střevo držet na uzdě, aby učil a neexhiboval! Věř mi, vím, o čem mluvím, sám jsem učitel češtiny, tedy i slohu, pokušení exhibicionismu je pekelné.
|
17.10.2003 00:00 |
K dílu: Dá se naučit psát?
|
Vyjan
|
Podobného kurzu (spíš rychlokurzu) jsem se už účastnil - asi před půldruhým rokem. Byl to kurz pro učitele základních a středních škol a spočíval ve výuce metod, technik a v tvůrčích hrách. Bohužel byl příliš krátkodobý a vlastně se dotkl jen jediného problému: odstranění tvůrčích bariér a předsudků, uvolnění spontánní tvořivosti. Stimulování podnětů, jež se u nás běžně označují značně vágním termínem "inspirace" (někteří čarodějové a šarlatáni ji dokonce považují za jakousi božskou jiskru, polibek múzy, checheche!). Chybělo mi však bohužel to, co vím, že tvoří podstatu amerických kurzů psaní: tvoření příběhu, kompozice, vytváření napětí, gradace, dojetí, gagu. Tvorba sloganu. Ano, chyběla mi výuka té nejtvrdší KOMERCE, nejsprostšího ŘEMESLA. Jdu-li do kurzu tvůrčího psaní, pak nikoli proto, abych z něho vyšel jako promovaný joyce či rimbaudovský bakalář. Géniu se naučit nedá. Ale chtěl bych z takového kurzu vyjít jako vyučený povídkář, scénárista, veršotepec, dramatik - neoriginální, ale řemeslně mistrný. Kdybych toto naučené mistrovství pak spojil se svým talentem - stanu se umělcem. Talent dává dílu osobitost a jedinečnost - samotné dílo však vytváří řemeslo!!! A považuji za ostudnou nezodpovědnost, že je u nás umělecká literatura takřka výhradně produktem diletantů, ba co hůř - mnozí literáti si to ještě pochvalují. Svatá prostota!
|
15.10.2003 00:00 |
K dílu: Dá se naučit psát?
|
Vyjan
|
Učit se hrát na klavír není hrát na klavír? Učit se tančit není tančit? Učit se malovat není malovat? Škola tvůrčího psaní ti nedá talent, ale naučí dokonalému řemeslu, tvorbě to poskytne nové potence. Kdo víc umí, má více možností rozvinout svůj talent. Hlasy o nenaučitelnosti psaní jsou alibistické kydy. Psát se dá naučit - k tomu, abych psal scénáře k sitkomu nepotřebuji talent, jen rutinu. Talent je mi na nic, když neovládám techniku. Ba naopak musím říct, že kdo má talent a nerozvíjí techniku, trestuhodně svůj talent zakopává. Také muzikant přece pořád cvičí, cvičí, cvičí - je to snad znakem jeho netalentovanosti?
|
13.10.2003 00:00 |
K dílu: Dá se naučit psát?
|
Vyjan
|
Yfča: O své talentovanosti může být přesvědčen každý debil. Čím větší debil, tím větší přesvědčení, protože ke skepsi nemá inteligenci. Simulovat dobrý prospěch v tvůrčí škole je už horší. Zdůrazňuji: v tvůrčí škole. Ne v nalejvárně vodnatých debilních hlav, jež v naší zemi plní úlohu školství.
Všem: děkuji za diskusi.
|
01.10.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Moderní básník nemusí sice psát o své poetice, ale měl by. Už jen z toho důvodu, aby si sám ujasnil, co napsal, jak to napsal a proč. Aby si ujasnil, že TVOŘIL a nikoli BLIL. Sjetej Ginsberg nic nenapsal - to jsou jen pověry. Skutečné dílo se vytváří prací, spontánně můžete jen vytvořit hromadu materiálu, ze které se dá NĚCO udělat, ale která ještě sama o sobě NĚČÍM není. (Toto si bohužel množství písmáckých "básníků" neuvědomuje. "Vytvoří" bobek a jsou na něj hrdí, zatímco všichni jejich blíženci je obdivují. Tváří se tajemně, aby skryli, že sami neví, co to z nich vyšlo. Hlavně na to nesahat. Stačí oslavovat!) Ginsberg ve svém rauši měl vize, v bdělém stavu je pak formoval do tvaru básně.
Poetiky básníci nepíší proto, aby něco vysvětlovali čtenářům - čtenář, který si myslí, že po přečtení poetiky porozumí lépe básni, je trouba, který nemá o básnictví potuchy. Poetiky píší básníci jako nedílnou součást svého díla (tak činil, Poe, Baudelaire, Apollinaire, Eliot, Mallarmé, Nezval, Halas, Kolář aj.), je to forma sebereflexe.
|
18.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Zahustil bych. V druhém verši je zbytečné slovo usazený, samozřejmě by se taky muselo přehodit pořadí slov v třetím verši.
"Krvavo" by mi nevadilo, naopak by se mi líbilo víc - báseň by stejným slovním základem v prvním verši získala na symetričnosti. Vyhodil bych ale zvratné "se" a předložku "do" - dá se to vyjádřit i nezvratně a bez předložky. Nelibí se mi "odstín ticha" - to je vlastně jen takové mdlé označení pro nějaký neurčený, vágně vymezený druh ticha. Nechtěla jsi tam "stín" - to by pak byl obraz jak noha: ticho tak husté, až vrhá stín.
Naříznuté cévy: v tom slově je jakási opatrnost, polovičatost. Proč ne proříznuté? Bojíš se, že by krve vyteklo až moc?
odplouvá: to znamená, že strach cévy opouští. konec je tedy optimistický. Nevím ale proč. Na začátku sepse, na konci vyléčení? skrze zoufalství? Mně by se tam víc hodilo "vyplouvá" - za novými cíli, za další rozšíření moci zoufalství a sepse.
|
17.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Připadám si tady teď po Zlém (či Zlym) jako sudička. Souhlasím s tím, že nestačí jen se opájet plynutím nápadů. Ale pak dál? Věnovat se příběhům? Já osobně si myslím, že jsi víc lyrička. Proto bych doporučoval více než myšlence věnovat pozornost jazyku. V tomto směru máš zatím stylový guláš, proto taky se v jinak spisovném a krystalicky ledovém textu objevují pšouky plebejské člověčiny, jako je hovorový tvar nemůžu (vypjatosti obrazu by více slušelo nemohu, také to líp zní, nešišlá), stejně tak o kus dál podle mého nepatří pusa, nýbrž ústa - pusy přenech dívčím časopisům, tady jsme v literatuře.
Dál - všimni si, jak často používáš slovo cítím. Je to slovo popisující, ale nesugerující. Ty cítíš a my tě čteme cítící, ale nebolíš nás. Nanejvýš tak politujeme, ani nám přitom žvýkačka nezaskočí. Ty musím volit kouzelná, hypnotická slovesa, ve kterých své čtenáře zhypnotizuješ, aby oni byli tebou a oni cítili. Opakované slovo cítím si ponech k návštěvě psychiatra (bude-li někdy nějaká, jeden nikdy neví) nebo zubaře.
Nepřivlastňuj si tolik věcí ve svých textech. Dej obrazům svobodu svým obrazům a poškrtej všechna moje, mi, mě, mé atd. Roztančí se pozorouhodnou krásou, temně se rozsvítí.
Ještě k některým slovesům . Teprve před nedávnem jsem si uvědomil, jak neobrabané je sloveso stává se proti prostému je: v "je" okamžik, švih, elegance okamžiku, ve "stává se" je lenivé, zdlouhavé hrabání se ze zaprděných peřin.
Věta: Nevím pořádně, kde jsem, zmatenost, mělo by mi to být jedno, "... atd až po "snažím se zvednout a odpotácím se pryč." Poslední sloveso je naprosto nevhodné, protože svou dokonavostí posouvá provedení akce do budoucna. Vzniká tam významová hluchá díra, kdy se nic neděje. Proto je třeba, aby na konci bylo rovněž sloveso nedokonavé, jako jsou všechna předchozí v této větě - tam je věta plynulá a nezasekne se.
Je celá řada slov, která se sice při psaní vnucují, protože je používáme v mluvené řeči, ale text je nepotřebuje, ba naopak jej zatěžují, takže je pak těžkopádný. To se týká např. ukazovacích zájmen (ten vzduch, tu odpornou havěť). Nebo jakoby, nějak, někam.
Vždycky zvažuj, jestli jsi ve svém textu tato slova opravdu chtěla mít a jsou tam nezbytná (pro krásnost textu, ne pro pouhou srozumitelnost), nebo jestli se ti tam samovolně vloudila z běžně povídacího jazyka.
Vůbec nakonec rada k nezaplacení: škrtni všechno, co v básni nemusí být, i kdyby nemělo zůstat jediné slovo. Ticho, ke kterému bys takto došla, je nejčistší a nejvzácnější...
|
16.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
prdlajs! vášnivý nesouhlas! (ženat už téměř 19 let)
|
16.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Myslím, že tohle není zrovna moc dobrá cesta. Používáš příliš zaužívané nástroje k navození příjemné nálady, uvolnění a pohody. Tohle je dnes spíš záležitost tělocvikářů (nic proti nim!) inspirovaných jógou, v poezii ale jsou takové věci jako zavřené oči + nádherné ticho + vznášející se tělo + pouze já a nekonečný prostor + soustředím se atd. v podstatě bez hodnoty. Podobná představa smrti je banální, tváříš se sice jako hrozně nad věcí, ale nejsi. Mluvíš o odtržení od skutečnosti, ale jsi zatraceně pevně přivázána ke světu pevných smyslových i pojmových hranic. Vše je příliš jasné, srovnané, pevně zakotvené, srozumitelné. Cesta svobody a fantazie je ale cestou do temnot až k nesrozumitelnosti a samotě (samozřejmě myslím samotu literární, tzv. originalitu)... S tímto dílkem tady najdeš úspěch, takové věci (rozpustné, nízkokalorické a snadno stravitelné) se tu vesměs líbí... Ale ne svobodu. A určitě už ne svoji originalitu. Tohle dílko směřuje do houfu. Radím ti - otoč!
|
12.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Ještě si musím přečíst víckrát.
KayTee: Častěji se ti líbí nezajímavé?
|
15.10.2003 00:00 |
K dílu: čtení 1
|
Vyjan
|
Swedish Nigg: Tady jde o omyl. Mé čtení nemá zabíjet v jiných potřebu číst jinak. Má spíš být vzorem, jak hluboko lze do textu pronikat. Můj rozbor není jedinou cestou, proto to nemůže být pitva. Jestliže je můj styl natolik sugestivní, že ochromuje potřebu vlastního čtení a objevování neobjeveného, pak jsem ztroskotal.
|
12.09.2003 00:00 |
K dílu: čtení 1
|
Vyjan
|
V mé předchozí poznámce je otazník za "možno čerpat" omylem. Patří tam obyčejná tečka. Pardon.
|
12.09.2003 00:00 |
K dílu: čtení 1
|
Vyjan
|
Nostradamus: Nesouhlasím s tebou. Můj rozbor není jediný možný. Žádné tajemství neodhaluje - pouze konstatuje, že zde tajemství je, že je hluboké a je z něho možno čerpat? K čemu je krása studánky, když na ni jen nechápavě hledíme a nesmočíme dlaně, nenapijeme se? A i když se napijeme, nikdy ji nevypijeme do dna.
Toxman: Ano, Boris Cvek tady začal něco podobného. Ale jinak s ním nemám nic společné.
|
15.09.2003 00:00 |
K dílu: markovo zaváhání v četbě
|
Vyjan
|
japhy: Nemám tušení, o čem mluvíš. Hodláš to upřesnit, nebo se kochat převahou lépe vědoucího?
|
10.09.2003 00:00 |
K dílu: markovo zaváhání v četbě
|
Vyjan
|
To písmo je Times, já ho mám ze všech nejradši. Je takové konzervativní.
|
10.09.2003 00:00 |
K dílu: markovo zaváhání v četbě
|
Vyjan
|
Joj, Mařenko, já nejsem nácek! Dokonce ani blonďák ne. Leni Riefenstahlová je pro mě přitažlivá svým tíhnutím k čistému umění. Současně je pro mě varováním, kam čisté umění může vést. Velké umění vedle velkého selhání. Miluji takovéto postavy...
|
10.09.2003 00:00 |
K dílu: markovo zaváhání v četbě
|
Vyjan
|
Ingastatlatla: Vždyť zase tak moc neuvádím... Nebo jo? Tak já teda budu držet hubu, no...
|
11.09.2003 00:00 |
K dílu: Ranní ros jímání
|
Vyjan
|
Interpretaci této básně publikuji samostatně v příspěvku Čtení 1.
|
10.09.2003 00:00 |
K dílu: Ranní ros jímání
|
Vyjan
|
Olé, Vio! Tohle si musím přečíst ještě jednou a pomalounku. Možná si dnes zapitvám...
|
11.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Tuto báseň se snažím interpretovat ve svém příspěvku, nazvaném Čtení 1.
|
08.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Na můj vkus trochu narcistní, moc jáství. Ale máš zajímavé obrazy. Kroť se.
|
08.09.2003 00:00 |
K dílu: Telefonní rozhovor s maminkou
|
Vyjan
|
Základní plán básně je dobrý: lyrický mluvčí - matka - dítě x vrány. Pěkné je také nedořčení toho, jestli mluvčí a dítě jsou jedno (zřejmě ano, že?). Pointa s kladivem mi vadí, dobře, je to šok - ale asi toho druhu, jako když bezradný šachista zamete šachovnici. Jazyk té básně mi připadne trochu rozbředlý, podle mě by potřeboval zhustit a zpřesnit. Např. druhá sloka by podle mě měla být: těmahle rukama jsi už všechny housky smotala a vránám jsi zobáky svázala Jde tam nejspíš o to, že se nepřízvučná příklonka ocitá v příliš exponovaných pozicích, jako by nesla kdovíjaký význam. Skutečné dominanty pak zůstávají ve stínu, báseň šedne. V další sloce by se nic nestalo, kdybys vyhodila v prvním verši obě zájmena - význam se nezmění, zájmena jsou tedy nadbytečná. tolik trylkující, navíc jinými typy písma - proč? tlačíš příliš na pilu, výsledný tón příliš vykvikne. Verš ukolébavkou uspala je krásný. Další sloka se mi líbí až na poslední dvojverší, přesněji až na jejich syntax. To stupňovací spojení je těžkopádné, hodné snad špatného řečníka, ne však dobrého básníka. Nech obraz sám aby gradoval. Nepostrkuj ho syntaktickými berličkami: krákáním budí dítě a celou boží líheň. Sloka a když už dítě... má velmi rozpačitý rozjezd, ale na konci pěkný obraz. Zdrobnělina něžňoulince mi způsobuje vyrážku, brrrr. Opět bezvýznamné se ve významově závažné závěrečné pozici - fuj. Druhý verš je úplně zbytečný, bezobsažná sentimentalita. Poslední dva verše bych napsal: ty nitky jsi uraženým vranám ze zobáčků odstřihla. V prvním verši působí apozice přívlastku samoúčelně, slovo dotčený je mlhavé, jsi jsem přesunul do jeho přirozené větné pozice. Skoro u konce - v životě svém. Zase ta hloupá apozice? Hraješ si na Jána Kollára? Tobě sluší víc básnický civil, než maškaráda. Česky se říká v svém životě. A kladivo zahoď. Je to hloupé. Ale neházej ho po kriticích. Au!
|
09.09.2003 00:00 |
K dílu: neurotické zápisky 2
|
Vyjan
|
Tohle je poloha, která ti sedí nejlíp. Střídmý jazyk, potutelný, trochu posmutnělý úsměv, cudná láska k sobě i jiným lidem, která se nepotřebuje bušit v prsa pěstí, protože bije celým srdcem. Sladkotrpké. Drobné střípky reality, pro něž je fragmentárnost ne handikapem, leč výhodou: v jejich mnoha ploškách se zrcadlí svět ve své mnohonásobnosti, proměnlivosti i klamavosti. Říkáš Allen? Já bych řekl Čechov. Samozřejmě, že ne v rovnici (abys nezpychl!)
TIP JAK HROM A HORLIVÉ PŘITAKÁNÍ VÝBĚRČÍM!
|
09.09.2003 00:00 |
K dílu: Evangelium, protože chci
|
Vyjan
|
hermit: však víš, že nejsem žádný inkvizitor, který by ti chtěl obracet kůži naruby. Prostě když čtu, reflektuji a poměřuji svým pojetím krásna. Stejně ale - ruku na srdce - místy mlžíš. ;-)
|
08.09.2003 00:00 |
K dílu: Evangelium, protože chci
|
Vyjan
|
Mnohé obrazy a mnohé zvuky se mi líbí hodně, nicméně přesto mám pocit, že ses nechal příliš strhnout závratností inspirace. Pozor na to - inspirace je básníkova smrt. Například první tři verše jsou tak obžerně košaté, až z toho pálí žáha. Slavnostně tě to naladilo do té míry, že v dalším verši \"táhneš v ústrety\". Fuj, podobný slovník přenech hrdinským tenorům v italských operách. Vždyť přece naprosto normálně šlapeš, netáhneš s vojskem za zády. Řítíš se, předbíhám.... prrrrrrr! Neplaš se, promysli si verš, na každém slově záleží, neplýtvej jimi. Smrt nevypadá takhle (+ další dva verše) - vidíš, už ti zaskočilo. Tady přešlapuješ a lapáš po dechu. Jak z toho ven?! Prostě..., vážně... blebleble až ke skvostné kombinaci stesk a swing pro pamětníka. Před tímto padám na prdel. Pak zase blebleble až po rez na papíru a bing, kritik vyjan inkasuje další těžký hák a plive zuby: ten prokmit šedého světla jaroměřického zámku a kouř hospody, prostě ten vpád drsného poetična do canců, ze kterých už papír rezavěl a kritik šedivěl - ten přišel v pravý čas. Jak legendární vojska z dávných kronik... Nedopíšu, nevím... ale, ale, copak to je? Panu básníkovi se nechce dojídat, co nakousl? A to zase ne, milý hermite, tohle si spapáš a dopíšeš. Běž se proběhnout a znovu se vrať. Tvůj kritik počká. Tak - otevři zobáček. Za maminku... S úctou, ale dnes bez tipu tvůj věrný ctitel Vyjan.
|
08.09.2003 00:00 |
K dílu: štěpánské otázky
|
Vyjan
|
hermit: strašív byl křeplep. Bylo tu, není tu. Děkuji za upozornění.
|
04.09.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Já zůstávám. Ahoj! Budeš mi tu chybět.
|
09.09.2003 00:00 |
K dílu: noční pošta
|
Vyjan
|
Miroslawek: ač městský člověk, nemůžeš zapřít, že v tvé poezii je jsou venkovské a jim příbuzné přírodní motivy zatraceně časté.
|
08.09.2003 00:00 |
K dílu: noční pošta
|
Vyjan
|
Krel: V tomto světě už není nic jisté.
|
03.09.2003 00:00 |
K dílu: noční pošta
|
Vyjan
|
Miroslawek: Tím šindelem jsem se beztak nakazil někde u tebe, já takové rustikální sny většinou nemám. A náhle rurám...
sleeping beuaty: já to taky nerozumím, já to jen montuju, aby to fungovalo.
cabana: marná snaha, šlehačka ti nepomůže porozumět - snad jen v tom, že ti to bude fuk.
Děkuji všem za přízeň.
|
25.08.2003 00:00 |
K dílu: za šťovíkem
|
Vyjan
|
Děkuji všem. Ježišmarja, nechvalte mě tak, ždyď spichnu!!!!
|
15.08.2003 00:00 |
K dílu: za šťovíkem
|
Vyjan
|
Delphy: moderna. temný význam!
|
25.08.2003 00:00 |
K dílu: otonova štěpánská liduška
|
Vyjan
|
Miroslawek: to nevadí. temno je poetické. Ba, dokonce jsem rád, že se mi mi ji podařilo zatemnit až do takové míry. Je totiž plná nápovědí, narážek.
|
11.08.2003 00:00 |
K dílu: Jen nevylétni
|
Vyjan
|
Marně okoukané cesty: ano, tak bych ohodnotil tvoji báseň. Nedosahuje úrovně díla Blondýnina. Líbí se mi rým licho - příchod. Jinak je to moc prvoplánové.
|
11.08.2003 00:00 |
K dílu: Letní inspirace
|
Vyjan
|
Není špatné. Jen dvouverší "šumící hladina/vzdouvá své vlny" je neobratné. Oba verše velmi podobně zachycují jeden obraz - proto by zasloužili kondenzovat do jednoho (jen návrh, ne dogma). Slovo "své" je úplně zbytečné. Z kontextu vyplývá, že jsou to vlny hladiny a ničeho jiného (právě kdyby šlo o něco jiného - mé, tvé, naše atd. - bylo by zájmeno na místě, takto ne.)
|
14.08.2003 00:00 |
K dílu: pro medvídka
|
Vyjan
|
Lucie z medvídka upije. Ale i pro Vyjana zbude kost.
|
03.09.2003 00:00 |
K dílu: Jak se stýská ženě
|
Vyjan
|
Rowenna: "Zatím bylo všechno v pořádku" - Je to jeden z mých oblíbených. Opravdu jsem nikdy nereagoval? Když já jsem tak líný... A zanechávat jenom značky - to není můj styl. Ale já se zase někdy objevím a ozvu.
|
02.09.2003 00:00 |
K dílu: Jak se stýská ženě
|
Vyjan
|
Četl jsem od tebe už lepší básně. Z této cítím příliš člověčiny. Snad je výronem upřímného citu, ale pro své estetické uspokojení já potřebuji víc. Politovat, sympatizovat, říci, že cítím stejně - ne to není literatura, to je lidská vzájemnost.
Popravdě řečeno - i té upřímnosti moc nevěřím. Je v tom příliš koketních efektů - a čtenáři na ně reagují (gratuluji!), jen já ne (lituji!). Jaké efekty? Např. "poetické" substantivní výčty, cejch ženy, koketně patetický závěr, mrkající a dožadující se "Nesouhlaste se mnou".
Ne, tato báseň se mi nelíbí. Myslím, že jsem už tady kdesi na písmáku psal takový vtípek o Mallarmém. Přesto znovu: Jeden zvídavý čtenář se kdysi zeptal Mallarméa: "Vy tedy ve svých básních nikdy nepláčete?" A básník odpověděl: "Ne, a ani v nich nesmrkám." V tvé básni bohužel vnímám pláč i posmrkávání. Ne však básnickou sílu.
|
03.09.2003 00:00 |
K dílu: insajd
|
Vyjan
|
to není špatné! :)
|
05.03.2001 00:00 |
K dílu: moje nevyslovené
|
Vyjan
|
Nehledíš moc často zrcadla, Verito?
|
05.03.2001 00:00 |
K dílu: bez názvu II
|
Vyjan
|
Celkem milé. Věřím, že budeš. Ale pospěš si. Nebo radši ne. Není o co stát. Říkal mi to jeden kolega zombie. :-o
|
25.11.2002 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Nemůžu pořád poznat - proč? Emocionální vyjádření? Hlavně, že tě už nebolí břicho...
|
21.11.2002 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Němčina je fajn, ale ten obsah, výběr slov, jednočnačná jasnost sdělení - není to spíš popový text? V českém překladu by to byla absolutní banalita... Nekrásnější propast romatická se rozevírá mezi úvodem ("komu se to nelíbí, ten nechť ... to nečte") a větou "Autor u tohoto díla stojí o hlubší kritiku."
|
11.07.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Miroslawek: Máš nějaký důvod, proč píšeš rozteměnci a ne roztemněnci? Je-li to odvozeno od temna, pak tam to n chybí. Nebo jsou snad rozteměnci (či rozteměnce) podobně utvoření(é) jako penězoměnci? Víc se zatím nebudu o básni vyjadřovat. Ale moc mi pod nos nejde. Zkusím číst znovu.
|
26.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Pecheur: Určitě se ještě nikdy nikdo nenaučil z kritik psát dobrou poezii. Ale snad se z toho dá naučit lépe ji číst, ne?
|
20.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Aki, Merle, možná ještě někdo další: Prosím, nechte těch osobních útoků, to nemá cenu. Držme se textu a nehodnoťme morální a inteligenční kvality autora.
BorisCvek: tvůj text jsem si vytiskl, teď ho zpřípomínkuji a napíšu další díl polemiky. Chvilku musiš počkat, asi týden budu pryč. I když s tebou pořád ve většině věcí nesouhlasím, debata mi nepřipadne nezajímavá.
|
18.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
BorisCvek: Nepotřeboval jsem Tichovu nápovědu, to bys mě urazil. Ohlasy ostatních čtu většinou až po zformulování vlastního názoru.
|
18.06.2003 00:00 |
K dílu: Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
|
Vyjan
|
StvN: Stejnou mírou jsme slepí tváří v tvář temnotě i jasnému světlu. Zřetelně vidíme jen to, co je v přiměřeném, hygienickém osvětlení průměrnosti. Věci mimořádné jsou nejasné - temné, nebo oslnivé. Máš pravdu, jen hlupák usiluje o temnotu, kde je možno být zřetelný. Ale stejně tak je hlupák ten, kdo temnotu popírá, protože ji nevidí. Poctivý básník píše, jak je třeba (báseň sama si to vyžádá), ne jak chce.
|
17.06.2003 00:00 |
K dílu: Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
|
Vyjan
|
StvN: Tvou větu bych trochu pozměnil: "Člověk, aby si dokázal vychutnat a užít dobrou báseň, se musí v tomto umění vzdělávat." To znamená projevit vůli porozumět, mít značnou míru pochopení vůči jinakosti, neodmítat zbrkle vše, co neodpovídá mé momentální úrovni poznání. Moderní poezie není zábava pro zahnání dlouhé chvíle. Je to způsob poznání. Proto je třeba se každým čtením takové básně učit. Dál a dál. Je to spíš pro fanatiky než systematické badatele. Dík za příspěvek. :-)
|
17.06.2003 00:00 |
K dílu: Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
|
Vyjan
|
StvN: Tvou větu bych trochu pozměnil: "Člověk, aby si dokázal vychutnat a užít dobrou báseň, se musí v tomto umění vzdělávat." To znamená projevit vůli porozumět, mít značnou míru pochopení vůči jinakosti, neodmítat zbrkle vše, co neodpovídá mé momentální úrovni poznání. Moderní poezie není zábava pro zahnání dlouhé chvíle. Je to způsob poznání. Proto je třeba se každým čtením takové básně učit. Dál a dál. Je to spíš pro fanatiky než systematické badatele. Dík za příspěvek. :-)
|
16.06.2003 00:00 |
K dílu: Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
|
Vyjan
|
jen pár pozvánek.
|
16.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Zvu přítomné k ochutnání mé polemiky s tímto článkem. Děkuji za pozornost. Vyjan
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: předpověď počasí
|
Vyjan
|
NE
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: předpověď počasí
|
Vyjan
|
Nádherné hovnobití! Či vlastně bombardování, jelikož nad vším se vznáší ten krásný "bombardér naděje, co nevěděl, kde je".
Proč černé písmo? Co jsi snědl?
|
17.06.2003 00:00 |
K dílu: pohádka
|
Vyjan
|
JÉÉÉŽŽŽŽÍÍÍÍÍÍÍšmarja... :((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((
|
10.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Teda, lidi, vy vypadáte, co se to v tomto pajzlu čepuje?!!!
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: a z nebe padalo hnědé
|
Vyjan
|
Proč? Však už to je zmazané!
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: a z nebe padalo hnědé
|
Vyjan
|
K hlubší kritice mě to zrovna neinspiruje. Ale dobré. Tip.
|
04.06.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Ó Bože neúprosný, kdy už přeteče míra trpělivosti a ruka tvá trestající železně dopadne na měkké hlavy javertů, aby přestali mečet po způsobu koz moábských svoje středostavovsky bodré rady o duševní hygieně, když se setkávají se zázrakem tvorby?
Měkkýši nikdy nepochopí, že básník nepíše, aby probudil soucit, ale aby bylo před čím žasnout. Básník je tvůrce, své dílo rodí, není to jen bolest, také štěstí, také zodpovědnost a strach. Báseň vzniká k velikosti, ne k úlevě básníka: báseň není exkrement.
Míwova báseň je zvláštní síť plná trnů, bodců, pastí, mucholapek a sladkých návnad, za kterými čtenář jde i přes holou propast.
Začnu už názvem: Žaltář. Věcný obsah pojmu? Kniha žalmů, chrámový zpěvník. V samotné básni však tento význam explicitně není. Jen obecná silueta chrámu načrtnutá slovy katedrála a monstrance. Tento obrys je prostoupen motivem hudby, zvláštní hudby – déšť (navíc sukovitý!) bubnuje kostí, básník skřípe. Ano, buben a housle! Básník sám sebe rozeznívá coby housle nehousle, dědic Rimbauda, Mallarméa, Valéryho, Palivce, Blatného a dalších.
Ze skřípotu nehouslí a disonantních zvuků pochází nehouslový klíč k básni: tváří – jaří – slabíkáři -…- až po explicitní skřípu. Hláska ř básni dává základní tvar, vytváří její matrici. Proto také musí být ř v titulu – nestačí pouhý žalm, musí být Žaltář.
Po slezsku divoký bard Míwa své skřipky umí rozeznít ve vskutku divokém rytmu, kde se verš pere s rýmem o dominanci. Ne – tohle není útulný pokojíček básníka salónního, hají, hají , hajkůového vzdychálka šeptálka. Držte si klobouky, tohle je pekelný bordel, jaký si ve své básni nemůže dovolit rozpoutat jen tak ledakdo.
Všimněte si například toho, jak v básni zakopáváte o rýmy, jako by to byly zákeřné pařezy v setmělém lese. Co zakopnutí, to bolestné rýpnutí v mozku. Občas má člověk pocit, jako by potkával staré známé (či snad jejich fantómy?): d(r)en – obelstěn (Mácha), vtisků – obelisku (Kainar). Setkání i na úrovni motivů: bez proměn a v katedrále (Kafka), déšť v uzlovém písmu kipu (Diviš).
Jen co přejdete paseku zlomyslných rýmů, je tu další lahůdka: les hláskových drúz, oxymór, ironických rozštěpů: slabin - slabik, vyvržených – vnitřností, v obelisku – obelstěn, dren – v katedrále.
Jakmile dojdete na konec, setřete pot, hlen a slzy, máte pocit dobrodružství. Máte světlo.
Díky, Míwo.
|
02.06.2003 00:00 |
K dílu: UMĚNÍ ( překlad )
|
Vyjan
|
Docela rozumím tvým úmyslům. Nechci tvrdit, že to je platné dogma, ale já mám tu zkušenost, že kdykoli se snažím o sobitost a odlišitelnost, mé ego udusí to, co jsem chtěl říct. Myšlenka sama už přichází ve svém vlastním kabátku. A já myslím, že vůbec není nutné rychle ho z ní strhat a navléknout jí do vlastního županu. Umění může být chápání potřeb druhých. Ale nemůže být výrazem umělcovy svévole. Umělec je svobodný vůči netalentovaným lidem, ale je nejzotročenějším otrokem své tvorby a svého talentu. Talentu se používá s pokorou, ne s pýchou... Promiň, jsem asi moc patetický. Jenže mluvíme o UMĚNÍ. A při podobných debatách vždycky cítím, jak se mi ruce mění v křídla...
|
02.06.2003 00:00 |
K dílu: UMĚNÍ ( překlad )
|
Vyjan
|
Děkuji za překlad Umění. I když nechápu, v čem spočívá jeho ostrá polemičnost s hermitovou básní, je mi tato "porno-verze" mnohem milejší a kultivovanější, než podivné šifrování verze první, nebo pervní? - prostě per-verze. Perverzí nazývám kroucení významů tak, aby vypadaly protichůdně, kroucení penisu, aby vypadal jak starway to heaven. V oplzlosti tohoto překladu je cosi očišťujícího, původní text mě dusil... Svou nepřirozeností.
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: Papáž a Kočka:
|
Vyjan
|
Konečně hovnotná epika. Hlubší kritiky oparvdu nejsem schopen.
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: extra velké kousky
|
Vyjan
|
Další malý skvost. Tip
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: dobře utřené jitro
|
Vyjan
|
Dobře se bavím. Tip
|
14.06.2003 00:00 |
K dílu: mám dnes prdel dokonale holou
|
Vyjan
|
Nelíbí se mi konec. Ta snaha o pointu to kazí.
|
05.05.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Dobré, jen trochu pomalý rozjezd. Až v druhé půli to jaksepatří vyzrává. tip
|
05.05.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Boris Cvek: Bezobsažný obsah? Takovou kravinu jsem už pěkně dlouho nečetl!!! Spíš jsi chtěl asi říct, že ta báseň nemá tu správnou výšku, aby na její vrchol dohlédla každá žába, ne?
Míwo, promiň, že jsem podnikl výpad ve tvůj prospěch, vím, že to umíš sám lépe... Tvá báseň se mi líbí, kdybych měl víc času a sil, pustil bych se do podrobnějšího rozboru, nende to... Snad jenom tolik: dvojveršový refrén? Není na to pro baladiéra snížení laťky? Ahoj!
|
30.04.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Podstata básně je v prvních čtyřech verších. To ostatní je už jenom zbytečná dekorace.
|
30.04.2003 00:00 |
K dílu: Dubenemocnice ovzDuší
|
Vyjan
|
Pěkné cvičeni.
|
30.04.2003 00:00 |
K dílu: Hurá, mám pejska
|
Vyjan
|
Skvělý fejeton. Proč je to rozepsané do krátkých řádků? Že by verše?
|
30.04.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Dobrý... Víc psát ještě nemůžu.
|
30.04.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
sonet. snad více kázně? přitáhnout uzdu, aby se dala znovu povolit?
|
21.01.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Třebaže tě považuji, Lyriku, za příliš patetického a místy až exhibicionistického fanfarona s příliš silným sklonem k velkým slovům a gestům, myslím, že ti rozumím, a stavím se na tvoji stranu. Nemyslím si, že by svoboda na tomto serveru skončila. Jen je tu plno podivných pitvor a maškar, které štěkají, bučí, mečí a jinak rámusí, domnívaje se, že diskutují a brání svobodu. Takové jsou ale v prostoru svobody vždycky. Svoboda slova je (bohužel) taky svobodou blábolu. Čím míň má kdo co říct, tím úporněji trvá na své svobodě projevu.
|
21.01.2003 00:00 |
K dílu:
|
Vyjan
|
Svůj se v češtině používá tam, kde jsou subjekt a ten, komu je přivlastňován objekt, totožní.
Tedy: Přišel jsi se svým bratrem. Subjektem je nevyjádřené ty, objekt věty (bratr) je přivlastňován tomuto subjektu.
Pavel ztratil svoji knihu. Subjektem je Pavel, kniha je přivlastňována jemu, subjektu. Možná je i věta: (Petr je vzteklý.) Pavel ztratil jeho knihu. Tady se objekt nepřivlastňuje subjektu téže věty, nýbrž osobě z věty předchozí, proto nemůže být zvratné svůj.
Nečetl jsem celou diskusi, pokud jsem se po někom opakoval, pardon.
|
10.01.2003 00:00 |
K dílu: Bod pravidel - autorska prava
|
Vyjan
|
Souhlasím s tím, že jakákoli další veřejná prezentace díla, publikovaného v Písmáku, by měla být pouze se souhlasem autora (tedy veřejná čtení, písemná publikace, publikace na jiném serveru atp.) Posílání mailem není podle mě veřejné šíření, to je osobní styk. Proto proti tomu nic nemám, a vlastně ani nic nenadělám.
|
16.01.2003 00:00 |
K dílu: Obsah Novina
|
Vyjan
|
Armand: Absolutně pravidelně sleduji hermita a Miroslawka. O hermitovi by se mi psalo lépe, Míwa je tvrdší oříšek. Poslední dobou sleduji docela často i tvorbu kalais. Hodil by se někdo z nich? Kdysi jsem už chtěl psat o Bix, ale nějak se mi to rozpadlo.
|
10.01.2003 00:00 |
K dílu: Obsah Novina
|
Vyjan
|
Navrhuji také psát kritiky na některé hotové sbírky na Písmáku. Hodnotit nejen jednotlivé básně, ale také kompozici sbírky, výběr básní atd.
K Armand, 8. 1. žlutý text: Nevím, jestli TOP kritik je ten, kdo má nejvíc napsaných kritik. Největší počet totiž napíše ten, kdo nehodnotí, jen hvězdičkuje a nadšeně chválí...
Já osobně píšu kritik poměrně dost málo, protože se s nimi moc párám.
|
09.01.2003 00:00 |
K dílu: Obsah Novina
|
Vyjan
|
Já bych se s dovolením hlásil do týmu kritiků.
|
06.01.2003 00:00 |
K dílu: Hotel - Aglaja Veteranyi
|
Vyjan
|
Víte, co se mi na té básni libí? Má to úžasnou obraznost a přitom se autorka skoro úplně obejde bez přídavných jmen. Síla ničím nečančaná, ničím nenastavovaná. Ryzí.
|