Písmák 28.11.
Ani hrozny nejsou sladké
Odcházíme každý zvlášť
Moje paže, sloupy vratké
Pouští to, co pevné zdá se
26.9.
Jsem kaktusem
Trny brní, zlostné ostny
vržou kostmi.
Vánek hrnek stovky zrnek
22.5.
Mé příjmení je Bezvětří
A hlava má je kedluben
A nozdry dávno nevětří
A duše přišla na buben
23.7.
SEKERO TNI.
Azanechej na mně svoje stopy.
TNI.
A odděl vodu od vína.
23.6.
Co je to za věc,
že když klesám ke dnu,
zoufale volám:"Bože, ještě jednu. "
A marně křičím,
28.2.
Rozkvetl první petrklíč. Zima volá:\"Nééé. \"Jen si křič,už to máš sečtené. Poslední zbytky sněhuZemě dopíjí do dnaa ze stržených břehůzvolna vylézá škodná.
26.12.
Pozoruji stromy, jak je vítr křiví a ptám se:
Hamlete, zešílel jsi doopravdy.
Kolik větví ještě musí být zlomeno, aby uschl celý kmen.
Jak chutná šílenství.
1.6.
Nikdo neví, jak mi je,
Když mě večer zabije,
Zdroj mé denní radosti,
Euforie zúzkosti.
20.12.
V dusivém světě samotných vteřin,
V tom vzduchu těžkém a hustém,
Každý výkřik zní hodiny.
A vějíře vzpomínek
11.1.
Projít se po Nuselském mostě
s myšlenkou na sebevraždu,
opíjet se do němoty,
utíkat,
4.12.
Můj svět je plný
velkých pravd a malých lží.
Mezi nimi leží
tenká červená nitka.
7.11.
Kdo se to miluje ve světle měsíce.
Červené máky a bílé kopretiny.
Rudé studem - bledé strachem.
Pomalu se k sobě naklání.
11.9.
Jsem paralyzován.
Ležím na posteli jako pouhá hmota - bez života.
A černá obloha - od Boha,
míří až do nebe - bez tebe,