Písmák Vše - Pro Človíčka ( Kmotřičce )
děkuji díky Ti že mi dáváš všeaž se štěstí od Tebepřes hranu sype seaž žal v úsměv mění sejen bojím seabych vrátit Ti uměl vševšak udělám pro to všea daruji Ti své Vše
Mrak
krasová jeskynětemnota k pohledánístalagnátům upadává svěžest ve světobdivovatelům pouští svůj respekttvoří náladu jakou jen smětčernou bádavou postesklou v taji městlehkou prosvětlenou svěží na počest
Nikomu - z rubu
vyrvu srdce sipohodím jej na zem do špínyrozšplápnu ho jak lejno posranýa budu koukat jak city z nějtečou do kanáluať na to koukat nemusíšlží nicotnou je spláchnuutnu penisvyztužím ho kamenyať tvrdý je vždya zabalím ti jako dárek vánočnífiknu k tomu i jazykpáč sem tě miloval kdyssvaly budu sloupávata házet sépiím člověčímvytáhnu si lýtkový kostia zabubnuju si na hladinujen tak z radostiže sem se zbavil všech starostí
Ideas
I have black in my eyesan ideas drop with afatigue from my mindcatch it in a sow's timestalk it bye bye
říčka
tam kam nohy ničí nemohouzelení listímmechem i kamenímlaská se lesní přírodouprotahuje se vodopádya brnká si tam píseň svou
Dálnice
čtyry pruhy kolům dány
těm co míří za sny k mořitěm co spěchaj domů k ořitěm co náklad vozí v ložijentak bez starostí po ní kroužívstříc asfaltovýmu podloží
tý jedný holce tam kdesi
nezbývá mi sil být na blízku toběkdyž nevíš proč a načkdyž si snad zkoušíš na něco hráta ústa tvá nechávášať pouští lži i soběurazilas vzácnou holkua ani nespřádáš na omluvěnesnáším těmiluju tě
Všem
hrudí proniká světlosrdce celičký osvětlenoleskne setřpitízářínic ho netrápícity k sobě pouštía vůbec to nebolíkdyž lásku znášco víc si přát
Upírům
kudla v zádech bolíhejbáli se s ní bolí vícvytáhneli se rána krvácíkrev zachutnala tipij si z níhoduj a slav upírko štěstíať chutná ti
nobl lady
Laska je kurva prachata,
nobl lady nejsvudnejsi
Laska je svine a jen knuci
Nikomu
pár lesknoucích se hladin oblohy svůdně vábících k okoupání
růžin květ hebký hladímalinko nesměle hejbe sevčelky lesní med v něj ukápnutýsladké to obejmutíbílé zvonky bolestí však něhou kousnoucískrývá květ dotyky planoucí
mezi nimi mourek čumákující
jahody mandarinky svléknutépo hladině rozejmuté
Pro Prcka
život zachránilasjsem si jistmnoha a mnoha lidským dušímochránilas i můjněhou tou jenž kouzlit umíšstarostí jenž plné máš srdceTvé jemné spravedlivé rucechrání vše v Tvém okolíTvůj pohled rozvážnýcitlivý mnoha lidem neznámýten máš a všem ho nevědomky rozdávášplnými hrstmiradost čiší z těch co Tě poznajíví že jsou u andílkajenž smutné nepustí
a tak Tě prosímTebe Markétopřeně tak beruškousměj se a všechna ostří odhoď od svých myšlenekroztáhni svý křídlaopět začni létatvysokokruž lehce nad krajinoua učiň někoho šťastnýmať po světě se rozmohneže na zemitý naší malí zachmuřelíje další přešťastnej párco vše živé rozzáří
Oskar městům
paprsky zdobímravenište lidíprobírají zákoutílaskají krásu žádoucísmívaji z těl městsmutek žal bol i stesk
Hokejistům
křičí vlak pod tvrdou opiciz cesty bodyček klička uhněte kolícitvrdá střela zadním vágónem letícítakdejte nám zlatomaníci
pohádkově pohádková princezna
noc co noc se probouzíšpátráš kde se toulá princ co jsi po něm toužilav jaký pohádce ho hledat mášnikde se neříká
že by šíleně smutná princezna.
snad žalářv tmavým sklepenískrývá si jej v mámení.
třeba čeká před zámkemhledá okno tvéhází po něm kamínkystojí tam s kytaroua zahrát ti chce píseň svoupíseň lásky
Pro tebe
černý dny odkráčej brzysvléknou svůj šat bolesti slzyhodí jej do ohněchvíli potrvá než vzplápolínež vítr žár rozdmychámožná to i zabolíale však jen lehký popel zůstanea rány se zahojí
jen ten šat rozervatvždyť jaro se již krášlíuž vykoukni z kuklibarvy zpěv se sytízvládnem to prckuty víš jak radost zpívá
taková pohodová noc nad městem
sedačka změkčenná jointemdává flek atmosféřelehčené hudbou harfsvíčky žhavíindiánovy z očítáhnou nás silou svou z reality všedníhodiny ukazujíckam se jim zlíbídávaj pryč smysluči nesmyslubudí proud uznáníočím uvízly oči něčíptají se volno li je tujasně rty upustilipolibkem pookřáliprsty natahují změnu náladústa sají si stávekočipohlazenírtypolibkyprstydotekytělorozkošhle měsíc je opět o kousek menšíjen pomalu zhasnia nech městu spát
cíčko
prsty vytahují dřívko sirkyz krabičky čimrikyrkylehkým pohybem jí odplápolíplamen tryská kol knotu cigaretystartky chvojí schovávajíc se již mezi rtypálí se uklidňující nápoj suchýplicím už začíná hrát rytmem si svým hluchýmnikotin tělem si bloudízachytává se aby nemusel zpětústa siře světu vyfukujíoblak dýmu čímž jej zahalujía tak ještě potáhnout sijednoudvakrátať svět vidět není
Optimistická
vzlítni a porozhlídni se co svět přednášíco nejvíc poslechni uchem nezávistivímvyber si tu svou co úsměv ti přinášíostatním jen pověz za tuhle přednášku vám nezaplatím
lásce vždy natahuj ruku a odpouště jikdyž si toho nevážíaž všimneš si toho zatáhni závorua hledej jak zdvyhnout jinou
kamarádům dávej co můžešber si co chcešale neober je o všejinak už od nich nedostaneš ani píď že
rodiny si važdávej jim to najevojak jen umíša pokud nechceštak ten zádrhel stopro najdeš
Ztrať se
Je léto dvacet pod nulou
Svět se točí s duší uhnilou
Tělo vyje buší tmou
Síly křepotající můzy řvou
tak tedy žijme již
Slunce svítíroste kvítízítra s novou nadějíprošlapu se závějífláknu si pět facekfuj ty si klacek
kolotoč
nemluvně řvoucí tiše světuzkus dát mi pěstpak tě sejmurozdáme si odvetuuvidíš popletozabalím tě celéhodo pláště modréhoa zasměju se ti
štěstí vs bolest
hoří štěstí
volejte hasiče
vždyť zhoří napopel
co chce policie
dívky v MHD
tramvaj utápí koleje vpřed
dívka pohledem opře se o mou zadumanou zeď
kdopak jsi neznámátázajíc očima
slyšímchtěla bys pozvání k panenkám mým
Pusto
Přiblížíš se. Rty, oči, Tvá lehká tvář už mluví,však tóny slyšet není. Všechny je ukrýváš v tváři. Poslouchnu je.
Drogy maj moc
přijmout či nepřijmout.
ruka nabízí bílí sladký cukrmozek drásá, má. může. chce snad v tom být.
Boj
Trocha síly a vyskočit se špíny. Prach reality cizích slov na stůl. Ať slyset je jak rány duní. poznám přeci kdo bouchnul jinam.